Článek
Taky to znáte? Venku je sychravé počasí, jste unavení a myšlenky vám sklouzávají k zaslouženému odpočinku. V hlavě se vám rodí myšlenka plánování příjemné dovolené. Na hory, nebo k moři? Někam, kde je příjemné jarní počasí, jako je např. Madeira, nebo raději někam za teplem a slunit se na pláži? Občas také takové podobné myšlenky mívám. Brzy mě však přejdou při představě, co vše by to organizačně, energeticky a i finančně znamenalo. Máme totiž čtyři malé dětičky, z nichž jedno má ADHD a Aspergerův syndrom.
Svou první a zároveň poslední dovolenou s naší nejstarší dcerou jsme si „odbyli“, když jí byli necelé dva roky, tedy před šesti lety. Tehdy jsme se nechali zlákat představou pohodové rodinné dovolené u moře. Na sociální síti se vynořovaly fotečky spokojených rodinářů pyšnících se krásnými dovolenkovými fotkami, že jsme si také řekli: „Proč to nezkusit, budeme mít zážitek.“
A zážitek to opravdu byl, ale spíše negativní. Po tříhodinové cestě na letiště autem jsme už byli unavení a to byl teprve začátek naší dovolenkové cesty. Při čekání na odbavení na letišti se nám dcera začala vztekat, válet se po zemi a byl to boj ji uklidnit. Za zády jsem zaslechla paní, jak povídá své dceři: Ještě že ty jsi nebyla takový spratek!. Tehdy jsme ještě o dceřiných diagnózách neměli ani tušení, přisuzovali jsme to únavě z dlouhé cesty. V letadle to bylo samozřejmě také náročné a mám plné pochopení pro spolucestovatele, kteří z nás byli otrávení. Po dvouhodinovém letu jsme dorazili na Korfu. Na místo pobytu jsme dorazili v pozdních večerních hodinách. Doufali jsme, že teď už bude jenom dobře. Vyčerpaní jsme padli na postel a těšili se na další dny.
Spletli jsme se. Nebyl den, kdybychom neřešili nějaký problém. Holčička, která doposud neměla žádný problém s cachtáním se ve vodě, se najednou bála jít do dětského bazénku. Do moře vlezla jen tak, že jsem ji tam v podstatě odnesla a pozvolna namáčela. Obyčejné stravování v jídelně bylo zkouškou našich nervů. Dcera byla rozlítaná, vše ji zajímalo. Bylo těžké ji udržet u stolu. Doma, v prostředí, kde to dcera zná, se takto neprojevovala. Celkově to byla náročná dovolená a byli jsme rádi, když jsme se konečně dostali zpět domů.
Po této zkušenosti jsme rezignovali na další dovolené. Usoudili jsme, že prostě nemáme dovolenkové dítě. Někdo má to štěstí, že má tiché, přizpůsobivé dítě, se kterým je radost cestovat. Myslím si však, že obecně cestování s dětmi je někdy spíš za trest. Děti jsou spontánní, nefungují na dálkový ovladač. Ruku na srdce. Když cestujete hromadnou dopravou, jste rádi, když se zjeví malé hlučné dítko? Rodinné dovolené s malými dětmi jsou možná spíše kvůli pocitu rodičů, že se taky někam podívali, než kvůli samotným dětem. Sociální sítě jsou pak napěchované na oko skvělými zážitky, za kterými nikdo nechce být pozadu. Ale opravdu je možné si rodinnou dovolenou opravdu užít? Není to jen určitá póza, abychom se měli čím pochlubit? Jsou prý i lidé, co si kvůli dovolené vezmou půjčku. Mně to přijde zbytečné.
Anketa
Kvůli našim dětem jsme v neustálém zápřahu. Bez možnosti hlídání jedem na plno i o víkendech, svátcích, bez možnosti odpočinku. Zvolili jsme si to, je to naše cesta. Některé věci jsme schopni si odepřít. K těmto věcem patří i dovolená. Možná mám obavy, že kdybych vypla, měla bych problém se znovu zapnout.
Věřím, že ta vysněná dovolená nás ještě čeká. Počkám si na dobu, až holky budou starší, rozumnější, samostatnější. Ono stačí, když občas jedeme vlakem. Děkuji za skvělý nápad s kupéčky vyhrazenými pro děti (dětské oddíly), kde se můžeme zavřít a neřešit ostatní. Navykání si na cestování by mělo být podle mě pozvolné. A než člověk začne objevovat svět, měl by nejdříve poznat kraj, ve kterém žije. Takže nás čeká několik výletu po okolí a k nějaké té možná zahraniční dovolené se určitě časem dopracujeme. A bude to dovolená ne kvůli ostatním, aby záviděli a my se ukázali, jak jsme šťastní, ale bude to dovolená hlavně kvůli nám. Nemá smysl některé věci lámat přes koleno jen pro náš pocit, že jsme někde byli. Také bych občas ráda změnila prostředí, lovila příjemné zážitky, ale vše má svůj čas.
