Článek
Pomněnkově modré oči zaujaly Jana Wericha natolik, že nabídl patnáctileté dívce, která si šla k němu pro podpis možnost zahrát si ve filmu. Pro mladičkou nezkušenou Milenu Dvorskou to byl splněný sen. Diváci díky tomu objevili krásnou představitelku Marušky, která v pohádce měla svého otce ráda jako sůl. Zatímco ona v pohádce svého otce velmi milovala a vyhnání z domova vnímala nelibě, o několik let později dcera herečky Lucie Dvorská prohlašovala, že k matce nic necítí, že je pro ni cizí žena a zvolila útěk z domova.
Lucie Dvorská byla vychovávaná svou babičkou, k mamince si vzhledem k jejímu pracovnímu vytížení nevytvořila silné citové pouto. Během dětství jí chyběl mužský vzor, její biologický otec byl bulharský student, který se vrátil do své vlasti. Ze začínající herečky Mileny Dvorské se stala matka samoživitelka. Naštěstí jí pomohli rodiče. Na Moravě u babičky byla Lucie do svých šesti let. Pak si ji sice maminka vzala k sobě do Prahy, o roli otce se pokusil maminky manžel Josef Kraus, ale idylka se nekonala.
Když Lucie dospěla, upoutal ji svérázný student, který měl shodou okolností stejné příjmení, jako ona. Oním osudovým mužem byl Jan Dvorský. „Někdy byl hysterický a útočný, pamatuju si, jak při nějaké hádce vytáhl na kamaráda nůž. Často střídal ženy, psal si vulgární deník a chtěl, abych ho četla,“ vzpomínala v roce 2007 na Dvorského jeho bývalá kamarádka Nora.
V roce 1991 se mu do ruky dostala kniha, která změnila život nejen jeho, ale i lidí, kteří se kolem něj pohybovali, včetně Lucie Dvorské. Po přečtení knihy Ve světle Pravdy. Poselství Grálu si tento bohém a neúspěšný student scenáristiky na FAMU uvědomil, že je vtělením mesiáše, Synem Člověka neboli Parsifalem Imanuelem. Založil sektu imanuelitů a vydal knihu Syn Člověka. Podle experta na sekty Zdeňka Vojtíška, se Dvorský cítil být reinkarnací Abd-ru-shina, který nestihl na Zemi splnit poslání spasitele. O Lucii Dvorské prohlašoval, že je inkarnací duchovní bytosti - Labutí panny.
Dvorský zastával názor, že svět obývají „převrácenci“ – zženštilí muži a pochlapené ženy. Sebe a svou družku Lucii považoval za jediné nepřevrácené lidi. Mezi typické „pochlapené“ ženy v kalhotách řadil zpěvačku Anetu Langerovou. Z mužů mu vadil například Radek John, Václav Havel ale třeba i humor Karla Šípa. Podle jeho názoru jsou právě takoví lidé zdrojem veškerých problémů. Strašil, že světu hrozí katastrofa a jedinou možnou záchranou je odchod do Tisícileté říše. „Začíná doba konečného třídění. A jen zdravé zrno vzklíčí!“ burcoval tehdy samozvaný mesiáš. K propagaci své filosofie využíval svou tvůrčí činnost. Psal provokativní romány, povídky, aktuální glosy a drzé písničky.
Vytvořili komunitu, jejíž stoupenci zpřetrhali své rodinné vztahy a vzdali se svého majetku, aby své finance mohli odevzdat ve prospěch společenství, které se uzavřelo před světem. Mnozí se tak dostali do velkých problémů. Byly i případy pokusů o sebevraždu.
Jsou lidé, jako například Ing. Petr Konečný, kteří tomuto mesiášovi nemohou přijít na jméno. Bývalý ředitel Finančního úřadu v Hořovicích, otec dvou dětí, propadl jeho myšlenkám a spolu se svou manželkou prodali dům a odevzdali Dvorskému přes milion korun v naději, že tak přispějí k budování říše. Doufali, že se tak stanou vyvolenými a jejich mesiáš je tam vezme s sebou. „Naše děti přestaly chodit do školy, my do zaměstnání, lékaři se pro nás stali nejhanebnějšími zlotřilci, odstranili jsme televizi, zásadně omezili poslech rádia, spálili všechny škodlivé knihy, prodali zbývající, začali prodávat své osobní věci (přece tady nenecháme těm odporným převrácencům sebemenší díleček svého majetku), zbavovali se zařízení domku,“ popsal Konečný. S manželkou si nechali radit, jak zlepšit svou osobnost, aby si místo v říši blaženosti zasloužili.
Konečný ale prozřel. Dvorský totiž posléze u něj diagnostikoval „nesprávnou barvu aury“ a tak byl z komunity vyloučen. Stejně tak i jeho manželka a děti. Když se otřepal z psychické manipulace, kdy reálně uvažoval o svém vyhladovění v lese, podal na Dvorského trestní oznámení za sedm trestných činů. „On a jeho Lucie jsou psychické zrůdy, ona ještě větší než on. Je strašně zlá a zamindrákovaná. Říkáte, že je na toho lupiče vydaný zatykač? Ale jděte, policie se vůbec neobtěžuje ho hledat!“ uvedl Konečný v roce 2007.
Dvorský se spolu s manželkou dostali do hledáčku policie ale ne kvůli vytvoření náboženské sekty, ale zejména kvůli tomu, že neposílali své děti do školy. Policie je obvinila z ohrožování mravní výchovy mládeže. V roce 1995 proto Dvorský se svou rodinou odjel z České republiky do zahraničí.
Milena Dvorská a její snaha pomoci dceři
Devadesátá léta byla náročná i pro Milenu Dvorskou. V roce 1991 dostala z divadla k podepsání papír o rozvázání pracovního poměru dohodou. To, že tím přišla o předčasný důchod, jí bohužel docvaklo pozdě. Naštěstí se jí ale naskytla příležitost pracovat v dopisovém oddělení prezidenta Václava Havla. „Připadala jsem si tak nějak užitečná. Co mě ale trochu mrzelo, tak to byla skutečnost, že Václav Havel si nikdy nenašel ani chvilku na to, aby se se mnou setkal. Nevím proč, snad mu to nevyšlo, třeba ani nechtěl,“ posteskla si. Přesto ve skrytu duše doufala, že když jej požádá o milost pro svou stíhanou dceru a jejího podivného partnera, vyhoví jí. Po jeho odmítnutí jen těžko hledala slova: „Vždyť jsem mu popsala všechno tak, jak to je. Tohle mě opravdu mrzí. Nerozumím tomu. A víte, ani o tom nechci mluvit.“
Žádost o prezidentskou milost neposlala jen Milena Dvorská, ale i Jan Dvorský. Nicméně bez úspěchu. V roce 2007 se pro iDNES.cz k tomu vyjádřil slovy: „Zatímco všemožní zločinci milost dostávají, což jim přejeme, my deset let s určitou zvědavostí čekáme – a odmítli nás už dva prezidenti! Všecky naše pohnutky jsou míněny dobře. Různé typy domácích škol už jsou docela běžné, a přece my jsme tímto oficiálním postojem nadále klasifikováni hůře než nějací vrazi!“ Jeho rodina dlouhodobě preferovala domácí vzdělávání, měli totiž s pedagogy špatnou zkušenost. „Samozřejmě, že jsem měl s pedagogy špatné zkušenosti! Já i moje žena! A má je s nimi dodnes skoro každé dítě! Jistě, výjimky existují, ale proto jsou to výjimky! Má-li někdo zlého fotra a mámu, je samozřejmě radši ve škole. Hloupé je, když ani tam nejsou hodní. Ale ty zástupy sebevrahů už nemohou vyprávět a vzpomínat!“
Mileně Dvorské, která byla z vývoje v rodině velice nešťastná po iDNES.cz vzkázal, že má svědomí čisté a že je „bohužel obvyklé, že mnozí lidé hledají viníka za své osobní nedostatky a selhání někde mimo sebe.“
Mileně Dvorské osud její jediné dcery a vnoučat nebyl lhostejný, snažila se je kontaktovat. „Dceru Lucii jsem viděla naposledy v roce 1991. A většinu svých vnoučat znám jen z fotografií,“ posteskla si před lety herečka pro Blesk. Snažila se dceru přesvědčit k návratu, ale marně. „Samozřejmě mě velmi zajímá, co se s nimi děje. Moc bych je chtěla vidět, ale to víte, mám ze setkání i trochu strach. Já o vnučkách i o Lucii už přemýšlím jinak než jako o někom, kdo se může objevit ve dveřích. Uběhla příliš dlouhá doba, než abych tomu věřila,“ dodala.
A přeci jen se v polovině prosince 2009 stalo něco, v co už herečka nedoufala. U jejích dveří zazvonila nejstarší vnučka Julie, která utekla od své rodiny. Neviděly se dlouhých 18 let, přesto ji herečka hned poznala. Okamžitě se objaly. Třiadvacetiletá vnučka už měla po krk svého otce. Odmítala diktovaný rozchod se svým přítelem i půjčky na fungování sekty. Svůj útěk popisovala jako scénu z nějakého akčního filmu, mrzelo ji, že tam nechává své sourozence, ale nešlo to jinak. Dalšího setkání s vnučkou se už ale Milena Dvorská nedožila, zemřela 22. prosince 2009.
Rodina Dvorského téměř 20 let pobývala v různých evropských zemích, kde je jejich stoupenci materiálně podporovali. Někteří se kvůli tomu i zadlužili. „Dvorští, tím, že se prohlásili za mesiáše, nasbírali kolem sebe skupinu lidí, která tomu uvěřila. Někteří z těch lidí pro ně zajišťovali peníze, někteří jim pomáhali s bydlením, někteří jim pomáhali s úklidem a hlídáním dětí,“ uvedla v roce 2016 jedna z bývalých členek společenství.
Za tu dobu se rodina pěkně rozrostla. Lucie porodila celkem 8 dětí. Když bylo v České republice domácí vyučování legalizováno, vrátila se rodina v roce 2013 zpět do Česka. Trestní stíhání bylo totiž zastaveno. Zabydleli se v pražské vile za vysokou zdí a snaží se na sebe moc neupozorňovat.
Zdroje:
1) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Princezny českého filmu: …a také ty televizní. 2016. ISBN 978-80-905355-8-9.
