Článek
Tereza Brodská byla vymodleným dítětem. Poprvé byla Jana Brejchová těhotná, když byla provdaná za německého kolegu Uliho. Tehdy si jej brala na truc, aby se pomstila nevěrnému exmanželovi Milošovi Formanovi. Bohužel potratila. V sedmém měsíci se jí miminko narodilo mrtvé, mělo kolem sebe obmotanou pupeční šňůru. Od té doby měla problém otěhotnět.
Jejím třetím manželem byl skoro o dvacet let starší Vlastimil Brodský. Ten již měl syna z předchozího manželství, jeho rodičovské touhy nebyly tak veliké. Nicméně chtěl vyhovět mateřským pudům Brejchové a tak se v roce 1968 po 4 letech manželství narodila dcera Tereza, což bylo skoro jako zázrak. Lékaři Brejchové tvrdili, že už nikdy nebude mít děti. Kvůli těhotenství odmítla lukrativní pracovní nabídku. Měla hrát v zahraničním filmu a přislíbeno měla honorář ve výši téměř milionu korun. „Byla jsi, Terko, můj zázrak za milión,“ řekla Brejchová své dceři při sepisování její knihy Moje máma Jana Brejchová.
Brejchová a Brodský v Berlíně
Těhotenství se neobešlo bez komplikací. Brejchová se přeci jen vrhla na práci a při natáčení filmu Maratón, kde točila i riskantní scény na střeše, málem potratila. Pak musela mít klidový režim.
Její druhé těhotenství ale mělo šťastný konec a narodila se jí dcera, která dostala jméno po slavném hitu Waldemara Matušky. Píseň zazněla v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde Jana Brejchová ztvárnila postavu Terezy. Ještě v šestinedělí se o Terezku starala, ale táhlo jí to k filmu. Navíc byla přehnaně opatrovnická. „Nikdo se k Terezce nesměl přiblížit. I Bróďa jen v roušce. Poslouchala jsem pořád, jestli ve spánku dýchá. Štípala jsem ji, jestli žije, ona pak plakala, že ji nenechám spát, a já se zase bála, že ji něco strašně bolí… Šedesátkrát denně jsem volala dětské lékařce.“ popisovala Brejchová své obavy v jednom rozhovoru.
Rozhodla se, že začne zase pracovat a sežene někoho na hlídání. „Dala jsem inzerát. Přišla první dáma – a zapomněla si u nás kabelku. Přišla druhá – zapomněla si brýle a občanku. Řekla jsem si: Jano, tudy cesta nevede. Ty ženský to dítě někde zapomenou, to je nabíledni! Naštěstí mám starší sestru Blanku, dětskou zdravotní sestru, která byla vdaná, měla dvě děti a tak jsem ji umluvila, aby si k sobě vzala Terezku. U nás ji hlídat nemohla, bydleli jsme v půjčené dvougarsonce v hotelovém domě v Karlíně.“
Brejchová se bála, že se o dceru nedokáže postarat, bála se, že jí nějak ublíží. Blanka, Terezy druhá máma, starší sestra Brejchové v ten moment pro ni byla ideální volba. Brodský neprotestoval, nechal to na Brejchové. A tak Tereza strávila své rané dětství u svérázné tety Blanky, kterou milovala jako by to byla její vlastní máma. Za vlastními rodiči jezdila jen na návštěvy. Díky Blance měla krásné dětství.
Když bylo Tereze 7 let, její rodiče se rozhodli, že si jí vezmou zpět. Není se co divit, že to malá Tereza i její náhradní máma nesly těžce. Na nový domov si Tereza zvykala pomalu, mívala zlé sny. Špatně snášela, když její maminka byla na delší dobu pracovně pryč. A její tatínek to s dětmi moc neuměl.
„Musím přiznat, že v tu dobu se nám s Bróďou manželství začalo lehce rozpadat. Doufala jsem, že by to mohlo náš vztah urovnat, dát mu jinou náplň. Taky jsem tě chtěla mít u sebe, s tím, že můj tatínek tě bude občas hlídat. Manželství to moc nepomohlo, ale mě to posunulo jinam.“ Popisovala Brejchová své dceři okolnosti, za jakých se rozhodla si ji vzít od sestry zpět. Tereza už byla ve věku, kdy se s ní dalo domluvit, už uměla říct, když jí něco bolelo a tak se Brejchová už nemusela tolik bát, že jako máma něco pokazí. Po pěti letech herečce ubylo práce a tak se zaměřila více na dceru. Vařila, nakupovala, trávila s dcerou více času. Byla ženou v domácnosti. Když ale bylo Tereze 12 let, idylka skončila. Jirásková popíchla Brejchovou, že se jí zdá Tereza trochu zakrnělá, že by jí měla dovzdělat. Skončila pohodička. Nastal čas kroužků a chození po výstavách.
Když se rodiče Terezy rozvedli, musela si zvykat na nového partnera své mámy Jaromíra Hanzlíka. Na toto období Tereza vzpomíná jako na čas plný stresu. Hanzlík byl přísný a Tereza se mu zdála rozmazlená. Jeho pokusy o její převýchovu skončily tím, že se od nich po 5 letech odstěhovala. Partnerské neshody těch dvou však jejím odchodem neskončily. Nakonec se s ním Brejchová po 12 letech vztahu rozešla.
Když Brejchové v roce 2007 umřel poslední manžel, Jiří Zahajský, uzavřela se do sebe, přestala téměř vycházet. Jednoho dne nereagovala na zvonění, dcera ji našla v jejím bytě ležet na zemi. Měla vážný neurologický nález. K tomu se přidaly další zdravotní komplikace. V současnosti vyžaduje stálou péči lékařů, dcera ji chodí pravidelně navštěvovat. Ještě než onemocněla, přinesla své dceři krabici plnou fotografií a výstřižků. Požádala ji o sepsání svých vzpomínek. Pro Terezu se naskytla příležitost otevřít některá témata, o kterých spolu nikdy nemluvily. Poslední otázka směřovaná k její mámě byla, zda v životě něčeho litovala. „Ne. Život mě už jako malou naučil nebýt na nikoho a nic vázaná. Za všechno, co mám nebo nemám, si můžu sama. Nejsem chudá ani bohatá. Občas jsem dělala blbosti, které jsem nemusela, nebo se věci souhrou okolností nešťastně porouchaly. Ale že bych něčeho litovala, to ne, “ ukončila své paměti Jana Brejchová.
V závěru svých vzpomínek se dotkla doby, kdy musela rychle dospět. Bylo jí 16 let, když jí její vlastní máma vyhodila z domova. Tento negativní zážitek si s sebou nesla po zbytek svého života. Její vtah s mámou se tím navždy porouchal. Přestaly se stýkat. V 18 letech se poprvé provdala. Prošla 4 manželstvími, skákala ze vztahu do vztahu. Ačkoliv nikdy nechtěla být na nikoho vázaná, nedokázala být dlouho sama. A ačkoliv své dceři nikdy nechtěla ublížit, přesto ublížila a nejspíš si to nikdy nepřipustila. Bez výčitek jí odložila a bez výčitek si ji zase vzala zpět, jako nějakou půjčenou hračku. Bez ohledu na emoce zúčastněných.
Dnes už své mámě Tereza nic nevyčítá. Stará se o to, aby o ní bylo dobře postaráno. Když se jí někdo zeptá: Kdo je pro Vás teta Blanka?, odpoví: „Moje máma.“ Když se jí někdo zeptá: Kdo je pro Vás Vlastimil Brodský?, odpoví: „Milovaný tatínek.“ A když se jí někdo zeptá: Kdo je pro Vás Jana Brejchová?, řekne: „Filmová hvězda…“
Zdroje:
1.) BRODSKKÁ, Tereza; PODSKALSKÁ, Jana. Moje máma Jana Brejchová. Praha: WWA photo, 2022. ISBN 978-80-242-8105-6.
2.) https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/jana-brejchova-pribeh-meho-zivota.A020328_160148_filmvideo_kne
3.) https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/217252/tereza-brodska-o-sve-matce-rozumet-jsme-si-zacaly-az-pred-3-lety.html
4.) https://plzen.rozhlas.cz/mame-nic-nevycitam-rika-tereza-brodska-kterou-6-let-vychovavala-teta-jana-8948889
