Hlavní obsah
Lidé a společnost

Vlastimil Brodský si ze smrti dělával legraci. Jeho sebevražda šokovala

Foto: BBundesarchiv, Bild 183-P0417-0017 / Spremberg, Joachim / CC BY-SA 3.0 DE, via Wikimedia Commons

Vlastimil Brodský patřil k našim největším hereckým hvězdám. Nevím o nikom, kdo by jej neměl rád. Jeho dobrovolný odchod z tohoto světa všechny zaskočil.

Článek

Znám byl nejen z televizních obrazovek, kde jej diváci mohli vidět v mnoha skvělých filmech, jako byly např. Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Všichni dobří rodáci, Světáci, nebo muzikál Noc na Karlštejně, kde hrál po boku své manželky Jany Brejchové, mohli jej také slyšet v rozhlasu, kde svůj hlas propůjčil postavičce Hajaji v cyklu pohádkových příběhů na dobrou noc. Jeho hlas děti znají také z večerníčků o Makové panence a motýlu Emanuelovi.

Byl inteligentní, nadaný, plachý a melancholický. Přátelé jej nazývali Bróďa. Se svými stavy úzkosti se pral celý život. „Každou chvíli byl s tou depkou ve špitálu, on tam měl vyseděný místo, ve vojenské nemocnici už ho dobře znali,“ komentovala jeho psychický stav první manželka Bíba Brodská.

Smrti se bál a tak si z ní dělával legraci. Jeho kolega Stanislav Zindulka vzpomínal na Brodského typický černý humor, kdy například říkal, že už ve stáří vysedává u topení, aby se připravil na žár kremační pece. Brodský se řídil heslem: „Každej člověk si z věcí, na který je krátkej, má dělat srandu.“

Podle Zindulky byl Bróďa velmi citlivý a empatický člověk: „Bral na sebe často bolesti jiných a nic nenechal jen tak, na všechno reagoval, nechci to říkat, aby to znělo bombasticky, ale on sám na sebe často brával smutek ostatních lidí, a proto sám bejval takovej bolavej.“

Dle některých zdrojů trpěl Brodský obdobnými psychickými obtížemi jako Miloš Kopecký, tedy maniodepresivní psychózu, vyznačující se neovladatelnými změnami nálady. Období nadměrně dobré nálady po pár měsících střídá období skleslosti.

Často mluvil o sebevraždě, nicméně tomu, že by to skutečně udělal, nikdo nevěřil. Když na to téma přišla řeč, bylo to vždy s dovětkem, že na to, aby to udělal, se má moc rád. Vzpomínal jeho přítel, českolipský lékař Miroslav Čerbák, který před tím, než si Brodský vzal život, s ním večeřel v hospůdce ve Slunečné.

Svůj čas nejraději trávil v obci Slunečná u České Lípy, kde měl roubenku. Zde v roce 2002 obrátil svou pistoli proti sobě a střelil se do hlavy. Zemřel ve věku 81 let. To, že má záměrně na nočním stolku pistoli dokonce zmínil svému příteli, rozhlasovému režisérovi Karlu Weinlichovi: „Víš, Kajínku, to je prostě proto, kdyby sem přišel nějakej zloděj, a nebo kdyby mě přestalo bavit bejt tady s váma.“

Proč tak učinil, se můžeme jen domýšlet. Dle jeho kolegy a přítele Zindulky si připouštěl, že se svět řítí někam, „kam bychom si nepřáli, že se vytrácí humanismus, poctivost a svědomí lidí, že svět žije strašně překotně“. Zároveň se bál umírání. Situace, kdy by byl v tak hrozném zdravotním stavu, že by potřeboval něčí péči. „Styděl se, když musel od někoho přijmout pomoc, bál se, že bude jednou na někom závislý,“ konstatoval Stanislav Zindulka.

Zastřelil se pár měsíců po návštěvě v nemocnici u svého kamaráda herce Miroslava Horníčka. Byl těžce nemocný a neuvědomoval si už příliš svoje okolí. Při pohledu na něj si nejspíše vzpomněl na období, kdy on sám měl mozkovou příhodu, což bylo rok před natočením Babího léta. Po této zkušenosti se děsil dalších zdravotních problémů. „Myslím, že tatínek se bál, aby se ta situace neopakovala. Myslím, že ho taky zasáhlo, když viděl pana Horníčka v nemocnici, kde za ním byl se Stellou Zázvorkovou a viděl tu bezmoc těch lidí. Když je člověk odkázaný na pomoc druhých. A to si myslím, že tatínek nechtěl,“ hodnotila po letech jeho důvody odchodu dcera Tereza Brodská.

Když se tato tragická událost stala, byla stejně jako všichni jeho blízcí velmi překvapená. „Propadla jsem panice, že jsem tatínka vůbec neznala. Dala bych bývala ruku do ohně za to, že ho nikdy nenapadne něco takového udělat. Proto jsem tomu nemohla dlouho uvěřit a nedokážu se smířit s formou jeho odchodu.“ Zaskočilo ji to, protože tatínkovy řeči o smrti bývaly myšleny často ve vtipu. Netušila, že by se k něčemu takovému doopravdy odhodlal.

Na tatínka myslí často a s láskou. Dával jí cenné rady. „Ta základní rada byla, abychom byli pokorní vůči ostatním a vůči profesi, kterou děláme. Myslím na jeho rady pokaždé, když začínám točit.“ Nejvíce jí schází jeho schopnost naslouchání druhým. To je podle herečky něco, co je dnes vzácné. Dobrovolně z tohoto světa odešel charismatický, inteligentní, talentovaný a vnímavý člověk, který svým naturelem už nezapadal do toho našeho povrchního světa.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz