Článek
Jméno Jiřiny Jiráskové je úzce spjato s Divadlem na Vinohradech, kde působila od roku 1951. Mezi lety 1990 – 2000 dokonce zastávala funkci ředitelky tohoto divadla. Mnozí mají herečce za zlé, že v padesátých letech spolu s dalšími hereckými kolegy odsoudila v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, které pak hrozil trest smrti.
V dokumentu ČT otevřeně přiznala, že na odsouzení kolegyně Štěpničkové, nesla svůj podíl, čehož pak litovala.Vyčítala si, že zvedla ruku pro její potrestání, v době, kdy se spolu se svým malým synkem pokusila utéct za hranice. Že šlo o past nastraženou tajnou policií, neměla ani tušení.
Jiřina Štěpničková, 1937
Tehdy Jiřina Štěpničková dostala nastrčený dopis od režiséra Františka Čápa z Německa, který jí lákal na pracovní příležitost. Při útěku se synem však byla chycena. A tak v roce 1952 byla souzena. Proces vedl soudce Rudý, přezdívaný Rudý kat. Druhý den procesu bylo popraveno 11 lidí z procesu předešlého, mezi nimi byl např. Rudolf Slánský. Štěpničková si odnesla patnáctiletý trest odnětí svobody. Po mnoha žádostech o milost byla podmínečně propuštěna po 10 letech.
„Věděli jsme, že ji chytli při přechodu hranic. Svolalo se tehdy celé divadlo a odhlasovali jsme, že s jejím činem nesouhlasíme a ať je potrestána za to, že byla napojena na západní buňku. Protože tak to bylo prezentováno,“ popisovala Jirásková okolnosti, za kterých nad Štěpničkovou vyslovili s hereckými kolegy ortel. „Jak jsme měli vědět, že to není pravda? Bylo mi dvacet a z mého hlediska byla republika plná lidí, kteří chtěli tomu novému nastupujícímu svobodnému socialistickému režimu uškodit,“ dodala. „Vždyť my věřili, že Horáková byla nepřítel, když byly procesy… Ničeho jsem se nedopouštěla, já byla jen blbá a věřila jsem. Potřebovala jsem dostat do čumáku,“ zpytovala svědomí herečka. Ve straně byla od svých 16 let a očividně ze svého přesvědčení. V tomto ohledu si nerozuměla se svým tatínkem. Když zemřel Stalin, vpálila svému tatínkovi do tváře: „To se člověku stane, že mu umře vlastní otec. Ale tady umřel otec celého lidstva!“ Tehdy jí prý tatínek odvětil: „Prokrista, vždyť jsi moje krev. Takhle blbá snad umřít nemůžeš.“ Na jeho slova si prý v budoucnu mnohokrát ještě vzpomněla.
Období své mladické nerozvážnosti uzavřela slovy: „Myslím, že jsem za to všechno zaplatila velmi slušně. Mé postoje v šedesátých letech byly jednoznačné a taky jsem za to dalších třináct let tvrdě platila. A myslím, že to bylo spravedlivé.“
Po letech Jirásková prozřela, z KSČ vystoupila a sama pak čelila komunistickým represím. Po vystoupení ze strany na přelomu 60. a 70. let, nemohla několik let hrát a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce 1980, ve filmu Trhák, jež režíroval její partner Zdeněk Podskalský. „Když jsem takhle v sedmdesátých letech jela přes Nuselský most, ve slabé chvilce jsem si říkala – nebylo by lepší stočit to auto dolů? Vždyť já už si jako herečka nevrznu,“ popsala své pocity z doby, kdy nesměla před kameru.
Pomocnou ruku jí tehdy podal režisér Zdeněk Troška, který ji obsadil do své letní trilogie Slunce, seno… (1983, 1989, 1991). V dobách, kdy byla Jirásková na černě listině komunistů, se ji rozhodl obsadit za pomoci lsti. Oficiálně do její role nechal schválit Laďku Kozderkovou. S tou se ale domluvil, že na poslední chvíli na oko onemocní a on pak zvolí nouzové řešení, Jiřinu Jiráskovu. Účinkování v této trilogii pak v budoucnu Jirásková litovala, bylo to pod její úroveň. Když měla točit poslední díl, prohlásila, že nemá zapotřebí hrát v nějakých „fekálních“ komediích. Nakonec tam odehrála jen pár scén. Před svou smrtí se ale stihla Troškovi za své výroky omluvit.
Svou povahou si Jirásková znepřátelila mnoho lidí. Byla sebevědomá, suverénní, měla ostrý jazyk. Hořce na ni vzpomínala i její kdysi dobrá kamarádka Jiřina Švorcová. A to nejen proto, že Jirásková měla románek s jejím přítelem Jiřím Valou, se kterým dokonce otěhotněla, šla však na potrat, ale také proto, že se na začátku 90. let Jirásková výrazně zasadila o to, aby přišla Švorcová o práci. Jménem Občanského fóra spolu s Petrem Haničincem v roce 1990 iniciovala ve vinohradském divadle schůzi herců, na které pod pohrůžkou stávky donutili Švorcovou z divadla po čtyřiceti letech odejít.
K odchodu z divadla údajně nepřímo donutila i Radoslava Brzobohatého. Hana Gregorová po jeho smrti uvedla, že se Jirásková k jejímu muži v závěru kariéry zachovala dost nevhodným způsobem. „Když byla ředitelkou na Vinohradech, tak Radek, tehdy v plné síle, přestal dostávat role. Nehrál nic, byl tam jako rekvizita. Nechtěl odejít, čekal, že dostane třeba k pětašedesátinám krásnou roli, ale nic. Paní Jirásková ho tam prostě nechtěla,“ tvrdila Gregorová. Prý došlo mezi nimi ke sporu, který skončil okamžitým odchodem Brzobohatého z divadla. Všechny své věci ze skříňky měl najít v igelitce na vrátnici. Celá ta situace jej tak ranila, že se pak k vinohradskému divadlu nechtěl ani přiblížit. Jirásková pak na její slova reagovala tak, že jeho odchod z Divadla na Vinohradech s ní neměl nic společného. „Shodou okolností, když ten článek vyšel, byl u mě náhodou bývalý náměstek, který si to pamatuje přesně. Radek Brzobohatý odcházel v okamžiku, kdy byl obsazen do Valdštejna a odcházel do Karlína, ale nepamatuji si, za jakou rolí. Každopádně odcházel z vlastní vůle,“ hájila se Jirásková.
Dle Zdeňka Trošky v dobách, kdy se po revoluci stala ředitelkou Divadla na Vinohradech a kamarádila se s americkou velvyslankyní Shirley Temple Blackovou, stála už hodně, hodně vysoko. Za zmínku jistě stojí i to, že v roce 1999 byla kandidátkou Klausovy strany do Senátu.
Jiřina Jirásková byla inteligentní, šarmantní dáma, měla ráda ironický humor. Bez pochyby byla vynikající herečka. Získal řadu ocenění. Od lidí si držela spíše odstup. Jediný, koho si více pustila k tělu, byl její partner Zdeněk Podskalský, který byl známý svou vlídnou povahou. Svých největších životních přešlapů litovala. Na sklonku svého života za svou největší chybu označilo to, že se rozhodla nemít děti: „Nechtěla jsem je. Říkala jsem si, že vychovávat v těžkých dobách dítě bych nesvedla. Hluboce jsem se mýlila. Mám přátele, co byli podobných názorů jako já, a přesto vychovali slušné, silné a statečné děti. Nemít potomky považuji za svou největší životní chybu.“ O svých chybách dokázala otevřeně hovořit, což málokdo svede.
Zdroj:
4) https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/142872/svorcova-o-jiraskove-prebrala-mi-chlapa.html
