Článek
Věra Čáslavská byla nejlepší gymnastkou své doby, sedminásobnou olympijskou vítězkou. Velmi populární byla i ve světě, zejména v Japonsku a Mexiku, kde byla během olympijských her v roce 1968 vyhlášena druhou nejpopulárnější ženou planety – hned po Jacqueline Kennedyové. V Mexiku se i provdala za běžce Josefa Odložila, držitele stříbrné medaile na 1500 m z LOH 1964 v Tokiu. Na svatbu tehdy dorazilo sto tisíc lidí.
svatba Věry Čáslavké v roce 1968
Po velkých sportovních úspěších ale následoval strmý pád, kvůli jejím negativním postojům vůči komunistickému režimu. Stala se pro režim nepohodlnou. To se podepsalo na její kariéře. Nelehké chvíle zažila i v osobním životě. S manželem sice na konci 70. let trénovali i atlety v Mexiku, ale po návratu domů se jejich manželství rozpadlo. Měli rozdílné názory na výchovu dětí, svou roli možná sehrálo i to, že věhlas Věry Čáslavské předčil úspěchy jejího manžela. Tou dobou měli 2 děti – dceru Radku a syna Martina. Josef Odložil se brzy nato oženil znovu a měl další děti.
Věra Čáslavská, poštovní známka, 1969
Po sametové revoluci se Čáslavská začala vracet na výsluní. Poprvé se setkala s Václavem Havlem, který do jejího života významně zasáhl. Její jméno bylo dokonce mezi možnými prezidentskými kandidáty. Od Václava Havla dostala nabídku stát se pražskou primátorkou, následně nabídku na post velvyslankyně v Japonsku. Nakonec se z ní stala Havlova poradkyně. K tomu navíc měla funkci předsedkyně Československého olympijského výboru. Není divu, že toho na ni bylo moc a v roce 1992 Hrad opustila. „Získat zlaté medaile v Tokiu a Mexiku bylo ve srovnání s touto prací jarní procházka po Petříně,“ hodnotila tehdy své pracovní nasazení Čáslavská.
Věra Čáslavská, 1967
V roce 1993 se udála rodinná tragédie, která ji dostala na dno jejich sil. Během potyčky na diskotéce se synem Martinem byl její bývalý manžel Josef Odložil udeřen, upadl a následně po 35 dnech v bezvědomí v nemocnici zemřel. Bylo mu 54 let. Následoval zdlouhavý soudní proces spojený s mediální kampaní. Její syn Martin byl odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti na čtyři roky nepodmíněně. Do vězení ale nikdy nenastoupil. V lednu 1997 byl totiž omilostněn Václavem Havlem, ačkoliv o to Čáslavská nikdy nežádala.
Případ dodnes vzbuzuje kontroverze. Jednak proto, že se Havel s Čáslavskou znal, a jednak proto, že jejího syna Martina omilostnil dřív, než vůbec stihl nastoupit do výkonu trestu. Díky Havlovu zásahu byl tento případ ještě více medializován. Mnozí Havlovu milost považovali za protekci. To se podepsalo na psychice Věry Čáslavské. Stáhla se z veřejného života, bojovala s těžkými depresemi, byla závislá na lécích na spaní, až skončila na léčení v ústavu v Bohnicích. Kvůli depresím ztratila 15 let života. „Deprese je úplně něco jiného než zlomená noha nebo i rakovina. Z obojího se člověk může dostat, pokud je optimistický, má dobré psychické rozpoložení a nepoddává se tomu. Ale s depresí to je daleko těžší. Člověk je apatický, nic ho nezajímá, nebaví, nemá zájem se léčit a jen leží schoulený pod dekou. Zatímco tady může dělat leccos, pokud to fyzická schránka dovolí. Jít si zaběhat, zaplavat, může na sobě pracovat. Když je bolavá duše, je to horší, než tělesná bolest,“ vzpomínala na náročné období Čáslavská.
Do veřejného života se začala vracet až v roce 2007, ale o 9 let později, v roce 2016 podlehla rakovině slinivky břišní. Ještě před svou smrtí stihla v roce 2016 poskytnout rozhovor, ve kterém se ohlížela za svým životem: „Můj život jsou samé vrcholy a propady. Sinusoida to není pozvolná, ale má absolutní vrcholy. Nahoře to je Mt. Everest a dole je až Mariánský příkop. A takhle se to celý můj život střídá. Začínala jsem gymnastiku z chudých poměrů, vypracovala jsem se až někam na Olymp. Cesta to byla náročná, šplhala jsem se jako mraveneček, ale pak přišly pády. První byl za totality, kdy jsem spadla až na dno, že se lidi báli se mnou potkávat. Člověk si připadal jako prašivý pes a radši se jim sám vyhýbal, aby jim nekomplikoval život. Za každým bukem stál nějaký fízl nebo estébák. Pak jsem byla vystřelena až na Hrad, ale zase mě srazila rodinná tragédie. Vůbec nejníž. Ale zase jsem se vyškrabala, začala jsem dýchat, překonala jsem depresi a život se mi začal líbit. Už jsem si myslela, že mě nic špatného nepotká, že si budu žít, číst a poslouchat desky, které jsem si ze svých zájezdů navozila. A nejednou brnk a je to tady! Tak se jen modlím, aby nepřišlo něco horšího. Řeknete, že rakovina je nejhorší, co může být. Ale tsunami je horší.“
Výjimečně po letech, pár měsíců před smrtí Čáslavské, poskytl rozhovor také její syn Martin Odložil, ve kterém se vyjádřil k tolik diskutované pomoci od Václava Havla: „Řada lidí si myslí, kdovíjak mi Václav Havel pomohl. Jeho rozhodnutí si vážím a děkuji mu za něj. Nedávno na Slovensku syn naběhl otci na nůž a zemřel. Myslí si někdo, že toho otce lze ještě něčím potrestat? Já zabil svého otce a mámu dostal do blázince. Myslím, že být někde, kde bych se nemusel dívat na následky svých činů a třeba si mohl namluvit, že jsem si trest vězením vybral, by pro mne bylo nejspíš dost jednodušší.“ V rozhovoru mimo jiné zdůrazňoval, že nikdy nechtěl svého otce zabít, či ho jakkoli zranit. „Nějakou dobu jsem byl označován za vraha, pardon, otcovraha, řada lidí se mi snažila dokázat, že jsem měl úmysl otce zabít, pardon, zavraždit. Taková, nevím přesně, jak to říct, křivda mě postavila do role, v níž jsem si připadal jako oběť, a úplně mi utekla podstata. Zemřel člověk a nebýt mne, nejspíš by žil.“ Dodnes svého činu lituje a rád by vrátil čas. „Tolikrát už to vypadalo, že si mě ďábel vezme, ale ten pánbíček je horší než tehdejší prezident Havel. Pořád mě tady nechává se na sebe koukat.“
Václav Havel chtěl Věře Čáslavské pomoci. Dostal by její syn milost, kdyby ji osobně neznal? Snažil se jí pomoci i po psychické stránce. Alespoň tak na to vzpomíná psychoterapeutka, dávná milenka a přítelkyně Václava Havla Jitka Vodňanská: „Václav Havel mě poprosil, zda bych jí mohla nějak pomoci, když na tom byla hodně špatně. Tak jsem jí našla výborného psychiatra v Německu a jela jsem tam s ní na kliniku. Bylo to po té tragédii se synem, kdy se jí všecko sesunulo.“ Otázka je, zda rodině Čáslavské spíše neuškodil. Mediální štvanice jistě měla vliv na její psychické zdraví. I její syn situaci hodnotil tak, že by možná pro něj bylo lepší, kdyby nastoupil do vězení a nemusel se dívat na to, co způsobil. Tato milost měla vliv i na veřejné mínění ohledně justice a spravedlnosti. Někdy snaha pomoci může napáchat více škody, než užitku.
Zdroje:
