Článek
Na divácky úspěšnou komedii Jak svět přichází o básníky o studentovi Štěpánu Šafránkovi v podání Pavla Kříže, navázal v 80. letech film Jak básníci přicházejí o iluze. Pokračování romantické komedie zavede diváky do Prahy, kde Štěpán začíná studovat medicínu a jeho kamarád Kendy režii na FAMU. Jeho spolubydlícím se na vysokoškolské koleji stane například africký student Numiru Cassa Thombe, kterému začnou říkat Mireček.
Pavel Kříž
Štěpán postupně propadá frustraci z množství látky, kterou se musí naučit. Nemá fotografickou paměť, jako jeho spolubydlící Honza (Karel Roden), který nemá problém si během chvíle zapamatovat jméno Mirečkova dědečka Lepodotemačesalačogaleokranieleipsonatriumupotrimatosifioparaletemiokaraote- kemeky člepasifepatelistrionopa. Bezradně zjišťuje, že každý má nějaký ten fígl, jen on ne. Ani Mireček si s velkým množstvím učení moc velkou hlavu neláme. Jak říká, nejdřív se potřebuje hodně milovat, potom se bude moci hodně učit. Naštěstí je tu studentka Vendulka zvaná Utěšitelka v podání Evy Jeníčkové, která neváhá zahraničnímu studentovi podat pomocnou ruku. A tak se Mireček i přes své jazykové nedostatky, kdy mu například dělá problém skloňovat slovo játra, studiem medicíny prokouše. Stejně jako Vendulka, která to má o prsa.
Usměvavý představitel Mirečka se zapsal do povědomí mnoha diváků natolik, že po něm Češi vesměs černošským studentům říkají Mireček. Shodou okolností byl Joseph Dielle alias Mireček v době natáčení Básníků skutečným zahraničním studentem, který k nám přijel v rámci výměny a od roku 1982 na pražské FAMU studoval režii. Ke studiu u nás ho přiměl československý velvyslanec v Konžské republice, který si Josepha všiml v místní televizi, kde pracoval jako novinář.
Rodák z Konžské republiky pochází z početné rodiny. Má devět bratrů a deset sester. Jakmile dokončil svá studia v Praze, vrátil se zpět do rodné země. Přeci jen tam nechal svou lásku Josefínu. Po příjezdu domů nezahálel, vrhl se na natáčení dokumentárních filmů. Se svou láskou se přestěhoval do druhého největšího města své domoviny, do Pointe-Noire, kde rozjel svou úspěšnou kariéru. Vypracoval se na ředitele tamní největší komerční televize - televizní stanice DVS plus. Jeho vysoký plat mu umožnil žít v luxusu. S manželkou Josefínou založil početnou rodinu, má celkem 5 dětí.
Kongo
Jenže nic netrvá věčně. V roce 1997 vypukla v Konžské republice 4 měsíce trvající občanská válka. Ta mnoha lidem změnila život, včetně legendárního „Mirečka“. Josephově rodině nastaly těžké časy. „Přišel jsem o všechno - vyrabovali nám dům, ukradli i můj diplom z FAMU. Zůstalo mi jen pár fotek a kožená brašna od Bati. Nemám dokonce ani videokazetu s filmem,“ povzdychl si před lety Joseph Čechům, kterým se jej podařilo vypátrat. Na období, kdy měl královský plat, zbyly jen vzpomínky. Přišel o práci, žije ve skromných podmínkách. Po válce mu nebylo umožněno z politických důvodů obnovit chod jeho televize. Největší televize v zemi je totiž vlastněná samotnou vládou. Dostal se tedy do jakéhosi nedobrovolného důchodu. Žije, jak se dá.
Dnes už se s ním nikdo česky nedomluví, neumí už ani jedno slovo po našem. Na natáčení Básníků nicméně vzpomíná rád. Na place mu prý neříkali Mirečku, ale Pepíku. S kolegy měl dobré vztahy, nicméně s nikým není v kontaktu. Na to, že by byl u nás tak populární, nikdy nepomyslel. Diváky si získal nejen exotickým vzhledem, ale také nefalšovaným úsměvem, osobním kouzlem a „lámanou češtinou“. Režisér Dušan Klein měl při výběru protagonistů série Básníků šťastnou ruku.
Zdroje:
