Článek
Legendární komedie Vesničko má středisková právem patří do zlatého fondu české kinematografie. Scénář z pera Zdeňka Svěráka je plný kultovních replik, které zlidověly. Podle divácké ankety z roku 2001 je právě v tomto filmu nejlepší výrok českého filmu. Lidé nejvíce hlasovali pro hlášku, která vyšla z úst Rudolfa Hrušínského cobi doktora Skružného: „Zajeď si do Pelhřimova, prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš!“
Film, který dosáhl světového ohlasu, vznikl vlastně nedopatřením díky účetní chybě. „Na Barrandově totiž přišli na to, že jsme dostali dvakrát zaplaceno za film Na samotě u lesa, a potřebovali narychlo nějaký námět. Takže jsem načrtnul tohle s tím, že se to stejně nebude nikdy točit. Jenomže pak jsme si s Jiřím Menzelem řekli, že by z toho přece jenom mohl být film,“ popsal zrod legendární komedie Zdeněk Svěrák.
Ke vzniku scénáře inspirovala Svěráka osobní zkušenost s jedním závozníkem. Když mu řidič z JZD a jeho závozník přivezli písek na chatu, zaujalo ho chování závozníka, který si po složení nákladu sedl na kládu a začal se klacíkem šťourat v písku. Svěrák následně muže pozval na oběd. Nicméně do chaty vstoupil jen řidič. Když se Svěrák divil, proč nejde také závozník, řidič mu tehdy sdělil: „Jen ho nechte, on je spokojený takhle. S ním je to hrozný, my jedeme sto kilometrů a on neřekne ani slovo.“
A tak vznikl nápad na film, jehož hlavní postavou je mentálně zaostalý družstevní závozník Otík Rákosník, který svému řidiči, panu Pávkovi způsobuje nechtěně jeden malér za druhým. Jednoho dne Pávkův pohár trpělivosti přeteče a požádá předsedu družstva, aby Otíka přeřadil k jinému řidiči. Jedinou možností je přeřazení k vznětlivému Turkovi, kterého se Otík bojí. Do toho čirou „náhodou“ dostane Otík nabídku vyměnit svou chalupu po rodičích za byt na pražském sídlišti. Zoufalý Otík nabídku vážně zvažuje. Jak zpívá Karel Gott: „Praha už volá…“ Naštěstí nakonec vše dobře dopadne.
Marián Labuda
Kromě ústředního motivu s Otíkem se filmem prolíná také mozaika vedlejších dějových linií, ve kterých se diváci seznámí například s osobitým praktickým lékařem, kterého hraje Rudolf Hrušínský, žárlivým a cholerickým Turkem v podání Petra Čepka, jeho nevěrnou manželkou Janou, Libuší Šafránkovou. Vše se odehrává ve středočeských Křečovicích. Obci, kterou filmový štáb musel několik týdnů hledat. „Najít blízko u Prahy hezkou, nezplundrovanou vesničku nebylo za hlubokého socialismu jednoduché,“ vzpomínal Menzel.
Křečovice
Z dnešního úhlu pohledu je s podivem, že mohl být tehdy takový film vlastně natočen. Scénář se totiž místy trefně strefuje do pomalu se rozpadajícího socialistického skanzenu, svým způsobem nastavuje zrcadlo tehdejší socialistické společnosti. Je zde manželská nevěra, domácí násilí, špatně fungující JZD, lidmi využívaný mentálně zaostalý Ota Rákosník.
Právě postava Otíka byla trnem oku úředníkům a funkcionářům na Barrandově, kteří měli za úkol schvalovat náměty a scénáře. Řešili, že retardovaný člověk přeci nemůže být hlavní postavou filmu. Nakonec ale postava Otíka prošla, Jiří Menzel dokázal integraci mentálně zaostalého Rákosníka pojmout citlivým způsobem. Po premiéře roku 1986 si film vysloužil pochvalné kritiky: „…učinit duševně nedostatečného člověka ústřední postavou filmu nese s sebou nebezpečí cynického výsměchu právě tomu, kdo si to zasluhuje nejméně. Menzel se však dívá s obdivuhodnou citlivostí, nikdy nejsme zaskočeni brutálním šklebem, nikde nezazní smích zraňující…“
Právě obsazení Otíka bylo pro tento film klíčové. Jak prozradil Zdeněk Svěrák, věděli, že to musí být někdo autentický. Uvažovali buď o neherci, nebo o někom ze zahraničí. Nakonec se jim podařilo najít maďarského herce Jánose Bána. Menzel si jej vyhlédl, když byl v Praze s představením, v němž ztvárnil postavu vesnického hlupáčka. Vysoký a hubený herec byl skvělým protipólem malého a kulatého Mariána Labudy. Herci vytvořili skvělou dvojici, i v reálném životě měli k sobě blízko. „V den, kdy jsem se dozvěděl o smrti Mariána Labudy, jsem měl večer dost těžké představení. Dvacet minut jsem ani nevěděl, co na pódiu dělám, tak mě to vzalo. S Mariánem jsme byli přátelé dlouhá léta,“ sdělil herec v roce 2018.
Toho, že roli Otíka dostal, si nesmírně vážil. Herec, který většinu života strávil na divadelních prknech, to v životě neměl jednoduché. Dokonce zažil období, kdy skončil na ulici. „Měl jsem dvě malé děti a žádné peníze, ale nakonec jsem se z toho dostal,“ vzpomínal. Naštěstí se dokázal opět postavit na vlastní nohy a prorazit.
Díky roli Otíka bodoval na filmovém festivalu v Paříži v kategorii Nejlepší mužský výkon. Dostal i prestižní maďarské ocenění. „Než byla Vesnička nominována na Oscara, nedostal jsem v Maďarsku žádné ocenění za svou práci, i když jsem ji dělal už řadu let. Když pak doma zjistili, že jedu na předávání Oscarů, obdržel jsem okamžitě cenu, která je jakýmsi předstupněm ceny Kossuth. Ta je nejvyšším oceněním, které mohl v té době herec v Maďarsku získat. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněn dříve v Americe než v Maďarsku. Tak to holt v socialistických časech chodilo,“ uvedl v roce 2011.
Dokonce se dostal až do Hollywoodu. V akčním snímku Rudé horko si zahrál po boku Arnolda Schwarzeneggera. Jeho postava Otíka si získala takový ohlas, že se prý touto postavou inspirovali američtí tvůrci filmu Rain Man. Zde hlavní roli autisty hraje Dustin Hoffman.
Úspěch měl zasloužený. Na svou roli Otíka se pečlivě připravoval: „Na natáčení Vesničko má středisková jsem se připravoval asi rok a poznal jsem spoustu dětí, které se potýkají s nějakými mentálními potížemi. Viděl jsem těžší i lehčí případy. Dělal jsem si spoustu poznámek a nakonec jsem dospěl k názoru, že v každém z nás je přítomná nějaká deformace…“ vzpomínal. Prokázal i jistou dávku invence, aby svou postavu zdokonalil. „Tu zubní protézu pro Otíka jsem si vymyslel nejen kvůli jeho retardaci, ale také kvůli své maďarštině. Pomohlo mi to překrýt cizí přízvuk. Pan Menzel mi na začátku tvrdil, že to je špatný nápad. Týden jsme s panem Labudou zkoušeli. On si to natáčel na video a po dvou dnech mi řekl: ,Nasaď si zpátky tu protézu!'“
Díky tomu, že mluví maďarsky, působí jeho postava autenticky. Herec prý neměl s proslulým nechápavým výrazem žádný problém, neboť vůbec nerozuměl tomu, co si ostatní povídají. A když si měl objednat nějaké občerstvení, objednával si prý jen rohlíky a pivo. Tato česká slova totiž znal díky scénáři.
Komedie Vesničko má středisková znamenala v životě maďarského herce kariérní zlom. Pro české diváky se stal navždy Otíkem. Herci tato nálepka ale nevadí. „Nevnímám to jako stigma. Jsem herec a pro mě to byla velká výzva a čest. A to nejen proto, že jsem si mohl zahrát v tomto filmu a pracovat s panem Menzelem, ale že jsem mohl poznat i jinou zemi, její kulturu,“ sdělil při návštěvě Zlín Film Festivalu.
Dnes již sedmdesátiletý herec žije raději v ústraní na venkově u Balatonu a své role si vybírá. „Pěstuji hlavně ovoce a zeleninu a tvořím všechno dobré, co z toho pochází. Takže si pálím kořalku, dělám si vlastní víno,“ popsal svůj současný život. Dojíždí do Budapešti na divadelní představení a zároveň učí mladé herce, jak se v branži neztratit.
Usměvavý Otík s pracovními sluchátky na odstátých uších se zapsal do srdcí mnoha diváků a to nejen u nás, ale i ve světě. Hvězdné herecké obsazení a vtipný scénář vytváří z filmu kultovní dílo, na které se mnozí i dnes rádi podívají s jistou dávkou nostalgie. Jak vidno, ta nejlepší díla vznikají neplánovaně.
Zdroje:
8) ČERMÁKOVÁ, Dana. Pan Herec Josef Somr. 2012. ISBN 9788087685068.
