Článek
Františku Peterkovi se jeden čas přezdívalo „český Schwarzenegger“. Bylo to kvůli jeho vypracované atletické postavě, kterou si držel i ve vyšším věku. Byl sportovcem tělem i duší, chtěl být učitelem tělocviku. Vypracovanou postavu neměl zadarmo. Poctivě cvičil několik hodin denně, vzpírání pro něj bylo drogou. Vozil si činky i na natáčení. Jeho snem bylo zúčastnit se olympijských her. To se mu bohužel nikdy nesplnilo.
Arnold Schwarzenegger, 1974
Málokdo ví, že vypracované svaly pro něj byly jakousi ochrannou vrstvou. Postupem času totiž zjistil, že to, jak vypadá, ovlivňuje to, jakým způsobem se k němu lidé chovají. Dávají si větší pozor, bývají zdvořilejší. Díky vypracovanému tělu se cítil lépe, zvyšovalo mu sebedůvěru.
Fyzický vzhled byl pro něj výhodou také v rámci jeho herecké profese. Předurčoval ho k určitým typům rolí. Jen si vzpomeňte na jeho roli v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, kde hrál trenéra juda Tumpacha. Svou fyzickou sílu předvedl také ve filmu Přežil jsem svou smrt. V tomto filmu hrál boxera Tondu Majera, který se dostal do koncentračního tábora, kde musel vydržet vražednou práci v lomech. Nebo ve filmu Dáma na kolejích, kde nosil v náručí Jiřinu Bohdalovou a utkal se v ringu s Radkem Brzobohatým.
K jeho výrazným filmovým partnerkám patřila Iva Janžurová, se kterou si zahrál v komediích Zítra to roztočíme drahoušku nebo v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…? I když před kamerou tvořili skvělý pár, v soukromém životě si do noty moc nepadli. „Ne snad, že bychom si něco udělali nebo k sobě chovali nějakou averzi, ale prostě jsme si neměli co říct. Byli jsme každý úplně jiný. Seděli jsme v šatně, čekali, až nás zavolají na plac a celou dobu jsme jenom mlčeli. Naprosté ticho. Ona si vždycky četla nebo pletla a já lelkoval a modlil se,“ prozradil herec pro web Prima Ženy.
Iva Janžurová, 2017
Z Peterkových postav je nejvíce známá jeho postava Krakonoše z Krkonošských pohádek, či postava Fantomase ze seriálu Arabela. Vládce hor, který dal Trautenberkovi vždy na frak, si oblíbila nejedna generace dětí i dospělých. Všichni herci předvedli v Krkonošských pohádkách skvělé výkony, a to i přes náročné noční natáčení. „Odpoledne po zkoušce v divadle v Liberci na mě čekalo auto, odvezli mě na Barrandov, krakonošovsky nalíčili a točilo se třeba do pěti do rána. A v deset dopoledne začínala zase zkouška v Liberci, takže jsem musel být zpět!,“ vzpomínal Peterka. Na natáčení bylo totiž obtížné sehnat prostory. Nakonec se točilo na Barrandově, v trikovém ateliéru. A jelikož se zde během dne natáčelo něco jiného, muselo se s natáčením pohádek začínat až po desáté večer, kdy herci přijeli ze svých představení v divadlech.
Krakonoš v Jilemnici, 2009
Vládce hor se narodil na pražském Smíchově, většinu života ale strávil v Liberci, kde měl v místním divadle angažmá. Původně se hercem vůbec stát nechtěl. Byl uzavřený, neměl potřebu se předvádět, byl hrozný trémista. Od mala si moc nevěřil. Jeho maminka nešla pro ránu moc daleko, rákosku měla připravenou na skříni. František míval pocit, že v něm vlastní rodina viděla nanicovitého kluka.
Začal posilovat, chtěl se stát sportovcem. Ale aby něco vystudoval, šel na obchodní školu. Nebyl zrovna studijním typem, jeho o 10 let starší sestra se ho proto rozhodla nasměrovat na herectví. Pomohla mu v přípravě na zkoušky na Pražskou konzervatoř, kam se dostal. Šťastný tam ale moc nebyl. Po dokončení studií vystřídal různé profese, až jednoho dne byl vlastně omylem obeslán s nabídkou angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Peterkovi napsali kvůli chybě ve starém programu. Když jej pak v divadle viděli, byli jeho vzezřením nadšení a přemluvili jej, aby u nich začal hrát. Dostal hned nabídku hlavní mužské role v Maryše. Jelikož potřeboval peníze na novou činku, upsal se jim a na několik let tam zůstal. Další jeho hereckou štací bylo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, kde ztvárnil na 250 nezapomenutelných postav. Na řadu přišel i film, ve kterém mnohokrát předvedl svůj komediální talent.
A tak se začala naplňovat věštba jedné cikánky, která mu ještě během studií z ruky předpověděla, že bude velikým umělcem. Většina toho, co mu předpověděla, se splnilo. I to, že bude dvakrát ženatý a bude mít dvě děti. Z herce se stal fatalista, věřil na osud. Žil v přesvědčení, že se jednoho dne naplní i její poslední věštba týkající se zdravotních obtíží. Ona žena mu totiž mimo jiné sdělila, ve stáří bude mít slabost v nohou.
Bohužel, i tato věštba se naplnila. Během jedné ze svých pravidelných procházek srazila devětasedmdesátiletého herce nepozorná řidička. Psal se rok 2001, kdy tato žena svým vozidlem přirazila chodce na svodidla tak nešťastně, že mu jednu nohu zlomila a druhou částečně rozdrtila. Hercovi se šla omluvit s pláčem do nemocnice, on se na ni nezlobil. Věřil, že to byl prostě osud.
Od té doby trpěl bolestmi, prodělal desítky operací. „Mám za sebou čtyřicet operací. Skalpovali mi kůži na nohou, vzali mi operativně lýtko a přišili ho zepředu na kost, aby byla krytá. A na tom všem mám ortézu. Taky mám jednu nohu o čtyři a půl centimetru kratší, takže kulhám,“ prozradil v jednom ze svých rozhovorů. Tři roky strávil na oddělení dlouhodobě nemocných, sáhl si na dno. První rok se modlil, aby zemřel. Vypadalo to, že už nikdy nebude chodit. Měl dostatek času přemýšlet, bilancovat, utápěl se v depresích.
Nakonec se vrátil zpět do života právě díky cvičení. Dokázal se opět postavit na nohy a pomocí berlí chodil za každého počasí na pravidelné procházky. Velmi mu v tomto období pomohl jeho nedoslýchavý syn, občas ho navštívila i jeho bývala manželka, se kterou měl přátelské vztahy a jedna známá, která mu pomáhala s domácností. Jinak žil sám v malém panelovém bytě.
Bohužel se jeho zdravotní problémy kumulovaly. Do nemocnice se musel na čas vrátit kvůli infarktu, pak kvůli zlomenině krčku a posléze kvůli rakovině jazyka. I přes svůj pokročilý věk dál bojoval, nakonec skončil v hospicu, kde zemřel. „Smrt pro něj byla vysvobozením. Pan doktor říkal, že v tomhle věku a s touhle nemocí se nedá už nic dělat. Rakovinu už měl v celém těle,“ prozradila jeho bývalá žena Miluše. Naposledy vydechl ve spánku 24. listopadu 2016 v hospici sv. Zdislavy v Liberci. Bylo mu úctyhodných 94 let.
Zdroje:
1) Neobyčejné životy – František Peterka
2) 13. komnata Františka Peterky
