Článek
Lída Baarová, která se proslavila ve filmech ze 30. a 40. let, přitahovala mužskou pozornost i v dobách, kdy nebyla na vrcholu své popularity. Krásná a šarmantní herečka byla dle některých pamětníků velmi samolibá a pro svůj úspěch byla ochotna udělat mnohé. „Lída si šla v zádech se svou matkou tvrdě za svým. Bylo jí jedno, jak jsou na tom na placu ostatní, hlavně aby s ní se jednalo jako s největší hvězdou. Že její vysoké honoráře jsou na úkor peněz ostatních, jí bylo upřímně fuk,“ popsal ve svých vzpomínkách svou kolegyni herec Raul Schránil.
Lída Baarová
Lída dokázala naplno využít své nevšední kouzlo. Vedle Adiny Mandlové patřila k našim nejobsazovanějším a nejpopulárnějším herečkám. „S Lídou Baarovou a Adinou Mandlovou se pracovalo výborně. Obě byly ctižádostivé, a když viděly možnost se uplatnit, snažily se podat nejlepší výkon. Ve vypjatých scénách měly jejich mimické schopnosti své meze, ale jejich osobnost a protikladný charakter citově čisté Lídy Baarové a cynického moderního děvčete Adiny Mandlové byly přesvědčivé,“ uvedl režisér Otakar Vávra ve svých pamětech. Netajil se svou slabostí pro Baarovou, která jej nesmírně přitahovala.
Je známo, že do krásné herečky se zamiloval také ženatý Vlasta Burian, který propadl jejímu kouzlu v době, kdy spolu natáčeli film Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Byl její krásou tak uchvácen, že prý zvažoval i rozvod. Jenže zasáhla paní Burianová a bylo po romanci. Pobláznit měla i Oldřicha Nového. „Když jsme točili Dívku v modrém, strašně se do mě zamiloval. Jenže byl ženatý a jeho žena ho bedlivě hlídala. Neustále mu předhazovala, že kdyby jí nebylo, nikdy by to nebyl TEN Oldřich Nový… A tak jsme se scházeli u Piaristů, koukali jsme na sebe a pili víno… On nesměl ke mně a já nesměla k němu. Nakonec jsme se spolu vyspali v mém autě – v bejbině…,“ prozradila v rozhovoru pro časopis Reflex.
Oldřich Nový s manželkou, 1937
To už byla hvězdou evropského formátu. Ale zpět k jejím začátkům. Vlastním jménem Ludmila Babková se narodila do dobře situované rodiny úředníka pražského magistrátu Karla Babky. Umělecké sklony podědila nejspíše po své matce, která se v mládí toužila stát operní pěvkyní, leč nakonec ustoupila tlaku své rodiny, která si nepřála, aby se stala umělkyní. A tak své umělecké ambice přenášela na své dvě dcery – Zorku a o sedm let straší Lídu, která na svou blonďatou sestřičku vždy žárlila.
Zorka Janů - sestra Lídy Baarové
Rodiče své dcery vedli k lásce k divadlu, hudbě a také ke studiu jazyků. Měli předplatné do Stavovského divadla, kam brávali své dcery. Když pak Lída končila na gymnáziu kvintu, měla o své budoucnosti jasno, přála si být obdivovanou herečkou. Díky náklonnosti jistého profesora a herce Rudolfa Deyla staršího se prý dostala na Státní konzervatoř, kterou ale nedokončila. Na škole si ji vyhlédl režisér Miroslav J. Krňanský, který hledal nové tváře do svého filmu Kariéra Pavla Čamrdy. Sedmnáctiletá Lída mu padla do oka, a tak začala její herecká kariéra. Po prvním úspěchu si své rodné jméno změnila na Lída Baarová a následně šla z role do role.
V roce 1934 dostala Lída telegram od berlínské společnosti UFA, který ji zval ke kamerovým zkouškám k velkofilmu Barkarola. Zaujala natolik, že role nejkrásnější ženy Benátek byla její. Během natáčení se seznámila s tehdejším německým idolem Gustavem Fröhlichem, se kterým prožila bouřlivý vztah. Fröhlich se rozvodem zbavil své dosavadní manželky, která byla Židovka a nastěhoval si Lídu do své berlínské vily. Zakrátko Lída otěhotněla, leč začala krvácet. Byla odvezena do nemocnice, kde přišli na mimoděložní těhotenství. Musela podstoupit operaci, která ji však připravila o možnost mít v budoucnu děti.
Gustav Fröhlich - přítel Lídy Baarové
A tak se Lída plně soustředila na svou kariéru. Se společností UFA podepsala kontrakt na tři roky. Pak přišlo setkání, které jí změnilo život. „Jednou, na chodbě v ateliérech Ufy, ji potkal Adolf Hitler, když se tam přišel podívat. Hitler se za ní ohlédl, zůstal stát. Slovanská krása Baarové ho fascinovala. Zeptal se svého doprovodu, kdo to je a pozval ji na večeři. Aby s ní nebyl sám, přizval svého přítele doktora Goebbelse, tehdy čtyřicetiletého. A to bylo Lídino neštěstí. Později jsem ho viděl v Praze na Barrandově. Byl menší postavy, trochu kulhavý, levou nohu deformovanou a levou ruku kratší, neobyčejně vzdělaný, několikanásobný doktor, s krásným cellovým hlasem, mluvil dokonalou rýnskou němčinou s bezvadnou výslovností, s tváří ďábla, prototyp geniální negace. Baarová byla ztracena. Stala se Goebbelsovou milenkou,“ vzpomínal Vávra.
Joseph Goebbels s manželkou
Tehdy jí byla štěstěna nakloněna. „Byla jsem hloupá rozmazlená mladá holka, která měla všechno, peníze, muže a slibnou kariéru po celé Evropě. Jednou za mnou přišli dva muži od společnosti MGM a ptali se mě, jestli bych nechtěla do Ameriky. Já ale zvyklá na to, že mě lidé poznávali a uctívali, nechtěla zase začínat jako bezejmenná herečka, byť za velkou louží. Nikdo mi tehdy neřekl: Vezmi si to nejnutnější a honem koukej být pryč. Sedm let jsem mohla pracovat v Americe a nic by se mi bývalo nestalo. To pokládám za největší chybu svého života,“ uvedla po letech.
Vztah s ženatým říšským ministrem propagandy nabíral na obrátkách. Goebbels kvůli Lídě ztratil úplně hlavu, chtěl se nechat rozvést. Z odposlechů jeho telefonátů Lídě se zjistilo, že našel na mapě tichomořský ostrov, kde by mohli žít jako Adam s Evou. Vztahu, který Goebbelsovi přerůstal přes hlavu nakonec učinil přítrž Adolf Hitler, za nímž přišla Goebbelsova manželka Magda. Svému ministru propagandy Lídu zakázal, a tak se nakonec vrátila zpět domů, kde natočila svůj další slavný film Ohnivé léto. Následně stihla ještě natočit film Panenství, Dívka v modrém, Maskovaná milenka a Turbína. Pak následoval pád.
Kvůli obvinění z kolaborace se dostala do kriminálu. Na pankrácký pobyt, který trval 18 měsíců, vzpomínala jako na jedno z nejhorších období svého života. V této době se dověděla o smrti svých nejbližších. Její maminka zemřela při výslechu na infarkt, sestra Zorka ukončila svůj život skokem z okna jejich vily. Tatínkovi následkem nemoci museli amputovat nohu.
Když koncem roku 1946 byla postavena před soud, všichni svědci svědčili v její prospěch. Nebylo prokázáno, že by se dopustila udavačství, ani že by podporovala nacismus. Bylo shledáno, že její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadaly do doby zvýšeného ohrožení republiky. A tak se jí brány věznice otevřely a byla opět volná.
Když se blížil únor 1948, někdo jí v telefonu oznámil, že bude opět zatčená. Rozhodla se tedy se svým mužem Janem Kopeckým, který se s ní rok před tím oženil, emigrovat. Za hranicemi se jí však manželství se synem tehdejšího ministra informací rozpadlo. Po rozvodu se vrátila k filmování, v padesátých létech natáčela v Itálii, objevila se například ve filmu Federica Felliniho Darmošlapové. Následně se věnovala už jen divadlu. Účinkovala v zájezdových představeních ve větších německých, rakouských a švýcarských městech.
Vedle občasného hraní si užívala společného času se svou životní láskou, kterou našla v rakouském Salcburku. Opět se zamilovala do ženatého muže, tentokrát gynekologa Kurta Lundwalla. Strávili spolu 23 let, než byla svatba. Museli totiž čekat, až jeho žena zemře. Manželského života si ale příliš neužili, neboť Kurt zemřel 3 roky po svatbě.
Lída Baarová, 1954
Po smrti manžela zůstala Lída Baarová v Salcburku, kde žila samotářským životem. „Devět let jsem se s jeho dětmi soudila o dědictví. Zničilo mi to nervy. Chtěly mě o všechno připravit, ale já jsem měla tři advokáty. Musela jsem prodávat všechno možné, abych vůbec mohla žít – svůj nábytek, šperky… A tak jsem se prohrabávala životem, jak jsem mohla… Potom jsem zdědila polovinu tohoto domu, ale měla jsem s ním jenom výdaje a starosti… Pak se tu najednou uvolnil jeden byt. To bylo velké štěstí, protože v Salzburgu to vůbec není běžné. Tak jsem tento byt prodala s tím, že v něm můžu do konce života zadarmo bydlet. Dostala jsem za něj milion šilinků, které jsem ihned dala do banky, a žiju z procent … Po manželovi k tomu mám malou penzi. Z toho všeho už můžu slušně žít… ,“ uvedla v jednom ze svých rozhovorů.
Lída se stáhla do své ulity, samota jí neprospívala. Upadala do depresí a pocitů zmaru. Postupně přestávala vycházet ven z bytu a společnost jí stále častěji dělal alkohol a léky. I když měla i filmové nabídky, na vše rezignovala. Na sklonku života otevřeně říkávala, že má pocit „zvoranýho života“. Zemřela v pětipokojovém salcburském bytě, kde ji našla pečovatelská služba. Naposledy vydechla koncem října roku 2000 ve věku 86 let. Příčinou smrti bylo zřejmě selhání srdce.
Zdroje:
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 8072290746.
