Článek
Když se rozhlédnu kolem sebe, neznám moc lidí, kterým by k bydlení nepomohla jejich rodina. I mým rodičům bylo pomoženo od předešlé generace. V rodinách už po staletí dochází k mezigeneračnímu transferu majetku, tudíž máme tak nějak zažité, že pokud nám rodiče či prarodiče finančně nepomohou ještě za svého života, pak nám pomohou formou dědictví. I z průzkumů vyplývá, že většina lidí očekává, že jednou po svých předcích přeci jen nějaký majetek zdědí. Například podle průzkumu Partners Banky a agentury Ipsos, který se konal v roce 2024 vyplynulo, že dvě pětiny respondentů ve věku 18 až 26 let předpokládají, že dědit budou, další necelá třetina si není jistá. Necelá čtvrtina mladých předpokládá, že nic nezdědí.
Očekávání mladých lidí se však může minout s realitou. Ve společnosti je stále více skloňován nový trend, který mění pohled na majetkový mezigenerační transfer. Lidé o penězích a svém odkazu začínají smýšlet jinak. Jak se říká, peníze si do hrobu nevezmeš, a tak stále více lidí uvažuje o tom, že by si své peníze a nahromaděný majetek raději užili, dokud mají ještě čas, než jej nechali svým potomkům. Často si to i racionálně zdůvodní: „Peníze přeci kazí charakter!“ Je lepší maximalizovat své prožitky a peníze si užít než jen stále něco hromadit.

Tento přístup podporuje například kniha Die with Zero, v níž autor Bill Perkins upozorňuje, že je důležité využívat peníze naplno tak, aby se proměnily v zážitky. „Představte si, že byste v době své smrti dělali všechno, co vám bylo řečeno. Tvrdě jste pracovali, šetřili peníze a těšili se na finanční svobodu v důchodu. Jediné, co byste cestou promarnili, byl… váš život,“ píše se v anotaci této knihy. Autor knihy nabádá čtenáře, aby svým potomkům nic neodkazovali a peníze použili pro svůj život. To ovšem neznamená, že by se měl rodič na své potomky úplně vykašlat. Bill Perkins se snaží lidi směřovat k tomu, aby svým potomkům část peněz raději rozdali ještě za svého života a neříkali jim věty typu: „Taky se dočkáš, ale musíš si počkat, až umřu!“
Není divu, že tento názor začal ve společnosti poměrně hodně rezonovat, zejména u těch lidí, kteří mají co předat a kteří nechtějí svým bohatstvím své potomky rozmazlit. V médiích se občas mihne příklad celebrit, které se rozhodly, že jejich děti po nich téměř nic nezdědí.
K těm, kteří raději darují peníze na charitu, než aby řešili závěť, patří například představitel Jamese Bonda Daniel Craig. Hodnota jeho majetku se odhaduje zhruba na 3 miliardy korun. Dcery anglického herce však na pohádkové dědictví mohou zapomenout. „Myslím si, že dědictví je docela nechutná věc. Držím se filozofie, že se člověk má majetku zbavit, nebo ho darovat, než umře. Není náhodou už ve Starém zákoně napsáno, že když člověk zemře bohatý, tak selhal?,“ překvapil herec v rozhovoru pro britský časopis Saga Magazine. „Nechci odkázat příští generaci žádnou obrovskou částku. Většinu toho rozdám a daruji na charitu,“ dodal. Nechce své 2 dcery rozmazlit, je si vědom toho, že je třeba, aby se naučili znát hodnotu peněz.

Daniel Craig
Obdobně uvažuje také zpěvák Sting, který patří mezi deset nejbohatších britských muzikantů. Jeho 6 dětí z jeho jmění, jehož výše přesahuje dle odhadů v přepočtu přes šest miliard korun, také moc neuvidí. „Určitě jim nechci zanechat svěřenecké fondy, které jsou jen přítěží. Musí pracovat. Co přijde, se ženou utratíme, takže jim toho moc nezbude,“ sdělil v rozhovoru pro Daily Mail roku 2014. „Pochopitelně pokud by měly děti potíže, pomohl bych jim, ale nikdy jsem to ještě dělat nemusel. Mají pracovní morálku a chtějí uspět ve svém oboru,“ prohlásil hrdě.

Sting
To, že je nutné, aby se potomci naučili pracovat a nespoléhali se na pomoc rodičů si myslí také anglický hudebník Elton John, který se svým manželem Davidem vychovává dva syny, jež porodila náhradní matka. Také on nehodlá svým potomkům zanechávat horentní sumy peněz. „Rozhodně nechci zanechat své prostředky jako odkaz. Musí pracovat. Oba synové to vědí a málokdy mě o něco požádají, což opravdu respektuji a vážím si toho. Je hrozné, když děti jedí stříbrnými lžičkami. Ničí to jejich životy,“ uvedl.

Elton John
Skoro to vypadá, že takto uvažují jen britské celebrity. Nicméně i jinde na světě uvažují obdobně. Také americký miliardář Warren Buffet, který disponuje majetkem v hodnotě na 150 miliard dolarů (3,6 bilionu korun), plánuje po své smrti přenechat 99,5 procenta svého majetku charitativnímu fondu. Jeho dcera a dva synové by měli tento fond spravovat. Pokud by jeho potomci nemohli funkci v charitativním fondu vykonávat, jsou stanoveni potenciální tři nástupci, správci majetku. V roce 2021 miliardář uvedl, že „po dlouhém pozorování super bohatých rodin jsem došel k názoru, že nejlepší je nechat děti, aby mohly dělat, co chtějí. Ale zase ne natolik, aby nedělaly nic“.

Warren Buffet
Myšlenka nechat potomky, aby si našli svou cestu životem a naučili se pracovat jistě dává smysl. Rodiče by tu dle mého názoru měli být proto, aby nejen vychovávali, ale aby i zajistili dětem vzdělání a byli jim na blízku, pokud by se dostali do potíží. Nikdo by se neměl spoléhat jen na dědictví, měl by se sám snažit přičinit, aby neskončil na dně. Nicméně představa, že bych svým potomkům vůbec nic nenechala, je mi cizí.
Souzním s lidmi, kteří v takovém uvažování vidí kus sobectví. „Já tuhle racionální logiku ve smyslu „ať se snaží sami“ samozřejmě chápu, nicméně jsou to držgrešle. Já svým dětem žádné miliony nezanechám jenom proto, že je nemám. Nechám jim ale všechno, co po mě zůstane, a to si pište, že kdybych měl tolik, že bych věděl, že je to zajistí nadosmrti, že bych jim to nechal taky. Nic lepšího než své děti nemám, nic lepšího jsem světu nepřinesl a nepřinesu,“ sdělil jeden muž v diskuzním fóru. „Já si myslím, že odkázat dětem alespoň bydleni, pokud to jde, je super, protože se aspoň můžou soustředit na práci a rodinu a nemusí se v následující 30 letech v noci budit, jestli zaplatí další splátku hypotéky nebo ne. Nicméně chápu, že pokud někdo odkazuje miliardový majetek a dítě ho prakticky ani nemá, jak utratit, tak je to může zničit. Klíč je podle mě v množství, ale odkázat by se vždycky alespoň trochu mělo…,“ sdělil další. To je názor, který mi přijde velice rozumný.
Jsou však naopak lidé, kteří nemají potřebu se s další generaci dělit vůbec. A to ani za svého života. „To je hlavní náplň dnešních mladých, řešit, co by jim měl kdo dát, jak často jim hlídat děti, apod. Nemohou za to, vyrostli v tom, že druzí jsou na světě jen proto, aby jim dělali servis. A pak přijdou do života a hrozně se diví, že by se měli také nějak angažovat, když něco chtějí. Dokonce to považují za nespravedlnost a ty, co jim nechtějí dávat, hlídat, sloužit, považují za sobce,“ opřela se do mladé generace jedna žena.
Jiní se zase zamýšlejí nad tím, že dědictví dělá v rodinách akorát zlou krev a že už proto by se nic potomkům odkazovat nemělo. „Cizí peníze ještě nikomu štěstí nepřinesly. A snaha finančně zabezpečit další pokolení mi vždy přišla absurdní, pro potomky škodlivá a celkově nepochopitelná. Když vidím ta dědická řízení kolem sebe tak jsou plná sporů a zničených rodinných vztahů. Každý by měl odstartovat s nulou a užít si ten příběh,“ komentoval nový trend „umřít s nulou“ další diskutující.
Co člověk, to jiný názor. Argumentům, proč neodkazovat nic další generaci rozumím, jen mi to přijde nepřirozené. Ovšem doba se mění. Jen pozor, i taková filozofie hlásající „umřít s nulou na účtu“ má svá rizika. Je třeba umět dobře plánovat, aby člověk neskončil “ s nulou“ předčasně a nemusel pak žádat o pomoc potomky, kterým dal jasně najevo, že se na něj spoléhat nemohou.
Zdroje:









