Článek
Když se řekne Jaromír Hanzlík, každý si hned představí uřvaného strýce Pepina z Postřižin, nebo svérázného kovboje Honzu z komedie Léto s kovbojem. Jeho filmografie zahrnuje rozličné role ve více než 150 filmech.
Herec, kterého zná celý národ, zářil nejen ve filmech, seriálech ale také na divadelních prknech. „Strašně se mi líbil jako car Fjodor, byl prý dokonce lepší než moskevská herecká legenda Innokentij Smoktunovskij a bylo to také jediné představení, které hostující divadlo hrálo na scéně Malého divadla v Moskvě. Tam nikdy žádné cizí soubory nehostovaly, pouze Car Fjodor s Hanzlíkem a s Hankou Maciuchovou, která hrála carevnu,“ vzpomínala na svého kolegu z Divadla na Vinohradech herečka Jiřina Švorcová. Hanzlík v této roli udělal ohromný dojem i na svého tehdy osmiletého syna Davida, který si na jeho výkon dodnes pamatuje. „Zanechal ve mně velký zážitek, přestože jsem byl malý. Do divadla jsem chodil často a pamatuji si na něj i jako na Hamleta. Vypracoval jsem na toto téma dokonce sloh, táta ho má dodnes schovaný,“ prozradil před 14 lety.
Hanzlík podle mnohých, kteří jej viděli na prknech, která znamenají svět, hrával jako pánbůh. Charismatický herec zářil snad v každé roli, na kterou sáhl. Přitom si neprošel klasickým hereckým vzděláním. Ačkoliv ho v roce 1966 přijali na DAMU, na školu nenastoupil. Proč taky, když jej z gymnázia rovnou angažovali do Divadla na Vinohradech. Během natáčení psychologického dramatu Bloudění si totiž Jiřina Jirásková s Jiřím Pleskotem všimli vyzrálého výkonu tehdy sedmnáctiletého Jaromíra a na jeho talent upozornili vedení vinohradského divadla. Vedle angažmá v prestižním divadle se mu otevřely také dveře do světa filmu. V 60. letech zazářil v Kočáru do Vídně, v Romanci pro křídlovku a také v historické komedii Slasti Otce vlasti, kde se poprvé objevil se svou hereckou partnerkou Danielou Kolářovou.
Daniela Kolářová
Herecké sklony podědil Jaromír nejspíše po svém otci Františkovi, který vystupoval v kabaretu. V 50. letech dokonce krátce působil jako šéf operety v kladenském divadle. Jeho šarm působil na mnoho žen, stejně jako na jeho maminku, temperamentní Ludmilu, se kterou se v roce 1943 oženil. I ona měla blízko k herecké profesi, pracovala jako asistentka režie v československé televizi.
Klukovská léta sice prožil v Praze na Malé Straně, narodil se však v Českém Těšíně za poněkud dramatických okolností. Jeho tatínek totiž dostal v Českém Těšíně angažmá, a tak odjel za prací, zatímco jeho žena zůstala ve vysokém stupni těhotenství doma. Když se však k ní doneslo, že její muž sklízí úspěchy nejen na jevišti, ale také u něžného pohlaví, sedla na vlak a jela překvapit svého chotě. Jen co se přesvědčila o tom, jak si její muž užívá života, začala rodit. A tak se v únoru 1948 narodil budoucí populární a velice obsazovaný herec Jaromír Hanzlík.
Rodinné zázemí budoucího herce nebylo zrovna ideální. Manželství rodičů se rozpadlo, od svých 4 let žil Jaromír u svého táty. Maminku, která se znovu provdala vídal jen o víkendech. I tak na dobu, kdy tátovi chodíval pro pivo do džbánku a cestou samozřejmě zlehounka koštoval vzpomíná rád.
Z Jaromíra vyrostl talentovaný kluk, jehož kariéra nabrala rychlé obrátky. Je s podivem, kolik toho stihnul. Stal se hvězdou, která neměla nouzi o ženy. S odstupem času přiznal, že mu v mládí sláva stoupla do hlavy a choval se jako frajírek. „Jakožto s mladým klukem se mnou sláva strašně zamávala. Nemohl jsem jít po ulici bez toho, aby se za mnou neotáčely holky a nechtěly podpis. Byl jsem dost nafoukanej, vždycky jsem to byl já a pak dlouho dlouho nikdo. Tehdy mi dost vadilo, když jsem sdílel šatnu třeba s Vlastimilem Brodským nebo Radkem Brzobohatým a oni na mě koukali jako na malýho klučinu a vždycky mě dost utírali za to, jak jsem byl drzej,“ vzpomínal.
Radoslav Brzobohatý
Oženil se velice mladý se zdravotní sestřičkou Jaroslavou. Narodil se jim syn David, na roli otce se tehdy Jaromír ale ještě moc necítil. „Pro mě bylo v jedenadvaceti otcovství velkým překvapením, byl jsem nevyzrálý, veškerá péče zůstala na mamince. Doma jsem ani nepobyl, tehdy jsem šel z role do role,“ přiznal otevřeně v roce 2012.
David svého otce, který téměř denně hrál v divadle, točil filmy a seriály moc nevídal. A když už spolu trávili čas, dostal David tu a tam od svého přísného otce výprask. „Táta rekonstruoval dům v Nerudově ulici a s partičkou ze základky jsme mu chtěli pomáhat. Nejdřív jsme ale skákali z prvního patra na pytle s polystyrénovou drtí určenou k izolaci střechy. Samozřejmě popraskaly, takže pak byl plný dům maličkých, lepivých kuliček. Abychom katastrofu zlikvidovali, vytáhli jsme vysavač, čímž jsme kuličky rozfoukali i tam, kde dosud nebyly. Táta křičel, že mě zabije, ale dostal jsem akorát na zadek. Občas jsem mu něco provedl, pokaždé mě chtěl zabít a pořád jsem tady. Užili jsme si spolu docela legraci. Trochu napjaté vztahy zavládly až v mém dospívání, neměl to se mnou jednoduché, když je jen o dvacet let starší,“ popsal David.
Manželství s matkou jeho jediného syna se po 12 letech rozpadlo. V době, kdy procházeli manželskou krizí a ve vzduchu viselo slovo „rozvod“ se Jaromír zamiloval do manželky svého kolegy z divadla Vlastimila Brodského. S o 8 let starší Janou Brejchovou se znal už z dřívějších let, nicméně až na počátku 80. let prý mezi nimi přeskočila jiskra. A tak se oba rozvedli a začali spolu žít v jeho domě na Malé Straně.
Zatímco Jana byla z Jaromíra zpočátku naprosto očarovaná, její dcera Tereza, která s nimi pár let žila, podobné nadšení nesdílela. „Od první chvíle jsem cítila, že jsem v jeho domě na Malá Straně prvek, který ho irituje a štve. A tak se mě i svého syna Davida snažil za každou cenu převychovat. Protože podle něj jsme byli rozmazlení frackové,“ popsala dusnou atmosféru ve své knize Brodská. Jaromírova přísná výchova se začala odrážet na Terezině zdraví. Popisovala, jak jí například ráno před odchodem oznámil, že si večer budou muset promluvit a ona pak měla celý den zkažený. „Večer na mě čekal papír s vyznačenými tečkami, kam jsem musela doplnit: Já, Tereza Brodská, slibuji, že ode dne toho a toho budu zhasínat na záchodě, i když ho opustím jen na dvě minuty. Nebo že nebudu sešlapovat domácí obuv, nebudu jezdit metrem, ale tramvají. Pořád nějaké příkazy. Stejně se choval k Davidovi, který s námi nějaký čas bydlel. Solidně nás dusil. Měla jsem pak žaludeční vředy a k tomu zánět slinivky.“ A tak se není čemu divit, že si po pěti letech společného soužití Tereza zabalila své věci a odstěhovala se do matčina bytu v Nerudově ulici. Mezi Jaromírem a Janou to začalo skřípat. Partnerské neshody se stupňovaly. Janě vadilo, jak jí neustále kvůli něčemu kritizuje. Po 12 letech se s ním rozešla.
Tereza Brodská
Počátek 90. let se ukázal být pro Jaromíra turbulentní ve všech směrech. A to jak na poli osobním, tak i tom pracovním. Rozhodl se zvolnit tempo a proto požádal tehdejší ředitelku vinohradského divadla Jiřinu Jiráskovou o roční pauzu, během které by nic nového nezkoušel. Když odmítla s tím, že hlavní hvězdu nemůže pustit, herec pokrčil rameny, že v tom případě tedy bude muset dát výpověď. „Tak ji podej,“ reagovala prý naštvaně Jirásková. Jaromír ji vzal za slovo a v roce 1993 z divadla odešel nadobro. „Najednou jsem zjistil, že se cítím jako ta veverka na točícím kole v kleci. Že pořád běžím a nemůžu z toho vystoupit. Víte, ono to už došlo tak daleko, že jsem z hraní už ani neměl radost a přál jsem si, aby divadlo vyhořelo nebo abych si zlomil nohu a nemusel hrát. Vždyť jsem hrál od svých osmnácti let a hned první ligu. No a kopejte třicet let první ligu. Já byl opravdu vytíženej herec, nejen v divadle, ale i v televizi a ve filmu. A to obrovské kvantum práce mě dokonale stravovalo,“ popsal.
V polovině 90. let se navíc před soudem řešil spor kvůli vlastnictví jeho domu na Malé Straně, kde žil s Janou Brejchovou. Podle smlouvy z roku 1961 totiž ona nemovitost patřila Aleně Sobkové a Evě Baccariové, které v roce 1966 emigrovaly do Francie. Jejich majetek tak v roce 1971 propadl státu. Jaromír Hanzlík, který v té době vlastnil šestnáctinu nemovitosti se rozhodl o čtyři roky později odkoupit zbylou část objektu od Bytového podniku pro Prahu 1 a vrhl se do rekonstrukce. Původní majitelky, které se z Francie domáhaly svých patnácti šestnáctin domu na lukrativní adrese, nakonec soud prohrály. V roce 1996 soud potvrdil, že jediným vlastníkem domu je Jaromír Hanzlík.
V té době už žil ve švýcarském Bernu, kam se odstěhoval za svou partnerkou Danu Silvínovou někdejší miss roku 1966 (tehdy Dívky roku). Do Čech jezdil už jen na občasné návštěvy, především kvůli natáčení televizních Úsměvů. „Mám to tak, že vždycky když přijíždím do Prahy, pocítím teplo u srdce, protože se vracím domů. A vždycky když přijíždím do Bernu, žene mě láska k mé ženě,“ prohlašoval. Bohužel ani tento vztah mu nakonec nevyšel.
V současnosti je řadu let spokojený po boku Lenky Kozlové, která vede krámek s čaji a vonnými bylinkami. Žije v Čechách, kde vlastní několik nemovitostí na lukrativních adresách. V roce 2001 si pořídil byt v Opatovické ulici, o rok později přikoupil další byt na pražském Masarykově nábřeží poblíž Národního divadla. Do třetice jej zaujala nemovitost v Řeznické ulici. Trvale však žije mimo centrum Prahy, usadil se v rodinném domku v Nespekách na Benešovsku.
A tak se jeden z našich nejlépe placených herců o zajištění na stáří nemusí strachovat. Jeho záliba v nemovitostech tak trochu připomíná entuziazmus jeho Karla IV. v komedii Slasti otce vlasti. Jen si vybavte scénu, kdy se svou chotí prochází ruinami Pražského hradu a spřádá své stavitelské plány. Ukáže na portál a prohlásí: „To zazdím.“ Pak ukáže kamsi se slovy: „Tam to probourám.“ Mrkne na manželku, jestli ho sleduje: „A tamhle hodím dveře.“
Jeho nadšení pro investice do nemovitostí nicméně stála za dlouholetým konfliktem mezi ním a jeho synem Davidem. V době, kdy Jaromír skupoval nemovitosti přišel jeho syn s nápadem, že by si v jeho domě na Malé Straně otevřel restauraci. Otce souhlasil, nicméně za pronájem prostor chtěl prý tak nekřesťansky vysoké nájemné, že se rozešli ve zlém. David pak odešel podnikat o kousek dál do Malostranské besedy. Usmířili se prý až po dlouhých deseti letech díky společné účasti v dokumentárním cyklu Tajemství rodu.
Od té doby se Jaromír snaží na rodinných vztazích pracovat. Se dvěma vnoučaty dohání čas, který zmeškal.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.
