Článek
Charismatický herec s hlubokým příjemným hlasem zanechal v naší kinematografii nesmazatelnou stopu. Zejména v období normalizace byla jeho tvář vídána na televizních obrazovkách v rolích stranických funkcionářů, dělnických ředitelů či kriminalistů. Hrál v řadě populárních televizních seriálů, jako byl například seriál Žena za pultem, ve kterém se dvořil hlavní představitelce Jiřině Švorcové. Významná byla i jeho práce v dabingu. Mnoho diváků si ztotožnilo Petra Haničince s oblíbeným detektivem Columbem, kterému propůjčil svůj hlas. Za celoživotní umění v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského.
Jeho cesta k herectví byla poměrně klikatá. Měl vlohy pro sport, miloval také přírodu. Jeden čas chtěl být přírodovědcem, případně lesníkem. Byl také nadějným klavíristou, který rád četl.
Narodil se roku 1930 do rodiny poštovního úředníka Josefa Haničince a jeho ženy Marie. Odmala byl divoký, provázely ho časté lumpárny. Petrův tatínek následky jeho činů řešil často impulzivně, nešel pro ránu daleko. Byl tvrdý a nesmlouvavý. Přál si, aby ze syna něco bylo. Když si rodiče všimli, že jejich syn má hudební nadání, zajistili mu hodiny klavíru. Zprvu ho klavír sice moc nebavil, v pozdějších letech ho ale hudba chytla natolik, že místo školy chodil raději hrát na klavír ke kamarádovi. Z časté absence byl doma oheň na střeše. Pro synovu touhu živit se hudbou a poezií neměl otec pochopení, student gymnázia neměl, co kde lítat, ale sedět nad učením, aby se dostal na vysokou.
Nic naplat, Petr byl hlava dubová po tátovi. Záměrně dovedl své studium na gymnáziu k propadnutí a přešel na konzervatoř, kde studoval na dramatickém oddělení, které se transformovalo na divadelní fakultu Akademie múzických umění. Jeho otec to nesl s nevolí, rozhodl se, že syna živit nebude. Petr si proto přivydělával hraním s kapelou.
Ještě během studií potkal svou první ženu Štěpánku Haničincovou, pozdější populární televizní moderátorkou dětských pořadů. Vzali se, z jejich velké lásky vzešla dcera Alexandra. Peněz neměli moc nazbyt, ale to jim nevadilo. Po čase ale jejich láska vychladla. Po ukončení studia dostal Petr umístěnku do Východočeského divadla v Pardubicích, zatímco Štěpánka začala pracovat v nově vznikající Československé televizi, kde se zamilovala do svého druhého muže, režiséra Jana Valáška.
Po krachu manželství dlouho sám nezůstal. Zamiloval se do herečky Marie Kyselkové, kterou jistě znáte z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele. Když natáčela svou životní roli princezny Lady, nosila pod srdcem Petrova syna Ondřeje. Po narození syna už Marii větší role nepotkaly. Rozhodla se totiž věnovat hlavně své rodině. „Chtěla jsem, aby žili jako v bavlnce. Od Petra jsem se za to ale dočkala jen samého zahýbání a ponižování. A syn? Ten se na mne nakonec vykašlal a jenom mě ždímal,“ postěžovala si po letech Marie.
Ani druhé manželství nevydrželo, Petr se totiž na konci 60. let zamiloval do rozhlasové moderátorky Evy Kopecké, s níž vyženil syna Čestmíra, ze kterého vyrostl televizní producent. Během jejich manželství se Petr stal hvězdou seriálu Žena za pultem. Jeho manželka se pak musela obrnit vůči mnoha dopisům a telefonátům od fanynek. Ani tento svazek nevydržel, Petr vzplanul ke své o 20 let mladší fanynce Radmile Pleskotové, která pracovala jako zlatnice.
Od ženy odešel jen s osobními věcmi a svým autem. Díky kolegovi si našel provizorní bydlení, do kterého přivedl svou novou partnerku s její dcerou Simonou z prvního manželství. Čekání na přidělení státního bytu bylo zdlouhavé. Když přebíral titul zasloužilého umělce, zmínil se proto, že spíš, než vyznamenání by potřeboval vyřešit svou bytovou situaci, načež mu bylo sděleno, ať sepíše žádost. A tak dal na doporučení, a zažádal si o odprodej konkrétního rodinného domu v Praze 5. Nemovitost byla ve správě obvodního podniku bytového hospodářství pro Prahu 5 jako propadlý majetek. Státu však patřila jen část domu, která mu připadla po jednom muži, který emigroval. Předkupní právo na dům měla jeho sestra, která v domě žila. Nejspíš sehrály roli konexe známého herce, protože úřednice odsouhlasila kupní smlouvu ve prospěch Petra Haničince.
Obyvatelka domu se po čase odstěhovala, Haničinec vyměnil zámky a následovalo období vyklízení a oprav. Do koupi domu a jeho zvelebování dali všechny své peníze. Pozemek zůstal státu a oni jej měli jen v pronájmu, což jim v budoucnu zkomplikovalo situaci.
Rok 1985 nebyl ale jen ve znamení stěhování a oprav domu, ke konci roku se Petr rozhodl, že do toho počtvrté praští. A tak si v prosinci řekli své ano. Po stresovém období následovalo období klidu a spokojeného rodinného života.
Pak přišly hektické listopadové dny v roce 1989, kdy byl svržen komunistický režim a lidé vyhlíželi lepší zítřky. Atmosféra v domovském vinohradském divadle Petra Haničince zhoustla, herci totiž měli potřebu vyřídit si účty se členkou divadla Jiřinou Švorcovou, která byla spjatá s komunistickým režimem svou angažovaností. Jelikož byla předsedkyní Svazu dramatických umělců a členkou Ústředního výboru KSČ, stala se jejich terčem.
Divadlo na Vinohradech
Petr Haničinec společně s Jiřinou Jiráskovou svolali schůzi Občanského fóra, na kterém herci dali jasně najevo, že se Švorcovou odmítají hrát. Dle hereččiných slov se do ní kolegové pustili a vytkli jí všechny hříchy KSČ. „To politické prozření většiny lidí bylo fascinující. Ano, já musela z kola ven. Tady v souboru každý na každého viděl, věděl, do jaké míry byl kdo zadobře s minulým režimem. Nešlo jen o role a o vyznamenání, ale také různé protekce a výhody. Tu mimořádně přidělený byt, tu pozvání na vládní hon či na soukromé oslavy papalášů. Teď ovšem byli všichni na jedné lodi a drželi basu. A na téhle palubě pro mě opravdu místo nebylo. Když pak padla zmínka o stávce, pokud z divadla neodejdu, pochopila jsem, že tam nejen zůstat nemohu, ale už ani nechci,“ popsala herečka v knize Jiřina Švorcová osobně.
Po této schůzi požádala Jiřina o odchod do penze a divadlo opustila. Následující dva roky se jí o divadle zdálo každý den, nemohla kolem něj ani projít. Velmi ji to zasáhlo. Ve svém kolegovi Petrovi, se kterým dokonce občas společně jezdili na rodinné dovolené a kterého považovala za kamaráda, se velmi zklamala. Po letech si ale prý vše vyříkali. Petr jí sdělil, že to všechno tenkrát tak nemyslel.
Polistopadová doba se negativně zapsala také do Petrova života. Na začátku devadesátých letech začali novináři řešit, jakým způsobem se populární herec dostal ke svému rodinnému domu. Objevovaly se spekulace, že nemovitost získal nekalým způsobem. Byl označován za posluhovače režimu, což se ho velmi dotklo. Herci dokonce chodily výhružné dopisy. A aby toho nebylo málo, původní majitelé zažádali o navrácení zabaveného majetku. Soudy se pak táhly několik let. Manželé Haničincovi nakonec museli svůj domov opustit, neměli ani nárok na náhradu investic do domu, neměli k nim totiž doklady. Museli se tak porozhlédnout po novém bydlení. Jejich domovem se v roce 1998 stal skromný domek v Bratronicích u křivoklátských lesů.
To však nebyla jediná těžkost, kterou si v 90. letech prošel. V roce 1995 se stal účastníkem vážné dopravní autonehody na dálnici D1 u Humpolce. Utrpěl vážné zranění, prožil dokonce klinickou smrt. Jeho probuzení se rovnalo téměř zázraku. V náročném období, kdy jej sužovaly deprese, mu byla velkou oporou jeho žena Radka.
Z náročného období se dokázal dostat a začal opět pracovat. Namluvil několik večerníčků, vrátil se i na jeviště. Jenže radost jej poměrně brzy přešla poté, co mu ředitelka jeho domovského divadla Jiřina Jirásková zaslala dopis o ukončení pracovního poměru. Skončilo tak jeho dlouholeté angažmá ve vinohradském divadle, což nečekal. Podobným nedůstojným způsobem byl z divadla odejit i jeho kolega Radoslav Brzobohatý.
Jiřina Jirásková
Bez angažmá ale dlouho nezůstal. Na konci 90. let se znovuotevřelo Divadlo Na Fidlovačce, kde Haničinec dostal příležitost opět hrát. Byl vděčný, na jevišti vždy pookřál. Bohužel se po čase opět ozvaly zdravotní problémy. Těsně před Vánoci roku 2001 jej postihla mozková příhoda. Měl štěstí, že jej včas odvezli do nemocnice, kde jej zachránili. Z nejhoršího se sice dostal, jeho psychika ale utrpěla ránu. Velmi těžce nesl konec kariéry, ztrácel chuť žít. Další ranou pro něj byla smrt jeho třicetileté vnučky Alice, která v roce 2005 spadla ze schodů. Haničinec byl na dně. Dokonce se pokusil o sebevraždu. Jeho žena mu však údajně pušku, kterou se hodlal zastřelit, vyrvala z rukou. Radka to nehodlala vzdát, a to ani v době, kdy mu diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Pečovala o něj do poslední chvíle. Zemřel v roce 2007 věku 77 let.
Zdroje:
KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Herecké balady. Praha: Brána, 2005. ISBN 8072432613.
HERGET, Jan. Petr Haničinec: vztekloun s jemnou duší. Praha: Sláfka, 2015. ISBN 9788086631660.
GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.
