Článek
Jana Štěpánková, známá například ze seriálů Nemocnice na kraji města, Taková normální rodinka, nebo Ranč u Zelené sedmy byla obdařena všestranným herectvím. Pocházela z rodiny s hlubokými uměleckými kořeny, z matčiny strany sahají až k básníku a spisovateli Vítězslavu Hálkovi. Bylo by tedy s podivem, kdyby neměla nějaký ten umělecký talent.
Narodila se jako prvorozená dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové roku 1934 v Žilině, přestože její rodiče již v té době bydleli v Praze. „Můj dědeček byl lékař poblíž Žiliny, který za svízelných podmínek vybudoval dětský špitál. Babička zase učila číst a psát, protože tam byly jen maďarské školy. Narodila se tam moje máma i její sestra. Máma říkala, že ze sentimentu mě tam také porodila. Jako malinká jsem tam byla občas, než přišel rok 1938. Po vzniku samostatného Slovenského štátu jsme všichni museli odejít,“ vzpomínala.
Bohužel manželství rodičů se rozpadlo, když jí bylo 6 let. Naštěstí byli rozumní a neplivali na sebe oheň a síru. I nadále se vídala se svým tatínkem, na kterého se chodívala dívat do Národního divadla, kde hrál. Jelikož většinou hrával v inscenacích, které byly mládeži nepřístupné, nemohla sedět v hledišti. Jeho herecké výkony sledovala z portálu pro hasiče. V pořadu Na plovárně vzpomínala, jak pro ni bylo těžké rozlišit otce od jeho role. Tatínek často v představeních umíral, tudíž plakala. A jelikož byla hlučná, často ji museli odvést pryč. Do Národního divadla se chodívala dívat také na maminku. Tedy než ji roku 1948 z divadla vyhodili. Prohlásila totiž, že únor 1948 byl puč. „A to měla rozezkoušenou Emílii v Othellovi s Janem Pivcem. Jenže ona vždycky říkala, co si myslela, ať to mělo jakékoli následky,“ uvedla Jana.
Je to až neuvěřitelné, ale v jejich rodině po rozvodu panovaly velmi dobré vztahy. Tatínek se znovu oženil se Soňou Grossovou a pozadu nezůstala ani maminka, která se provdala za lékaře. Janě díky tatínkovi přibyl sourozenec, kterého ale bohužel nestačila poznat. Zdeněk zemřel na záškrt v pouhých třech měsících. Nicméně jedináčkem nezůstala. Maminka porodila dceru Kateřinu a tatínkova žena syna Martina, ze kterého vyrostl slavný herec, redaktor a také politik.
Jejich rodina se rozrůstala dál. Rok po narození Martina přišel na svět Petr. Populární herec, kterého jistě znáte z pohádky Zlatovláska či ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. A jako poslední, se Zdeňku Štěpánkovi a Soně Grossové narodila Kristina, která se proslavila jako Kristina Taberyová - režisérka, scénáristka a dramaturgyně.
Petr Štěpánek a jeho žena Zlata Adamovská
Co člen rodiny, to známá osobnost v uměleckých kruzích. Přitom se u nich doma o herectví nemluvilo. Ani rodiče mezi sebou navzájem o svých rolích nemluvili. Nikdo ji k herectví nesměřoval, ba naopak. Jako malá prý nesměla nikde hrát, ani na besídkách. To se však zlomilo, když jí bylo necelých 15 let. Jednoho dne, totiž v Železné Rudě, kde měli chalupu, přišli za jejím tatínkem místní ochotníci s otázkou, zda by si s nimi nezahrál. A když tam tak vedle něj stála Jana, zeptali se, zda by si nezahrála i ona. Souhlasil, tudíž si poprvé mohla vyzkoušet, co herectví obnáší. Jenže když hrála společně s otcem, připadala si jako žába před hadem. Její výkon byl tedy prý ostudný. Dokázala se však z toho oklepat a na podzim šla dělat zkoušky na konzervatoř. Tam se sice dostala, ale nastal zádrhel. V té době totiž proběhla školská reforma, která zrušila konzervatoře. Rozhodlo se, že bude jen AMU. Ale co s těmi, co už byli na konzervatoř přijati? „Pozvali brněnskou a pražskou konzervatoř na měsíc do zámku Protivína a dali nám úplné středoškolské vzdělání. Takže jsme dostali dispens od ministra školství, že ačkoliv jsme bez maturity, můžeme študovat na vysoký škole,“ vzpomínala herečka s úsměvem v pořadu Na plovárně.
Po absolvování DAMU, kde se poprvé setkala se svým budoucím manželem, nastoupila do angažmá v Pardubicích. Měla štěstí na režiséry, navíc zde hráli světový repertoár. Tehdy se toho velmi naučila. Po odchodu velkých osobností z divadla se už ve Východočeském divadle necítila tak dobře a po šesti sezónách v Pardubicích odešla hrát do Prahy.
V pražském libeňském Divadle S. K. Neumanna se potkala s bývalým spolužákem z DAMU, Jaroslavem Dudkem, který zde pracoval jako režisér. Dudek se proslavil také televizní režií. Podepsal se pod seriály jako např. Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města, Plechová kavalerie, Žena za pultem či Synové a dcery Jakuba skláře.
Když se s ním Jana opět setkala, měl Dudek za sebou nevydařené manželství s dramaturgyní Janou Dudkovou, se kterou měl 2 děti. Během jejich spolupráce přeskočila mezi nimi jiskra. Vzali se a byli spolu necelých 40 let. Měli spolu syna Jana, ze kterého vyrostl programátor.
Říká se, že během jejich harmonického manželství, byla doba, kdy se Janin manžel zakoukal do jiné. Tou dotyčnou měla být herečka Eliška Balzerová, která spolu s jeho manželkou hrála v seriálu Nemocnice na kraji města. „Eliška Balzerová byla pro Jaroslava Dudka velkou múzou. Ona v době, kdy finišovaly přípravy na natáčení Nemocnice, přestoupila z Brna do vinohradského divadla. Tam si jí všiml a rázem obsadil do seriálu,“ prozradila po letech na režiséra Magdalena Dietlová, vdova po scénáristovi seriálu Jaroslavu Dietlovi. Žádný románek ovšem z toho nebyl.
Eliška Balzerová, 2022
Jana Štěpánková jeho nadšení pro Balzerovou brala nejspíš s nadhledem. Věděla, že s manželem tvoří jeden celek. Obdivovala ho, pod jeho režií hrávala často na jevišti i před kamerou. „Byl to vynikající režisér. Vzdělaný, chytrý, sečtělý, vždycky nejenže věděl, co chce, ale taky jak toho docílit,“ vzpomínala. Když odešel z libeňského divadla do Divadla na Vinohradech, následovala jej.
Ve vinohradském divadle působila od roku 1972 až do roku 2000, kdy jí bylo sděleno, že se s ní už nepočítá. Tehdy už byla v penzi a vypršela jí smlouva. A jelikož jí nenabídli prodloužení smlouvy, odešla. Nicméně na divadlo nezanevřela, na Vinohrady se chodila dívat na premiéry. Překonat náročné období, kdy jí navíc zemřel i manžel, pomáhal syn Jan. „V srpnu 2000 mi zemřel manžel, v lednu mi v divadle oznámili, že už se mnou nepočítají. Najednou jsem přišla úplně o všechno. Kdybych neměla syna, nevím, jak bych to zvládla,“ sdělila.
Další velkou ranou pro ni byla smrt bratra Martina, který roku 2010 spáchal sebevraždu. Slavný herec, redaktor a také politik trpěl rakovinou, jeho stav se zhoršoval. Došel do stavu, kdy už odmítal chemoterapie, protože mu po nich bylo hrozně. Po odstranění ledviny začal mít problémy s dolní polovinou těla. Navíc trpěl velkými bolestmi. Bývalý ministr kultury se rozhodl své trápení vyřešit radikálním krokem. Ve svém pražském bytě ukončil svůj život výstřelem ze své legálně držené zbraně.
Martin Štěpánek, 2006
I přes tyto životní těžkosti nezahořkla, po herecké pauze se vrátila ke svému milovanému herectví. Jak uvedla v rozhovoru s Markem Ebenem, díky tomu, že neměla půjčky, měla značnou uměleckou svobodu a mohla si vybírat, v čem bude hrát. Neměla zapotřebí hrát v nekonečných seriálech. Užívala si důchodu. Doteď byla 50 let zaměstnancem a musela hrát, co jí bylo určeno. V důchodu však sundala okovy. Účinkovala v Divadle na Jizerce a divadle Ungelt. Kromě toho působila také v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského.
I v pokročilém věku se nevyhýbala filmovým hereckým příležitostem. Jejím posledním počinem byla role tetičky Marie Loukotové v krimikomedii Doktor Martin: Záhada v Beskydech. Téhož roku, kdy natáčela s Miroslavem Donutilem, se její zdravotní stav zhoršil. Na podzim roku 2018 onemocněla zápalem plic. Bohužel Vánoc se už nedožila, zemřela 18. prosince na plicní embolii ve věku 84 let.
Zdroje:
2) pořad Na plovárně - Jana Štěpánková
