Článek
Jsou školy, které po střelbě na FF v Praze začaly intenzivněji řešit otázku bezpečnosti. Některé školy dokonce poupravily svůj školní řád, stejně jako základní škola, kterou navštěvuje naše osmiletá dcera, jež má diagnostikován Aspergerův syndrom a ADHD. Výslovně se nyní do školy zakazuje vnášet jakékoliv zbraně. Zajímavé, že to doposud ve školním řádu nebylo. Na případný útok je připravená i paní třídní učitelka, která má ve svém šuplíku uzamčeno kladivo, aby jej v případě nutnosti mohla použít na rozbití okna.
Dceři se od nového roku změnil asistent pedagoga, což se i bohužel projevilo na zhoršení jejího chování. Vzhledem ke své diagnóze hůře snáší změny a novou asistentku nám bohužel nikdo dopředu nepředstavil. Z toho, jak se nová paní asistentka vyjadřuje k naší dceři, lze usuzovat, že si do oka prostě nepadly.
S novou paní asistentkou přišlo i nové podpůrné opatření – individuální vzdělávací plán, jehož součástí má být jakási „smlouva“, souhrn pravidel chování, na kterých se mají s dcerou domluvit. Paní asistentka se tedy nedávno pokusila takovou smlouvu vytvořit. Dceři dala seznam nařízení, co vše nesmí dělat. Je zde např. že má dávat o hodinách pozor, nemůže dělat jen to, co ji baví. Zní to rozumně. Nicméně pro dítě s poruchou pozornosti bude toto pravidlo asi obtížně splnitelné. Kolik dětí ve třídě dokáže dávat pozor celou vyučovací hodinu? Také to vypadá, že o hodinách vůbec nic nedělá. Zvláštní, že své úkoly mívá hotové, doma zřídkakdy něco doděláváme. Je to jedničkářka. Nebylo by lepší, kdyby zde bylo: Budu se snažit nevyrušovat, sledovat pokyny paní učitelky a pracovat s ostatními? Jistě někdo namítne, že řeším prkotinu, že je to to samé. Nemyslím si. Když už nastavujeme pravidla, měla by být nastavena tak, aby se dala dodržet.
Dle paní asistentky se naše dcera chová divně. Dcera má určitou diagnózu, asi se dalo očekávat jakési nestandartní chování. To je jako by šla k nevidomému a divila se, proč nevidí. Mezi pravidly jsou pravidla, která podtrhují její jinakost. Je zde např. to, že nemá po chodbě chodit po čtyřech. Když se mě dcera zeptala proč, nenapadla mě logická odpověď. Co není logicky zdůvodnitelné, to u dcery neobstojí. Dozor na chodbách řeší hlavně to, zda děti po chodbách běhají. To je z hlediska bezpečnosti rozumné. Ale čemu vadí chůze po čtyřech? Takto se děti běžně protahují při tělocviku. Z hlediska bezpečnosti to nevadí. To, že to nevypadá hezky, není logický argument. Dále je zde např. pravilo, že nesmí sahat na věci spolužáků bez dovolení. Pokud bychom to vzali doslova, tak pak by ve třídě nemohla sáhnout skoro na cokoliv, aniž by se před tím zeptala.
Některá pravidla zní rozumně, některá mi přijdou drobet nešťastně formulovaná. Budeme tedy jejich formulaci dál řešit se školou. Hlavně by se na jejich vytváření měla podílet i dcera, aby si uvědomila, co je přípustné a co ne a měla by zde být (dle IVP) nastavená pozitivní motivace k jejich dodržení. Např. to, že bude moci jít sama z šatny do třídy bez doprovodu paní asistentky, která ji možná až moc přehnaně střeží, takže se dcera rozčiluje, že má neustále někoho za zadkem.
Když jsem si četla tato narychlo sepsaná pravidla, divila jsem se (vzhledem k jejich vyznění), že zde není např. i pravidlo nesahej paní učitelce na kladivo. Nesmí sahat spolužákům na věci, tak by asi bylo i rozumné, z hlediska bezpečnosti, uvést i to kladivo uzamčené v šuplíku paní třídní učitelky. Nicméně, ve škole už asi tak trochu poznali, že dcera je velmi bystrá a kreativní, tudíž by si v případě nutnosti poradila i jiným způsobem. Okno se dá přeci rozbít i židlí. Takže na tašku spolužáka sáhnout nesmí, ale na kladivo asi může. Není to zmíněné v žádném pravidlu.
A co jsem vlastně chtěla tímto sdělit? Tak např. to, že když už se dělají nějaká pravidla, měla by být udělaná tak, aby byla splnitelná a jejich příjemce by je měl chápat (měly by mu dávat smysl). Prostě aby dotyčný věděl, proč se ona pravidla mají dodržovat a že je v jeho zájmu je dodržovat.
Dále že je možná ta hysterie kvůli bezpečnosti trochu nafouknutá. Pokud by chtěl někdo zaútočit, obejde se i bez běžně používaných zbraní. Tragické události se prostě stávají a nezbývá než to přijmout. Nelze se stoprocentně připravit na vše. Nicméně je dobré vědět, že má dcera má ochranitelskou paní učitelku, která je připravena v případě nutnosti použít i kladivo.
