Článek
Když se manžel vrátil z práce, delegovala jsem na něj vyvenčení našich dětiček. Míra domácího hluku se stupňovala, přeci jen na nich bylo již znát, že potřebují na vzduch. Vzal je tedy na nedaleké dětské hřiště. Když se s dětmi vrátil, tvářil se hrozně vážně. Když mi pak sdělil, co se stalo, jen jsem vykulila oči.
Při odchodu z hřiště si manžel všiml, že naše pětiletá dcera něco schovává v kapse od tepláků. Zprvu ho napadlo, že je to nějaká hračka, co třeba našla někde v trávě, pak ale dcera vytáhla ruku z kapsy a v rozevřené dlani měla použitou injekční stříkačku. Hned začal řešit, zda se neporanila. Dcera zprvu zapírala, pak přiznala, že se píchla do palce. Po bližším prohlídnutí stříkačky manžel zjistil, že po straně víčka stříkačky vyčuhuje jehla. Někdo zřejmě jehlu nastražil tak, aby se o ni někdo poranil. Stačí, aby ji někdo uchopil do ruky, nebo na ní třeba šlápl.
Dceři jsme okamžitě umyli ruce a vydezinfikovali drobné poranění. Pro rodiče je celkem náročné v takové situaci zachovat chladnou hlavu a nevyděsit to dítě. V hlavě samozřejmě běží všelijaké černé scénáře o viru HIV nebo žloutence. Naše rozpaky se těžko skrývaly, dceři bylo potřeba vysvětlit, že je potřeba navštívit lékaře, aby se zjistilo, zda není kvůli tomu píchnutí nemocná. Že tu stříkačku před tím mohl použít nemocný člověk a že by se přes tu stříkačku mohla nakazit. Načež dcera reagovala slovy: „Ale já chci být nemocná, abych nemusela v pondělí do školky!“
Dcera byla absolutně v klidu, my se v duchu hroutili a řešili co dál. Stříkačku mohl zahodit diabetik, ale také třeba injekční uživatel drog, který mohl být nakažený třeba virem HIV. Ještě den před tím jsem řešila první dětskou lásku své dcery, kterou poznala na dovolené a další den řeším, zda se dcera nenakazila virem HIV. K přenosu infekcí totiž postačuje minimální množství krve, které zůstává v průsvitu injekční jehly.
A co se tedy má v takovém případě dělat? Bezprostředně po poranění nechat ranku volně krvácet, ranka se nemá mačkat. Následně se má ranka důkladně vymýt vodou a mýdlem a ošetřit dezinfekčním roztokem. Poté je třeba vyhledat praktického lékaře, lékaře hygienické stanice či nejbližší infekční oddělení nemocnice, což jsme také udělali.
Manžel vzal dceru do nemocnice. Nejprve s ní zamířil na dětskou pohotovost, kde jej odkázali na infekční oddělení. Tam pan doktor manžela uklidnil informacemi, že nákaza virem HIV nebo žloutenkou typu C je málo pravděpodobná vzhledem k labilitě virů, které tyto nemoci přenášejí a jsou extrémně citlivé na vyschnutí. Virus HIV na vzduchu velice brzo umírá, jeho životnost na vzduchu je několik vteřin až minut. V případě žloutenky typu C je nákaza pravděpodobnější, nicméně aby k ní došlo, muselo by se jednat o píchnutí hluboké, do vyloženě otevřené rány. Proti žloutence typu A a B je dcera očkovaná.
V případech poranění jehlou je stanoven postup, kdy je člověk následně sledován. Jsou mu odebírány markery hepatitid a HIV. Dceru odeslali na dětské oddělení, kde jí byly odebrány vzorky krve. Další odběry by měly následovat po 3 a 6 měsících. Na dětském oddělení zvažovali podání látky, která by měla omezit riziko infekce virem HIV. Po konzultaci s infekčním oddělením ale usoudili, že to není vzhledem k charakteru poranění potřeba.
Já mezitím doma s dětmi trnula, s jakou zprávou manžel z nemocnice dorazí. Samozřejmě jsem se k tomu snažila nalézt ještě nějaké informace. Vybavily se mi zprávy, které se šířily internetem o injekčních stříkačkách v sedačkách MHD nebo v kině, které jsou infikované a umíšťují je tam lidé záměrně. „Stalo se to v Pařiži. Před několika týdny v jednom kině si sedla jedna osoba na něco píchajícího na sedadle. Když vstala, aby zjistila, co to bylo, našla jehlu zapíchnutou do sedadla, na které byl připevněn tento vzkaz: „Právě si byl nakažen HIV“. Kontrolní středisko chorob /v Paříži/ zaznamenalo v poslední době mnoho podobných případů v mnohých dalších městech. Všechny testované jehly byly HIV pozitivní,“ stálo v jedné z takových zpráv. Podle odborníků se ale mělo jednat o hoaxy, tedy lživé, poplašné zprávy. Podle vyjádření doktora Tomáše Zábranského „je technicky téměř vyloučeno zapíchnout do lavičky nebo sedadla městské hromadné dopravy jehlu tak, aby čněla hrotem vzhůru; injekční jehly jsou z neohýbavé oceli a při podobné manipulaci by se zlomily…“ Podle něj je zapíchnutí jehlou vzhůru fantazií. Já ovšem mohu potvrdit, že v našem případě si někdo dal tu práci, aby hrot jehly naaranžoval tak, aby se o ni někdo mohl poranit. Opravdu je někdo tak zvrácený? Dělá někomu radost stresovat rodiče dětí? Nebo jde o hloupý vtípek?
Vyjádření doktora Zábranského mě nicméně trochu uklidnilo. „Přestože se v České republice každoročně několik lidí zraní o jehly, pohozené na veřejných prostranstvích typu parku (a v některých případech dokonce na dětských pískovištích), nedošlo v takových případech podle mých informací dosud ani jednou k nákaze HIV ani hepatitidou B ani hepatitidou C; to je pochopitelné i s ohledem na stabilitu resp. labilitu virů.“
Nakazit se zákeřnou nemocí z odhozené injekční stříkačky je podle odborníků poměrně složité, nicméně je to samozřejmě problém. Veřejná místa proto sledují policisté, není ale v jejich silách kontrolovat všechna dětská pískoviště ve městech. S tímto problémem se snaží něco dělat také terénní pracovníci, kteří mění stříkačky drogově závislým, a to takříkajíc kus za kus. I tak se ale může stát, že nějaký narkoman stříkačku ztratí obdobně jako někdo kapesník. A pak ne každá stříkačka musí být od narkomana a už vůbec neplatí, že jsou všechny stříkačky infikované nějakým virem.
Injekční stříkačky představují riziko, a pokud je někdo někde najde, měl by nález ohlásit policii, která se postará o bezpečnou likvidaci. V žádném případě se nemá na stříkačku sahat. V krajním případě se může stříkačka sebrat papírovým kapesníkem a vložit jehlou dolů do plechovky či PET lahve a vyhodit.
Přála bych ostatním rodičům, aby něco takového nemuseli řešit. V takových chvílích si člověk uvědomí, jak málo stačí a může se něco stát a to kdekoliv i pod dohledem. Bohužel i místa určená pro děti jsou nebezpečná. Z lidí, co aranžují buřty s hřebíky, aby uškodili psům, nebo jehly na dětských hřištích je mi na zvracení.
Zdroje:
