Článek
Chemická odvaha Islámského státu nebo také kokain chudých. Tak se přezdívá droze captagon, která se ve velkém vyráběla v syrských továrnách. Syrští povstalci se zmocnili továren na předměstí Damašku a tablety této drogy zdokumentovali. Tento syntetický stimulant se pašoval ve vydlabaných melounech, jablcích, umělých kamenech i v měděných cívkách zejména do zemí Blízkého a Středního východu. Pro své účinky našla droga využití nejen v klubech, ale také v bojových situacích.
Využití návykových látek na vojácích není žádnou novinkou. Experimenty probíhaly například během 2. světové války. Německé ozbrojené síly využívaly návykové látky jako povzbuzující prostředek. Nejvíce používanou drogou byl pervitin. Drogy se v Německu hojně používaly už po první světové válce, kdy došlo k uvolnění společenských konvencí. Součástí divokých večírků se staly také drogy. V lékárnách se daly zakoupit drogy, jako byl heroin a morfium, vznikala opiová doupata, provozovaná čínskými imigranty. Závislost na morfiu byla typická pro veterány první světové války. Ti se k droze dostali při léčbě v lazaretech. Ve vyšší společnosti byl hitem kokain.
Mezi léty 1925 a 1930 vyrobila Výmarské republika 40 % globální produkce morfia. Z Peru se importoval surový kokain, který se v německých firmách dále zpracovával. Následně byly drogy exportovány do celého světa.
S nástupem nacistů se situace změnila. Nový režim se vůči všem formám závislostí vyhranil. Opiová doupata byla uzavřena, reklamy na alkohol a tabák byly výrazně omezeny. Závislost na drogách byla postihována. Nacisté řadili závislosti mezi psychopatické poruchy bez možnosti vyléčení.
Ačkoliv se užívání drog potíralo, vyvíjely se látky, které podporují výkonnost sportovců a zvyšují aktivitu a výdrž lidí. Taková látka byla využita u některých atletů během letních olympijských her v Berlíně roku 1936. Šlo o krystalický metamfetamin se silnými povzbuzujícími účinky. Vynikající úspěchy sportovců inspirovaly berlínskou farmaceutickou společnost Temmler k vlastnímu výzkumu. Vznikl první německý volně dostupný metamfetamin, uvedený na trh pod obchodním názvem Pervitin.
Droga byla vnímána jako zdravotně nezávadný prostředek na povzbuzení, brzy ji užívali příslušníci všech společenských tříd. Pervitin byl propagován jako ideální řešení při vyčerpání, depresi, nebo frigiditě. Zároveň měl paradoxně pomáhat při léčení závislosti na kokainu a opiátech. Zajímavostí je, že na trh byly uvedeny pralinky s obsahem pervitinu, které měly velkou oblibu u žen v domácnosti.
Není divu, že si povzbuzující látky všimla i armáda. Začaly vznikat první testy týkající se účinků pervitinu. Mnoho příslušníků Wehrmachtu si začalo stimulant opatřovat soukromě. Při tažení do Polska se pervitin dostával k vojákům přes vojenské lékaře, kteří si jej obstarávali z běžné obchodní sítě. Stimulant obdrželi hlavně řidiči tanků a dalších vozidel. Díky tomu pak vydrželi i v náročných podmínkách po několik dnů a zvládali rychlé tempo postupu. Pervitin si pochvalovali i velitelé, kterým droga pomáhala při stresu a vypětí.
Od roku 1940 byl pervitin oficiálně přidán na seznam léčiv. Vojenští lékaři obdrželi dokument, který popisoval jeho účinky, použití a doporučené dávkování. Díky této látce, která se podávala v tabletách, mohl být spánek odsunut na víc než 24 hodin. Osádky tanků užívaly pervitin povinně, denní dávka byla až pět tablet.
Četa německé pěchoty v zimě
Při tažení do Francie se začaly vynořovat první problémy. Zejména u starších důstojníků docházelo ke zvýšení krevního tlaku natolik, že umírali na infarkt. U mnoha vojáků se dostavilo vyčerpání a deprese. Dávkování totiž bylo nahodilé a o nežádoucích účincích se toho ještě moc nevědělo.
Od roku 1941 byl pervitin zařazen mezi omamné jedy, nicméně to pro armádu neplatilo. Pervitin byl nadále vyráběn pro Wehrmacht i Waffen-SS a to po celou válku. Od roku 1944 byly stimulanty používány také u miniponorek. Kvůli vedlejším účinkům drogy docházelo někdy ke ztrátám. Přeživší vypovídali, že trpěli halucinacemi. Popisovali psychické stavy, kde se jim například na širém moři náhle zjevily městské domy. Popisovali rovněž nevolnost a dezorientaci.
Před pár lety vyšla kniha s názvem Totální rauš, od Normana Ohlera, která popisuje zneužívání drog v nacistickém Německu. Autor knihy strávil pět let intenzivním studiem, hledal v archivech a hovořil s řadou dosud žijících svědků. Podle autora knihy bylo braní pervitinu podobné dnešnímu pití kávy pro povzbuzení. Firma vyrábějící pervitin měla dokonce ambici, aby tento stimulant konkuroval Coca-Cole. Úspěchy bleskové války stály na konzumaci pervitinu. Samotný Hitler ale prý preferoval steroidy, později eukodal, drogu farmaceuticky příbuznou heroinu. Tato droga jej přiváděla do euforie i v roce 1944, tedy v době, kdy se válečná situace rapidně zhoršovala. „Jeho generálové vytrvale opakovali, že je potřeba válku ukončit, že Německo prohraje, že se řítí do propasti. A on to nechtěl slyšet. Měl přece svého doktora Morella, který mu podával drogu, navozující pocit nepřemožitelnosti,“ uvedl Ohler.
Nicméně užívání návykových látek v armádě nebylo záležitostí jen Německa. „Britové používali amfetaminy. Hodně amerických vojáků, kteří se zapojili do operací 2. světové války, dostávalo drogy od britských spolubojovníků. V americké armádě tato praxe rychle zakořenila, když se podíváte na válku v Koreji v roce 1950, byla to amfetaminová válka. Traduje se, že všichni američtí piloti byli nadopovaní,“ říká Ohler. Hojně užívaný byl například i alkohol, čímž je pověstné Rusko. Stolichnaya (nebo Stoličnaja), klasická ruská vodka sloužila jako zdroj povzbuzení ruských vojáků během 2 světové války. Ti dostávali pravidelný příděl 100 gramů.
Tovární dělníci jezdí na tancích Valentine, když opouštějí továrnu ve Smethwicku. Na přední části tanků je nápis „All Help for Russia Now“.
Zdroje
