Článek
Tento „drobeček“ měl na délku 245 m (průměr 41 m), byl tedy jen o 24 metrů kratší než Titanic. To je jako by se vám nad hlavou zjevilo něco, co je delší jak 2 fotbalová hřiště. Současné největší dopravní letadlo Airbus A380 má délku 73 m a výšku 24 m v ocasní části. Pokud by mi něco takové letělo nad hlavou, možná bych měla obdobný výraz jako lidé z filmu Den nezávislosti, když spatřili obrovské vesmírné lodě mimozemšťanů.
Legendární německá vzducholoď svou velikostí a velkolepostí ve své době ohromovala miliony lidí po celém světě. Byla oslavována jako zázrak techniky a mistrovské konstruktérské dílo. Stala se chloubou nacistického Německa. Vzducholoď byla pojmenována po říšském prezidentovi Paulu von Hindenburgovi a společně se svou sesterskou lodí LZ-130 Graf Zeppelin II je doposud největším vyrobeným létajícím strojem.
Hindenburg, 1936
Konstrukce lodě byla z hliníkové slitiny (dural), plášť z impregnované bavlny nastříkané hliníkovým práškem. Obsahovala zhruba 200 000 m³ vodíku rozděleného do 16 oddílů. Loď poháněly čtyři dieselové motory Mercedes-Benz. Maximální dosažitelná rychlost činila až 135 km/hod. Řízení lodě probíhalo z kabiny na přídi prostřednictvím kormidla. Pro provoz vzducholodí bylo nutné vybodovat speciální letiště se záchytnou věží a obří servisní hangár.
kabina na přídi vzducholodě Hindenburg
Nebeský Titanik
Majestátní vzducholoď byla také symbolem přepychu. V tomto ohledu tak trochu připomínal slavný Titanic. Uvnitř byla spousta prostoru pro kajuty, salonky, čítárnu, restauraci a promenády. Zajímavostí je, že se zde nacházela i kuřárna. Byla však bedlivě hlídána. Aby se do kuřárny nedostal žádný vodík, udržovala vzduchotechnika v kuřárně mírný přetlak. Vchod do kuřárny hlídal stevard, aby nikdo neodešel se zapáleným doutníkem či cigaretou mimo tento vyhrazený prostor. Kuřivo bylo možné zakoupit i na palubě lodi, avšak platil zákaz donášet si na palubu vlastní zápalky nebo zapalovače.
Každá kajuta, která sloužila hlavně na přespání, zahrnovala dvě lůžka umístěná nad sebou, dále například nevelkou skříň a malé umyvadlo s tekoucí studenou i teplou vodou. Hlavní život se odehrával v relativně velkých prostorách mezi kajutami, při kterých vedly i promenádní koridory. V těchto prostorách nechyběl salonek, který sloužil také jako biograf. Součástí salonku byl i speciálně upravený klavír. Dále zde byla čítárna a velká jídelna s 34 místy k sezení.
interier vzducholodi Hindenburg
Pro dálkové lety bylo k dispozici 72 míst pro cestující, zpravidla se ale létalo v mnohem menším obsazení. O mimořádný komfort cestujících se staralo 61 členů posádky, čemuž odpovídala i velmi vysoká cena letenek. Let z Evropy do Ameriky trval za ideálních podmínek lehce přes dva dny a cena za jednosměrnou letenku stála 450 dolarů. Pokud byste si chtěli v té době koupit letenku do Jižní Ameriky, stálo by vás to přibližně v přepočtu asi 12 000 Kč. Přitom průměrná dělnická mzda v běžných průmyslových oborech se pohybovala kolem 500 Kč.
Osudný den pro komerční vzducholodní dopravu
V osudný den 6. květen roku 1937, kdy se odehrála jedna z nejtragičtějších událostí v dějinách letectví, bylo na palubě vzducholodě Hindenburgu 36 cestujících a 61 členů posádky. Hindenburg vyrazil 3. května 1937 a mířil z Německa přes oceán do New Yorku. Let měl trochu zpoždění. Během přistávání na letišti Lakehurst na předměstí New Yorku došlo ke katastrofě. V zadní části lodi vypukl požár, který se bleskově rozšířil po celé lodi. Plameny pohltily vzducholoď za 34 sekund. Loď se začala hroutit a klesat k zemi. Cestující i mnohé členy posádky zachvátila panika. Lidé začali skákat z oken v naději, že si zachrání život. Opak byl pravdou.
pád vzducholodě Hindenburg
Ohnivému peklu přihlíželo mnoho reportérů, kameramanů a fotografů. Svět obletěl rozhlasový komentář novináře Herberta Morrisona: „Loď k nám majestátně pluje jako nějaké velké pírko, jako by byla mocná a hrdá na místo, jaké zastává ve světovém letectví. Je bezpochyby plná aktivity… Nyní prakticky stojí. Na přídi spustili lana a několik mužů ji zadrželo na poli. Opět začíná pršet; déšť trochu polevil. Zadní motory lodi ještě běží, jen natolik, aby to udrželo od… Vzplanula plamenem! Běžte odtamtud pryč! Běžte odtamtud pryč! Snímej to, Charlie! Ber to, Charlie!“ Novinář komentoval přílet lodi pro chicagské rádio. Jeho bezprostřední projev byl později doplněn také obrazovými záběry katastrofy. „Je to strašné! Tohle je jedna z nejhorších katastrof na světě… Je to strašná havárie, dámy a pánové, teď ten kouř a plameny. A rám se hroutí k zemi, ne úplně ke stožáru kotviště. Ach, lidé a všichni cestující křičí kolem…,“ pokračoval ve svém komentáři, když se vzducholoď zřítila k zemi.
Z necelé stovky lidí na palubě zahynulo celkem 35 osob z Hindenburgu (13 cestujících a 22 členů posádky) a jeden člen pozemního personálu. Další lidé vyvázli s více či méně těžkými zraněními.
zkáza Hindenburgu
Příčina katastrofy byla tématem řady spekulací. Dle některých lidí se jednalo o sabotáž a příčinou katastrofy byla bomba. Nejpravděpodobnější příčinou zkázy byla statická elektřina. Možná přispělo i nějaké mechanické poškození. Velkou roli sehrálo zřejmě počasí. Vzducholoď před přistáváním prolétla bouřkovými mračny a statická elektřina vytvořila na povrchu silný náboj. Ve chvíli, kdy se kotvicí lana připojená ke kostře dotkla země, uzemnila se tím celá hliníková kostra. To zřejmě způsobilo, že mezi potahem a kostrou přeskočil elektrický výboj, který se dostal do kontaktu s vodíkem uniklým z konstrukce. Vodík je silně hořlavý, a tak se plameny šířily velmi rychle.
Jelikož během přistávání lodě bylo mnoho přihlížejících včetně médií, byla katastrofa zachycena poměrně detailně na mnoha fotografiích. Bylo to poprvé v historii, co se takovou katastrofu podařilo zachytit na filmové záběry a objektivy fotoaparátů. Přitom obdobné katastrofy se v minulosti již odehrály. Nejtragičtější vzduchoplaveckou havárií byla v roce 1933 tragická nehoda vzducholodě amerického námořnictva USS Akron, která si vyžádala 73 obětí z celkové posádky 76 mužů. Paradoxně šlo o vzducholoď plněnou bezpečným heliem.
Mediální zájem přispěl ke konci komerční vzducholodní dopravy. Během několika dalších let po havárii byly zbývající vzducholodě sešrotovány. Obří vzducholodě jsou již minulostí, nicméně i tak máme přeplněné nebe díky letecké dopravě. Komerční létání bylo jen pro ty nejbohatší. Dnes už je letecká doprava dosažitelná téměř pro každého. Zbývá už jen vypilovat komerční lety do vesmíru.
Zdroje
