Článek
Pro mladého muže, který na lodi oslavil své 25. narozeniny, to byla bohužel jeho poslední plavba. Byl to on, kdo měl směnu, když Titanik narazil do ledovce. Měl za úkol prostřednictvím bezdrátového telegrafického přístroje komunikovat s jinými loďmi a řešit korespondenci významných pasažérů.
Místnost s bezdrátovým telegrafickým přístrojem společnosti Marconi na Titaniku.
Osudný den 14. dubna 1912 měl Phillips plné ruce práce. Předchozí den se přístroj porouchal, musel tedy řešit resty a posílat velké množství nahromaděných zpráv. Mezi zprávami, které toho večera dorazily, byla i jedna důležitá, kterou Phillips odložil k pozdějšímu vyřízení. Bylo zhruba půl desáté večer, když loď Mesaba vysílala, že se přímo v cestě Titaniku nachází množství ledovců. Přepracovaný Phillips sice tuto zprávu zachytil, ale nepředal ji hned důstojníkům. Nejprve chtěl vyřídit to, co neměl ještě dodělané. Podle důstojníka Titaniku Charlese Lightollera, který se o Titaniku rozepsal ve své autobiografii, bylo ono zpoždění předání zprávy fatální, a dokonce to označil za hlavní příčinu potopení majestátní lodi. Na druhou stranu je třeba říci, že před ledovci varovaly i jiné lodi a že důstojníci museli vědět, že plují rizikovou oblastí.
Tu noc ve 23.40 zahlédl hlídkující námořník ledovec těsně před přídí. Okamžitě varoval můstek. Důstojník nařídil otočit kormidlo doleva a plnou parou zpět. Bylo ale už pozdě. Do kajuty radistů vstoupil kapitán Edward J. Smith a sdělil: „Narazili jsme do ledovce. Raději se připravte na zavolání pomoci. Ale neposílejte to, dokud vám neřeknu.“ Po pár minutách vydal příkaz k vyslání signálu SOS. Kolega Phillipse ještě žertoval: „Pošli S.O.S., je to nové volání a toto může být tvoje poslední šance poslat ho.“
Edward John Smith - kapitán lodi
Začal boj o záchranu lodi. Phillips neúnavně vysílal jeden signál za druhým, ale ostatní lodě je slyšely velmi slabě. Poslední signál vyslal po 2. hodině ranní. Těsně po druhé hodině přišel kapitán Smith, aby povolil radistům odejít. „Chlapci, splnili jste svoji povinnost, víc už udělat nemůžete. Každý sám za sebe!“ Později jeho mladší kolega Bride popisoval, jak svědomitě v posledních minutách svého života Phillips pracoval: „Phillips byl statečný muž. Tu noc jsem k němu pocítil velkou úctu, když jsem viděl, jak se soustředí na práci, zatímco všichni ostatní blázní. Nikdy nezapomenu na jeho práci v posledních strašných patnácti minutách. Paluba už byla zaplavená a Phillips dál posílal a posílal. Vydržel ještě asi deset-patnáct minut poté, co nás kapitán propustil. Voda už proudila do naší kajuty.“
radista Jack George Phillips
Naposledy jej viděl živého, když vyrazili k záchranným člunům. Na člun se mu podařilo sice dostat, ale ten se převrátil. Phillipsovi došly síly. Příjezdu záchranné lodi Carpathie, o který se postaral, se bohužel nedočkal. O zbytky sil ho připravila osmnáctihodinová pracovní doba a poslední dvě hodiny volání o pomoc, když se Titanic potápěl.
Titanik
Pro někoho viník potopení Titaniku, pro někoho statečný muž, který se naopak významně zasloužil o záchranu mnoha lidí přivoláním pomoci. Plnil si svou povinnost do posledních chvil, i když mu už doslova teklo do bot.
Zdroje:
https://www.denik.cz/ze_sveta/titanic-lod-carpathia-telegrafista-radista.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/John_George_Phillips
