Článek
Psal se rok 2021, byla neděle a můj manžel se rozhodl, že by bylo dobré, abych si taky od našich dětiček odpočnula a chystal se s nimi ven. Holky jsem mu nachystala a těšila se na chvíli klidu. Po chvilce, kdy se zabouchly dveře a manžel s dětmi vyrazil ven, se ozvala obrovská rána. Najednou bylo hrobové ticho. Rychle jsem se šla podívat na balkon, abych se podívala, co se stalo.
V křižovatce, před naším domem, stálo nabourané auto. Po chvíli jsem zahlédla i druhé auto, které narazilo do stromu, jenž stojí před naším domem. Hlavou mi problikla myšlenka: „Kde je manžel s dětmi?“ Rozklepaly se mi ruce. Rozhlédla jsem se a všimla si, jak lidé vykukují z oken, a na vedlejším balkoně stojí soused s přítelkyní a s pobavením si nehodu natáčejí na mobil. Marně jsem hledala svou rodinu. Zrak mi sklouzl na nabourané auto v křižovatce, kde byla paní s dětskou autosedačkou. Do očí se mi hrnuly slzy.
Začal mi vyzvánět mobil. Volal mi manžel, aby mi sdělil, že jsou v pořádku. Právě vycházel s dětmi z domu, když před nimi vjelo auto do stromu. Bylo obrovské štěstí, že se nikomu nic vážného nestalo. Tehdy naše dvouletá dcera vždy ráda vybíhala jako první ze dveří, když se šlo někam ven. Kdyby i tentokrát vyběhla před dům, už tu možná s námi není. Pár vteřin a mohlo je srazit auto na chodníku přímo před domem.
Později jsem se dověděla o okolnostech této dopravní nehody. Nehodu způsobil řidič, kterého se neúspěšně snažila zastavit policejní hlídka. Na výzvu k zastavení nereagoval a ujížděl dál až na křižovatku u našeho domu, kde se srazil s jiným vozem. Od nehody se snažil dále ujíždět, ale zastavil ho vzrostlý strom. Řidič zůstal ve vozidle zaklíněn. Z auta se začalo kouřit a dveře nešly otevřít. Policisté rozbili okénko, aby jej mohli vyprostit. Jeho testy na návykové látky byly pozitivní. Navíc jeho auto nemělo platnou technickou a dotyčný měl zákaz řízení.
V životě už jsem zažila hodně a tato událost se řadí k mým nejvíce stresovým událostem v mém životě. Moje máma přišla o svého syna. Díky této události asi více chápu, co prožívala moje máma, když se o smrti mého bratra dozvěděla. Říká se, že nejhorší je přežít své vlastní děti.
Co však doteď nechápu je to, jak někdo může na cizí neštěstí s pobavením reagovat. To, že něčí reakce na takovou událost může být vytáhnutí mobilu a pořizování záznamu. Opravdu může někomu přijít vtipné to, že v křižovatce stojí nabourané auto a v autosedačce brečí malé miminko? To, že se kouří z nabouraného auta a policisté se snaží vyprostit zraněného řidiče? Očividně to možné je. Co je pro někoho traumatizující zážitek, může pro někoho jiného být vtipná historka, kterou může sdílet s ostatními.
