Článek
Mé malé dcery navštěvují kroužek lidového tance a zpěvu a tak jsme dostali možnost zúčastnit se masopustního průvodu. Zejména má čtyřletá dcera projevila enormní zájem a tak jsem si řekla: „proč ne?“ Nejmladší dvouletou jsme narychlo převlékli za mochomůrku a vyrazili naproti masopustnímu veselí, které se odehrálo v úterý 4. 3. na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II.
Tradiční poslední velká masopustní akce v regionu patří mezi vyhledávané události. Je to takové finále, které zakončuje čas, kdy po několik týdnů procházely městy a obcemi masopustní koledy nebo průvody maškar.
S dcerami jsme se vydali k centru metropole, kde se už srocovali všelijaké veselé masky a muzikanti. Hned zkraje mě pobavil medvěd, kterého táhl na provazu malý chlapec nebo tancující kobyla. Na některých maškarách bylo znát, že již začaly s tekutým hodováním.
přípravy na masopustní průvod
Brzy jsem pochopila, oč vlastně během masopustu vlastně jde a proč je toto období před 40 denním jarním půstem chápáno jako nejveselejší období v roce. Naši předci si v tento čas dopřávali vydatnou hostinu a rozverným průvodem si zpříjemňovali dlouhé zimní období. Nesmělo chybět dobré jídlo, pití a zábava. Na vesnicích maškary tancovaly, jedly, pily, špásovaly a chodily od chalupy k chalupě. Hlavním účelem bylo pobavit sousedy i sebe. Masopustní koledy byly zejména o improvizaci maškar, bylo na nich, jaké taškařice vymyslí.
Obchůzky byly společenskou událostí. Sloužily k upevňování vztahů mezi lidmi v obci, k určité pospolitosti. Ve městech vídáme masky při karnevalových slavnostech, průvodech a na plesech. S karnevalovou masopustní tradicí se nesetkáme jen u nás, ale téměř po celém světě. Proslulé jsou Benátky nebo Rio de Janeiro, kde se konají tradiční karnevaly.
Zkrátka jde hlavně o dobrou náladu. Ta se linula i českobudějovickým masopustem. Ke skvělé atmosféře výrazně přispěl hudební doprovod, o který se postaral Malý Furiant a dechová hudba Šumavanka. Upřímně jsem obdivovala mládence, který se na průvodu vláčel s basou.
Jakmile jsme se stali součástí maškarního průvodu, dopadl na člověka zvláštní pocit. Masopust přilákal stovky přihlížejících, na mnohých bylo znát příjemné uvolnění. Jakoby byl člověk rázem v jiném světě, pryč od všeho moderního shonu a stresu. Lidé se na sebe usmívali, někteří zpívali.
Průvod masek byl zakončen před radnicí, kde se jako obvykle žádalo o povolení ke koledě. To udělila primátorka Dagmar Škodová Parmová. Následovalo vystoupení jihočeských folklorních souborů - mezi nimi například doudlebská růžičková koleda nebo soubor Úsvit.
náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích, masopust
Zpestřením byla jistě kanonáda Doudlebských dělostřelců. Jejich výstřel ale zprvu tak trochu vylekal mou dvouletou dcerku, která se rozplakala. Rázem ale přiskočila žena s bílým obličejem držící v jedné ruce kosu s nápisem: „Beru staré klevetnice“ a v druhé košík plný koblih. „Copak je tu za krásnou mochomůrku? Ty se mě bojíš? Já se sebe také někdy bojím, zejména když se podívám do zrcadla.“ Pak dceři nabídla koblihu a rázem bylo po pláči.
kanonáda Doudlebských dělostřelců
Koblihy nemají rády jen mé dcery, měli je rádi i naši předci. Smažili je už ve středověku, plnili je povidly nebo mákem. Svou oblibu měly nejen díky skvělé chuti ale také díky svému tvaru, který připomínal tolik vytoužené slunce. Ostatně bílé sladké pečivo, různých tvarů a chutí je tradiční masopustní pochoutkou po celé Evropě. Kromě pečiva bývá zvykem pojíst také maso, například jitrnice. Jde o poslední možnost, kdy si můžeme dle tradice naplnit břicho dobrým a tučným jídlem. Půlnocí na Popeleční středu začíná půst, aby se tělo a duše mohly očistit. Už žádné maso a koblihy, ale už jen chleba s tvarohem a brambory s mlékem a to až do Velikonoc.
Zábava skončila, sundaly jsme masky. Masopustní tradici vystřídá jiná a to přípravy na Velikonoce. Při pohledu na fotky si říkám, jak je skvělé, že se ještě stále najde parta nadšenců, kteří dodržují a šíří staré tradice. Určitě to má smysl.
Zdroje:
