Článek
Velkých rodin opravdu moc nepotkáte. Přitom v minulosti bylo běžné mít více dětí. Třeba taková Marie Terezie porodila celkem 16 dětí. Nutno dodat, že dřív také bývala vyšší úmrtnost kojenců. Dnes se většina lidí směřuje k ideálu dvou dětí, nejlépe – kluka a holku. Mít 3 a více dětí je dnes už atypické.
Velká rodina s sebou nese své klady i zápory. Dle mého názoru velká rodina děti lidsky obohatí. Děti se učí toleranci a schopnosti se s někým o něco dělit. Rozvíjí se u nich sociální dovednosti. Nejmladší člen rodiny bývá také často více „obrněn“, musí totiž přežít ve velké „smečce“. Zároveň se i od starších sourozenců rychle učí. Nevýhodou je pak finanční stránka věci, nároky na životní prostor a dopravu, kdy je zapotřebí mít dostatečně prostorné auto. Vím, o čem mluvím. Nás pořízení auta teprve čeká a s životním prostorem se také musíme nějak poprat. Pokud nemáte podporu širší rodiny v podobě hlídacích babiček/dědečků, tak je to samozřejmě náročné také časově a energeticky. Upřímně, občas mám pocit, že se mi z našich dětiček rozkročí hlava a u manžela čekám, kdy mu rupne cévka. Nicméně když tohle vše člověk ustojí, je obohacen i o mnoho hezkých zážitků, které provází upřímná dětská radost.
Občas mě na ulici zastavují starší lidé, aby se mnou sdíleli, že také pocházejí z velké rodiny. Že dříve velkých rodin bylo více. Moje maminka je ze 4 dětí, já měla 2 sourozence, takže mít velkou rodinu je pro mě přirozené. Mám spoustu známých, kteří naopak děti neplánují. A ani se tomu nedivím. Dnešní rodiče jsou spíše trestáni za to, že mají děti.
V současné inflační době vláda bohužel tak trochu pozapomněla na současné maminky na rodičovské dovolené. Peníze, které měly dorovnat inflaci, samozřejmě v rodinném rozpočtu chybí mnoha rodinám. Když si člověk povzdychne nad nespravedlností systému, kdy se stanoví určitá hranice, kdy jedny miminka peníze dostanou a jiná ne, často se tak akorát dočká negativní reakce. Obzvláště pokud má více dětí.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Dříve jsem pracovala jako učitelka ve školce, dnes mám takovou malou školku doma. Máme doma 4 malé holčičky, z nichž nejstarší, osmiletá, má Aspergerův syndrom a ADHD. Nemáme možnosti jezdit nakupovat do Polska, takže inflace se nás, jako šestičlenné domácnosti žijící v současnosti díky mé rodičovské dovolené hlavně z manželova platu, hodně dotkla. Založili jsme si sbírku – Pomoc pro čtyřlístek (https://www.donio.cz/pomoc-pro-ctyrlistek#).
Mezi reakcemi na mou sbírku byly reakce typu - proč mám tolik dětí, že jsem nezodpovědná. Na jednu stranu se řeší, že naše populace stárne, rodí se méně dětí a na druhou stranu už samotná přítomnost dětí na veřejných místech (restaurace, kavárny, MHD…) mnoha lidem vadí. Každý to má nastavené jinak. Pro někoho je moc mít 4 děti, pro někoho je moc mít jen jedno dítě. Své děti jsme schopni uživit, jinak bychom si je nepořizovali. Dovolené, restaurace, kavárny, kadeřníka… jsme si schopni odepřít. Nicméně s takou velkou inflací jsme nepočítali.
Na druhou stranu se objevila i reakce, která mě pohladila po duši: „Všechny palce horu za odvahu! Málokdo má koule říct si o pomoc, když má „jenom“ vysoce intenzivní děti a „jenom“ plný brejle všedního chodu života, výchovy a domácnosti. Přitom mezní vyčerpání a vleklé zoufalství je stejně vražedné, ať už pečujeme o náročné dítě, o bezmocného dospělého nebo o osobu starou či nemocnou. Anebo … možná … když nad tím tak přemýšlím… snaha „odložit“ trojlístek či čtyřlístek nadaných dětí bývá ještě marnější, než prosba o vystřídání se u lůžka kvadruplegika. Takže ne, „jenom“ k Vaší práci rozhodně nepatří.“
Lidé na nás často koukají skrz prsty. Myslí si, že jen plodím děti a natahuji ruce. Nemyslete si, také jsem pracovala. Dnes jsou mé možnosti přivýdělku omezené faktem, že pečuji o dítě vyžadující neustálý dohled a nemám možnost hlídání. Péče o děti je také práce a dle mého názoru velmi smysluplná a často velmi podceňovaná. Pojí se s velkou odpovědností.
Snad velkým rodinám neodzvonilo. Mám dojem, že ve společnosti převládá názor, že velkou rodinu si člověk pořizuje buď proto, že je křesťan, nebo kvůli sociálním dávkám. Znám několik lidí, z řad známých osobností, u kterých si troufám říci, že velkou rodinu z těchto důvodů nemají. Čtyři děti měl např. Petr Kellner, Karel Gott nebo královna Alžběta. Z žijících osobností uvádím např. Meryl Streepová, Petra Rychlého, Tomáše Plekance nebo Lenku Vlasákovou. Ani mě k pořízení 4 dětí nevedly výše uvedené důvody. Mít více dětí mi přijde přirozené a myslím si, že pro společnost i přínosné (udržitelnost důchodového systému).
