Článek
Vladimír Menšík byl prostě bohém. Alkohol, cigarety a kamarádi, to bylo jeho. Počátky jeho rodinného života s první ženou Věrou skončily nechvalně. Věra Menšíková se za ním odstěhovala z Brna do Prahy, měla s ním dva syny – Petra a Vladimíra. Nakonec neustála jeho nezřízený styl života. Problémy jsou známy už z doby, kdy měl Menšík angažmá v Burianově divadle na Poříčí: „Jeho žena Věruška kolikrát přišla na malou vrátnici D 34, ptala se na svého muže a plakala - už zase nebyl tři dny doma.“ Věra Menšíková se vrátila zpět do Brna a v nepřítomnosti Menšíka se rozvedla. Menšík je dle vzpomínek syna Petra navštěvoval tak třikrát do roka, a to jen když měl cestu kolem. Vždy s sebou ale vozíval hodně dárků. Druhé manželství s Olgou Menšíkovou, která mu porodila syna Jana a dceru Martinu, vydrželo až do jeho smrti.
Nekonečné pařby s Vladimírem Menšíkem zažil jeho moravský kamarád Lubomír Kostelka. Tyto flámy byly prý možné proto, že oba pracovali tzv. na volné noze: „K tomu mě taky přemluvil Menšík. Říkal - za dvě televize máme šest papírů, to by ti mělo stačit. No stačilo. My jsme v první řadě s Laďou zajistili rodinu a zbytek jsme probendili, byly to veselé roky a přiznám se, že někdy došlo ke skutečně pekelným flámům.“
Menšík vskutku dokázal vydělat hodně peněz. V době, kdy se natáčeli Chalupáři, měl vyšší honorář než hlavní postavy Jiří Sovák a Josef Kemr. Oba si přišli na 70 000 Kčs, kdežto Menšík za vedlejší roli řidiče autobusu Tondy Čiháka na 108 000 Kčs, což podle kalkulačky inflace odpovídá v roce 2024 zhruba 1,3 milionu korun. Uměl peníze vydělat, ale také utratit. Několik krabiček cigaret za den pro něj nebylo problém.
Jiří Sovák
Menšíkovým parťákem ve flámování býval jeden čas také Petr Haničinec. Ti dva to dokázali natolik rozjet, že v 50. letech měli oba v jeden večer styk s toutéž vdanou ženou, která pak otěhotněla, a následně se spekulovalo o otcovství jejího dítěte. Přitom v té době byl Haničinec již ženatý s Marií Kyselkovou, Princeznou se zlatou hvězdou. „Až když měl něco vypitýho, mi prozradil, jak ryli chodník nosem. Když jsem se ptala, jestli se tak moc unavili, řekl mi – ne, ne, byli jsme tři na jednu společnou kamarádku, ale ona byla žena důstojníka a ten se nečekaně vrátil. Skákali jsme oknem jeden na druhýho,“ prozradila hercova čtvrtá manželka Radka Haničincová v pořadu ČT Příběhy slavných. Z oné noci si Haničinec krom jizvy na nose odnesl i pochyby o tom, kdo je otcem potomka, kterého dotyčná o několik měsíců později porodila. Uklidnil jej Menšík, který prý jednou náhodně paní plukovníkovou s kočárkem potkal na ulici. „Po čase se s Péťou viděl a říkal mu – máš pravdu, tvoje to není, má to dvě brady!“
Nezřízený životní styl po letech Menšíka dohnal. „Postupem času se ale přidávaly zdravotní potíže. Kvůli extrémnímu pití špatně viděl, barvy postupem času nerozeznával vůbec. Konečně se šel ze své závislosti na alkoholu léčit a snad i několik let nepil. Pak do toho ale spadl znovu a začínalo být jasné, že vážné komplikace na sebe nenechají dlouho čekat,“ uvedl znalec českého showbyznysu Pavel Rousek. Jeho celkové fyzické kondici přitěžovalo také astma. Musel si píchat injekce na roztažení cév. Dávku ovšem jako laik často neodhadl. Když se v roce 1977 natáčel seriál Žena za pultem, musela herci injekce píchat kolegyně Lenka Termerová. „Jediná z herců Lenka Termerová mu při píchání injekcí dokázala asistovat. My ostatní jsme zbaběle utíkali. Někdy Vladimír jen seděl v šatně a byl úplně vyčerpaný, ani na oběd s námi jít nechtěl. Jindy místo odpočinku bez oddechu bavil komparz. Jako by se bál zastavit. Jako by se bál, že svůj neúnavný motor už nenastartuje. Měli jsme o něj strach,“ vzpomíná na okolnosti natáčení herečka Jiřina Švorcová.
Zdravotní problémy se u něj stupňovaly. V této souvislosti na něj zavzpomínal také režisér filmu - Tažní ptáci, který se natáčel v roce 1983. „Když jsem s ním točil Tažné ptáky, už na tom byl moc zle. Nemoc ho dostala, nevěděl chudák, která bije,“ uvedl František Filip v týdeníku Sedmička. „Měl jít napravo, šel nalevo. Nevěděl vůbec, co říká. Tehdy si odskočil z natáčení a koupil jen tak šest velkých váz, aby prý zabezpečil rodinu,“ dodal. Během natáčení tohoto dramatu o alkoholové závislosti se Menšíkovi udělalo zle a zůstal takříkajíc mimo sebe. Zavřel se na toaletě a odmítl dál natáčet. Ve spolupráci s jeho manželkou Olinou se jej odtamtud podařilo dostat a odvézt do psychiatrické léčebny k doktoru Plzákovi. Menšík uváděl, že si prý známý lékař na něj neudělal čas. Vladimíra Menšíka zařadili do sekce pro narkomany. Lékaři totiž špatně vyhodnotili jeho zmatení způsobené vedlejšími účinky medikamentů proti astmatu. Na přímluvu jeho kamarádky Aleny Horákové-Fonové, která jej navštívila, byl Menšík propuštěn domů. „Jedna obrovská místnost a v ní patnáct postelí, jedna vedle druhé. A na čtvrté posteli od dveří, vidím to jako dnes, ležel Láďa. Přidržoval si kalhoty od pyžama, protože mu vzali i šňůrky,“ popsala otřesné podmínky jeho pobytu v nemocnici Horáková-Fonová.
V posledních letech svého života si sebou na natáčení vozil kufřík plný léků a dokonce míval u sebe osobní lékařku Zdenu Lipárovou. „Chodila s ním do studia, pořád na něj dohlížela. Ostatně i jeho slavné silvestrovské scénky vznikaly v době, kdy už to s ním bylo špatné a bez své doktorky neudělal v podstatě ani krok.“ Zemřel na cestě do práce. Jel do Brna, kde měl moderovat galavečer v hale Rondo. „Praskl mu žaludeční vřed, odvezli ho do nemocnice svaté Anny. Nepomohlo ani to, že si sám píchl léky, což ostatně dělal docela pravidelně. Místo něj moderovala Magdalena Dietlová, a když řekla, že je Menšík nemocný, celá hala tleskala,“ popsal okolnosti úmrtí Rousek. Vladimír Menšík zemřel v roce 1988, ve věku 58 let.
Zdroje:
