Článek
Nositelka divadelní ceny Thálie a ceny Františka Filipovského, kterou dostala v roce 2000 za celoživotní mistrovství v dabingu, toho za svůj život stihla opravdu hodně. Ztvárnila více než stovku filmových a televizních postav. Její filmovou kariéru odstartovala role Lenory v historickém dramatu Údolí včel. Pojila se v ní oduševnělost s temperamentem, což ji předurčovalo k hraní psychologicky složitých hrdinek. Za zmínku stojí role ve filmech Všichni dobří rodáci nebo Dým bramborové natě.
Byla obrovská bojovnice, která se dokázala poprat i s rakovinou plic, kterou ji diagnostikovali v roce 2002. „Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mě mohla postihnout taková choroba. Byla jsem přece holka krev a mlíko z Moravy. V naší rodině nikdy nikdo rakovinu neměl, tak jsem celý život bezstarostně flámovala a kouřila jednu cigaretu za druhou. Dokázala jsem jich vytáhnout dvacítku denně. Vlastně jsem si tu nemoc zavinila sama svojí nezodpovědností a neúctou vůči vlastnímu zdraví,“ uvedla upřímně herečka v jednom ze svých posledních rozhovorů. Když se jí rakovina vrátila už podruhé, pochopila, že je to konečná. I tak to ale nevzdávala, jejím hnacím motorem byla rodina. Nejprve si přála dožít svých vnoučat, pak když už se jich dočkala, toužila si je ještě aspoň chvíli užít. Okamžitě přestala kouřit, zapojila i do protikuřácké kampaně.
Po té, co absolvovala svou druhou operaci, dávali lékaři známé herečce už jen pár měsíců života. „Jakmile mi pan profesor Pafko jako jeden z mála přiznal, že pro mě už ani chemoterapie nemá žádný smysl, bezpečně jsem věděla, že do sebe to svinstvo už lít nenechám. Nechtěla jsem strávit poslední měsíce života s hlavou v záchodové míse. Obrátila jsem se raději na alternativní medicínu, která se, musím zaklepat, osvědčila. Nechávám si píchat injekce a infuze, které posilují zdravé buňky a bojují s těmi nemocnými,“ popisovala.
Injekce na podporu imunity dostávala od primáře z kladenské nemocnice, který se staral také o Václava Havla. S tímto lékařem herečku seznámila kamarádka herečka Táňa Fišerová. Nemoc se na krátký čas jakoby zakonzervovala, laboratorní výsledky dávaly naději, že nemoc nepokračuje dopředu.
Jenže rakovina se nevzdávala, stále více o sobě dávala vědět. Věře se těžce dýchalo. Cítila velkou pokoru, radovala se z každého nového dne, kdy může být se svou rodinou. Svůj boj statečně zvládala také díky péči svého muže, herce Ladislava Freje. „Musel jsem se naučit ulevit jí. Namasírovat záda, dávat obklady, obsluhovat bomby, posléze kyslíkový přístroj. Ke konci už bylo třeba Věře posloužit ve všem,“ prozradil herec. Podle jeho slov prožívala jeho žena velké bolesti, byla na kyslíku a dostávala injekce takřka nepřetržitě. Její ohromná vůle jí prodloužila život o 28 měsíců.
V prosinci 2007 se její stav ale natolik zhoršil, že byl nutný převoz do nemocnice, kde 21. prosince zemřela. Vánoc se už nedožila. Hereččina smrt byla velkou ranou nejen pro její rodinu, ale i pro její kolegy, přátelé a diváky. Smutnila také francouzská herečka Annie Girardot, kterou Věra tak často dabovala. Osobně se znaly, Annie byla z jejího dabingu unešená. Také Annie bojovala se zákeřnou chorobou, rok před smrtí Věry jí diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Zemřela v roce 2011.
Annie Girardot
Poslední rozloučení s Věrou Galatíkovou proběhlo v Národním divadle. Emotivní průběh obřadu musel každého zasáhnout. Obzvláště, když byl puštěn její vzkaz ze záznamu, ve kterém hovořila o svém muži a smíření se smrtí: „Pochopila jsem, že naše láska je můj úděl. Vždycky jsme si povídali, krom vyhrocených chvil, kdy jsme byli dva cizinci. Ani ti nemůžu popsat, jak jsi vypadal, když ti profesor řekl, buď na ni hodný, rakovina je nemoc duše. Litovala jsem více tebe a děti, než abych truchlila nad svou skutečností. Odmítla jsem chemoterapii, protože si chci prodloužit svůj smysluplný život. Nyní spolu zažíváme krásné a čisté období, ale nedá se už dělat nic. Jsem připravená, klidná a zamilovaná do své rodiny,“ zakončila svůj vzkaz Věra.
S Ladislavem Frejem byla dlouhých šestatřicet let. Jejich vztah byl plný bouřlivých emocí. Svedla je dohromady hra Královna Kristýna, ve které oba hráli. Znali se už ze studií, nicméně tehdy Věře o 3 roky mladší student přišel jako ucho.
Ladislav Frej
Ladislav Frej, známý také jako problémový doktor Sova, syn váženého primáře ze seriálu Nemocnice na kraji města, měl vždy slabost pro ženy. Než si vzal Věru, měl za sebou už 3 manželství. Poprvé se oženil velmi brzy se svou studentskou láskou, se kterou měl syna Davida. Brzy se rozvedli, matka jeho dítěte spolu s jeho synem emigrovala do Švýcarska. Jeho druhou ženou se stala herečka Gabriela Wilhelmová. Frej těžce nesl, když jeho druhá žena dvakrát potratila, doma prý měli často ‚Itálii‘. Potřetí šel do chomoutu s maminkou Anny Polívkové, Evelynou Steimarovou. Ani toto manželství nemělo dlouhého trvání, poznamenaly ho dvě velké tragédie. Evelyně se dvakrát po sobě narodila mrtvá miminka. „Pokaždé v osmém měsíci těhotenství. Byly už vyvinuté a bylo to hodně zlé a bolestivé. Šli jsme okamžitě od sebe,“ uvedla herečka. Ve chvíli, kdy se rozváděli, už Evelyna čekala dítě s textařem Zdeňkem Rytířem, Ladislav zase čekal dítě s Věrou Galatíkovou.
Po negativních zkušenostech s manželstvím se herec do ženění moc nehrnul. S Věrou žili několik let na hromádce. Požádal ji o ruku, až když onemocněl těžkou svalovou chřipkou a Věra o něj i v nemocnici láskyplně pečovala. To už měli dvě děti.
Frej i přes manželství nedokázal odolat půvabům jiných žen, byl nenapravitelný záletník. Věra o jeho nevěrách věděla, rozhodně jí to nebylo lhostejné. Moc se trápila, ale zejména kvůli dětem o rozvodu nechtěla ani slyšet. „Chtěla jsem stůj co stůj udržet rodinu,“ sdělila. „Ne vždy jsem dokázal odolat svodům a nástrahám. Věděl jsem, že to moji ženu bolí, ale byl jsem sobec. Divím se, že mě Věra neodmrštila a neposlala pryč,“ povzdechl si po letech herec.
Soužití s Ladislavem rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Bohužel Věře nedokázal být oporou ve chvílích, kdy se jejich syn potýkal s maniodepresivní psychózou, kterou nejspíš podědil po svém otci. Frej měl sám se sebou dost problémů, synovi pomoct nedokázal. „Viděl jsem u svých kolegů, k čemu neléčená deprese vede. Jeden se upil k smrti, další oběsil a jiný strčil hlavu do trouby. Bál jsem se, že Láďa skončí stejně, tak jsem od jeho problémů zbaběle utíkal. Sám jsem se musel léčit na psychiatrii,“ přiznal Frej.
To vše ale byly zdá se jen prkotiny v porovnání s tím, čemu ke konci života musela Věra a její rodina čelit. Zlom nastal, když na jejich dveře zaťukala rakovina. Frej přestal být záletníkem a stal se z něj vzorný, pečující a milující manžel. Věra díky své rodině věděla, že v poslední chvíli nebude sama. Konečně se stala pro svého muže tou největší prioritou. Frej si uvědomil, jak moc svou ženu miluje a že je to nejlepší, co ho v životě potkalo. Škoda, že si to neuvědomil dříve.
Zdroje:
3) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství. [Praha]: Fany, 2013. ISBN 978-80-905355-2-7.
