Článek
Když se řekne Valčíček, Podvod, Na kameni kámen, vybaví se mi autor těchto zlidovělých písní, Jan Nedvěd. Jeho hlasový projev je mému srdci trochu bližší než jeho slavného bratra Františka Nedvěda. Poté osobnostní stránce to je ale naopak.
Bratři Nedvědi patří k legendám naší folkové scény. Jejich fanoušci na ně nedají dopustit, trampské písně jim připomínají dobu, kdy byli mladí a šťastní mnohem více než dnes. Já to mám podobně. Někomu se vybaví zvuk praskajícího oheň a spaní pod širákem, mně se vybaví mimo jiné i cesty autem s mým tátou, kdy jsem jako spolujezdkyně vybírala hudbu. Mezi vybranými kazetami nesměla chybět ta, kde se za zvuku kytary zpívá o lásce a přátelství. V tu chvíli ztichl i můj upovídaný táta a zamyšleně pozoroval míjející krajinu.
V očích některých trampů jsou jejich písně možná folkovým kýčem nebo trampským popem, nicméně jistě uznají, že ony písně umí chytit za srdce. Koncerty bratří Nedvědů doprovázela určitá pohodová atmosféra, kdy se lidé k sobě chovali slušně a společně alespoň na chvíli zapomněli na své denní starosti. Dalo by se říci, že jejich hudba je hudbou snílků, idealistů. Však onu hudbu psal z velké části člověk, který se označuje za naivního blázna, který nepatří do této doby, ve které dle jeho slov dochází k hodnotovému rozkladu společnosti.
Když se blíže podíváme na životní příběh Jana Nedvěda, není to hezký pohled. Zatímco jeho bratr František žil mnoho let po boku své životní lásky a cenil si svého zázemí a rodiny, Jan Nedvěd upřednostňoval svou tvůrčí činnost před rodinným štěstím. Výsledkem je mnoho krásných písní. Hudba pro něj byla zkrátka vždy na prvním místě, což se odrazilo na jeho vztazích. Má za sebou 3 nevydařená manželství, ze kterých vzešlo celkem 5 dětí. Jeho poslední, čtvrtou ženou, se stala o sedmatřicet let mladší, nevinně vypadající Pavlína, kterou si vzal v roce 2012 během koncertu v pražské Lucerně. I přes velký věkový rozdíl jim to zdá se, stále klape. Vyhýbají se rušné společnosti, jeho mladší partnerku rozhodně nelákají světla reflektorů.
Vinu za své předešlé rozvody hází na své partnerky. „Ty ženy si mě vzaly jako známého hudebníka, netušily, že soukromej život je jinej, že odjedu hrát a vrátím se za měsíc. Líbily se jim moje peníze, sláva, že se jim říkalo paní Nedvědová. Žily si se mnou jako čuňátka v žitě. První manželka ode mě odešla, když jsem byl na vojně. Šla za mužem, kterému naše dítě, které jsme spolu měli, říkalo tatínku. Druhá žena byla celkem schopná, ale také se to nakonec podělalo. A třetí žena byla chlap… Starost o děti, domácnost jí absolutně nic neříkala. Ta si chtěla jenom hrát a chtěla být slavná jako já,“ zavzpomínal písničkář v pořadu 13. komnata.
Jan Nedvěd se jeden čas dokázal rozhádat snad s každým. Po strahovském koncertě, který představoval vrchol kariéry bratrů Nedvědů, přišel pozvolný pád jak v osobním, tak profesním životě. Konec komorního dua bratří Nedvědů nesli fanoušci těžce. Důvodů, proč se bratři rozešli je více. Po letech to František Nedvěd komentoval s tím, že za tím stála zejména různost hudebního cítění. Františka to táhlo ke country, chtěl si vyzkoušet natočit vlastní desku. Ale ne u svého bratra. Jan mu měl napsat dopis, kterým se urychlilo to, co by prý stejně přišlo. Od té doby si každý plnil své touhy zvlášť. Trvalo to dlouhých 10 let, než si k sobě našli zase cestu.
Mezitím řešil Jan Nedvěd táhlý rozvod a majetkové vypořádání. Soudní tahanice a nezdravý životní styl se podepsaly na jeho zdraví. Ucpaly se mu cévy, prodělal těžký záchvat mrtvice, na nějaký čas také upadl do kómatu. Když se z něj probral, všechny nesnášel. Během jeho nemoci byl veškerý jeho majetek přepsán na jeho děti. Navíc měl své bývalé manželce vyplatit 600 tisíc. Kvůli zdravotnímu stavu nemohl tolik koncertovat, dostal se do finančních problémů. Obrátil se na dceru Alenu a syna Jana, aby mu finančně pomohli. Místo pomoci se ale jejich vztahy vyhrotily a titulní strany novin začaly plnit vyhrocené vzkazy. Dcera mu údajně přála smrt a se synem vedl spor kvůli nahrávacímu studiu, ve kterém pracoval a které bylo psané na jeho otce. „Chtěl jsem to studio, které je psané na mě, zastavit a půjčit si peníze. Jenže Honza se mi vysmál a napsali mi, že ať udělám cokoliv, řeknou, že jsem se zbláznil. Chtějí ze mě udělat nesvéprávného blázna,“ tvrdil Jan Nedvěd. V nelehké situaci mu pomohl bratr František, který mu půjčil peníze.
Tak jako se po letech Jan Nedvěd usmířil se svým bratrem, dokázal časem alespoň trochu urovnat vztahy také se svým synem Janem. Nemluvili spolu dlouhých 8 let. Paradoxně jim pomohla doba covidu. Syn Jan mu začal psát jeden e-mail za druhým, až došlo k jejich setkání. Nyní se snaží jít ve šlépějích svého otce a jezdí po koncertech, kde zpívá kromě své tvorby také písně bratří Nedvědů. „Po odchodu strejdy Františka do hvězdného nebe a táty Jana Nedvěda ze scény, začal být po jejich písničkách velký hlad. Na popud známých, ale i rodiny, jsem to zkusil… A jsem velmi mile překvapen, jak velký zájem je,“ uvedl Honza Nedvěd ml. v roce 2023. Zároveň přiznal, že se vztahy s otcem sice posunuly, ale je to stále složité. „Náš vztah je nyní opět na bodu mrazu. Mění se to každým rokem. Vůbec nechápu, jak to s ním strejda František mohl tak dlouho vydržet. Když nám povídal o různých situacích, šňůrách a koncertech, mrazilo nás z toho v zádech. Táta je zkrátka složitá osobnost. Jeho velmi rychle se měnící nálady by se daly nazvat, nebo možná spíše diagnostikovat, jako maniodepresivní…“
Dle slov syna Jana Nedvěda to s ním bylo vždy náročné. „Bylo mi tuším třináct let, když máma přišla tátovi na jeho první nevěru. Přišel z koncertu a ona se ho zeptala: , Proč jsi mi to, Honzo, udělal? ´ A táta odpověděl: , Ale Alenko, kdybych ti nebyl nevěrný, nesložil bych Růži z papíru a další hity. Potřeboval jsem inspiraci. Narodil jsem se zkrátka pro národ. Potřebuji trpělivost a toleranci, chápeš to? ´“
Jan Nedvěd je zkrátka umělec, který miluje svou hudbu. Za jeho krásnými písněmi se skrývají i jeho životní kotrmelce, které se mu staly inspirací. Skrze svou hudbu dokáže pohladit po duši. Zpívá o hodnotách, o tom, jak by si přál, aby svět vypadal. Je to pro něj jakýsi únik do jeho ideálního světa, kde je svět v pořádku. Ať už je jakýkoliv, musí se mu nechat, že dokázal se svým bratrem Františkem vyprodat Strahov. Zvládli přilákat na 70 tisíc lidí, což se podařilo málokomu. Zůstanou tu po něm písničky, které poslouchají lidé napříč generacemi.
Zdroje:
