Článek
S paní Veronikou Žilkovou jsem se měla možnost osobně potkat na setkání rodin padlých vojáků, které zorganizovala. Byla jsem zde jako doprovod mé maminky, které před lety zemřel syn na mírové misi. Paní Žilkovou jsem do té doby vnímala zejména jako maminku kontroverzní Agáty Hanychové. To, jakou tragédií si s tehdejším manželem Martinem Stropnickým musela projít, jsem v podstatě zjistila až na onom setkání při jejím projevu, kdy zmínila, že i ona má zkušenost se ztrátou dítěte.
Se smrtí svého syna Melichara je herečka Veronika Žilková už několik let smířená. Musel ale uběhnout nějaký čas. Vzpomínky nevytěsnila. O životní etapě, kdy jí bylo 46 let, a popáté otěhotněla, už dokáže s určitým nadhledem otevřeně hovořit.
Syn Cyril trpěl stejnou vadou jako syn Melichar. Je prý uváděn jako první případ, který přežil implantaci bránice. Díky Cyrilovi si prošla vyčerpávajícím obdobím, kdy se bála o jeho život. Ty samé emoce se jí vrátily, když čekala syna Melichara. V pokročilém stádiu těhotenství ji lékaři oznámili, že podobně jako její syn Cyril bude defektem bránice postižen i syn Melichar. Už věděla, jak moc je vrozená brániční kýla závažná. Při této vadě bývá největším problémem to, že se orgány dutiny břišní dostávají do hrudníku a utlačují krom srdce také plíce, čímž dochází ke špatnému vývinu plic.
Jak uvedla herečka v pořadu 13. komnata, tušila, že tentokrát nebude mít na boj s tímto defektem dostatek sil. Zpráva od lékařů přišla v nejméně vhodnou dobu. Veronika v sobě zpracovávala také smrt tatínka, který zemřel ten samý den, co si vyslechla synovu diagnózu. Na pohřbu tatínka jí napadaly myšlenky, že sem nejspíš přijde brzy znovu.
To, proč se u jejího syna vyskytla vrozená vada, se neví. „Nemá na to vliv věk, rodová dispozice, genetika, nic. Příčinu nikdo nezná, nejvíc se podezřívá ekologie. Psalo se o mně taky, že jsem katolička, a proto jsem odmítla ukončení těhotenství. Ale to je nesmysl. Na vadu přišli lékaři na začátku sedmého měsíce, kdy už se ukončení nepovoluje. Nebylo ani vidět, jak moc je velká a že bude pro život fatální. Já měla všechna genetická vyšetření v pořádku, až do sedmého měsíce jsem neměla žádné problémy. Brániční kýla vznikne už v prvním měsíci, ale ten gynekolog - a sám byl z toho nešťastný - ji uviděl až v sedmém. Já nevím proč, to byste se musela zeptat jeho, rozhodně když se objeví v prvním, tak se žena posílá na potrat. Nejsem blázen, abych porodila někoho, kdo se pak bude sedm měsíců takhle trápit,“ popsala otevřeně v roce 2008.
Kdyby se na vrozenou vadu přišlo dříve, reálně by zvažovala potrat. Zkušenost s potratem měla už v mládí, kdy otěhotněla s režisérem Jiřím Menzelem. Stalo se to v 80. letech, kdy s oscarovým režisérem prožila půlroční románek. Když zjistila, že čeká dítě, rozhodla se bez vědomí otce dítěte k ukončení těhotenství. Byla hrdá a nechtěla na něj tlačit.
Pozdní zjištění onoho defektu u syna Melichara sehrálo důležitou roli. Lékařů si ale váží, nic jim nevyčítá. „Stejný lékař, který na to nepřišel u Cyrila, na to nepřišel ani u Melichara. Smůla. Martin mi tenkrát řekl: ‚Pojď, pojedeme někam do světa na operaci.‘ Možná jsem měla jet. Ještě takových sedm let jsem si vyčítala, že jsem měla vzít všechny peníze a na tu operaci odjet. Ale bála jsem se nechat tady ostatní děti a bála jsem se i o sebe. Že při té operaci, kdy mě budou operovat s miminem v břiše, můžu umřít, a co bude s dětmi? Říkala jsem si, že pro děti je mnohem důležitější, abych přežila já. Víte, taky jsem pořád doufala v zázrak, jako se stal s Cyrilem. Ale druhý zázrak se nestal,“ povzdechla si ve své knize Dělte dvěma.
Po narození Melichar nedýchal. „Narodil se mrtvý, mně se v zásadě ulevilo, lékaři ho ale vzkřísili a to trápení trvalo ještě dalších osm měsíců. Osmkrát byl kříšený, ale měli ho nechat zemřít. Myslím, že tenkrát měla mít poslední slovo příroda. Jenže dnes doktoři zkusí všechno, co jde, musejí. Jenže vlastně ho akorát trápili. A zbytečně. Věděli jsme, že nemá plíce. Nevyvinuly se mu, protože neměl bránici, tedy dělicí stěnu mezi orgány, a jak mu žaludek tlačil na ty plíce, nevyvinuly se. Podobně, jako u Cyrila. Jinak měl všechno zdravé,“ popsala porod v knize Dělte dvěma. V jednom rozhovoru se svěřila, že dívat se na syna bylo jako zlý sen. Bylo to jako dívat se na kotě, které se chytlo do pasti a naříká. Přiznala, že ji napadaly myšlenky na téma, zda by nebylo lepší, kdyby to utrpení skončilo.
Denně za ním chodila do nemocnice a povídala si s ním. „On strašně chtěl žít, měl tu žilkovskou živelnost, cvičil, rehabilitoval, naučil se jíst lžičkou a odchod přišel ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jsme vyhráli.“ V době, kdy začala věřit, že se plíce začnou vyvíjet později, se stav zhoršil. Srdce, které nahrazovalo nedostatečné plíce, se unavilo. Jednoho dne jim lékaři oznámili, že se blíží konec.
Po verdiktu, který si od lékařů vyslechli, si uvědomila, že na to nemá. Sebrala se a šla hrát do Činoherního klubu. Jedna věc je dát život pěti dětem, jiná věc je jedno z nich doprovodit na druhý břeh. V ten okamžik se vystřídala s manželem Martinem Stropnickým, který poslední dny synova života strávil vedle něj. Za to si Stropnického, který nakonec od ní odešel, prý bude vždy vážit. V tu dobu byl dle jejích slov silnější než ona. „Teprve nedávno mi řekl, jak to proběhlo. Nosil to v sobě těch čtrnáct let, než byl schopný mi říct, jak to bylo vteřinu po vteřině. Věděla jsem, že je dobře, že jsem u toho nebyla, protože vidím na Martinovi, jaké má trauma. Já ho měla tehdy, on teď,“ uvedla v roce 2021. „V poslední chvíli se domluvili na odpojení. To mi tenkrát Martin neřekl. Přitom já to odpojení chtěla. Bylo to nekonečné. Nejdřív byl v Podolí x týdnů na JIPce a pak ho dali na ARO na Karlák. Tenkrát to vyřešil Martin. Řekli, že buď Melichara nechají ještě čtyři hodiny trápit, nebo ho odpojí hned. Už týden se čekalo, že umře,“ popsala traumatický zážitek svého muže.
Veronika Žilková a Matěj Stropnický, 2015
Syn, který tak moc chtěl žít, ale nebylo mu pomoci, zemřel 27. listopadu 2007. Na tomto světě strávil pouhých 198 dní. Den, kdy syn zemřel, měla Veronika premiéru v Divadle na Vinohradech. Na prknech, která znamenají svět, odehrála roli Adiny Mandlové, které se narodila mrtvá holčička. Práce pro ni zafungovala jako terapie.
Když se ohlíží zpět, říká, že jí pomohlo uvědomění, že v té situaci není sama, že i jiným rodičům se stalo něco podobného. Oporou jí byl manžel a také dcera Agáta Hanychová. „Ať si o Agátě myslí kdokoliv cokoliv, tehdy mi nejvíc pomohla právě ona. Když Melichárek zemřel, tak Agáta řekla „Já ti to miminko porodím“. A opravdu vzápětí otěhotněla, takže Kryšpín je vlastně takový náhradní brácha Kordulky, a my ho tak i bereme. A také mi moc pomohl Pavel Kříž, který v Kanadě zažil totéž, a přesvědčil mě, že to je všechno příroda,“ uvedla minulý rok. Uvědomila si, že se nemůže neustále upínat na své mrtvé dítě, ale být tu pro své žijící děti.
Těhotenství její dcery Agáty jí vehnalo život do žil. Začala novou etapu života. Etapu, ve které je obětavou babičkou. Užívá si chvílí, kdy s sejde její velká rodina čítající 4 děti, které porodila, 2 děti, které si vzala z dětského domova, partneři jejich dětí a samozřejmě vnoučata.
Zdroje:
1) 13. komnata Veroniky Žilkové
