Článek
Tento druh zábavy nevyhledávám, nicméně před pár dny mě při přepínání programů zaujal díl, kdy si jedna maminka Tereza žijící ve vesnici v Olomouckém kraji vymění s Kateřinou, která již 15 let žije v řadovém domě v Německu. Zatímco Tereza žije v nájemním panelovém bytě, pracuje jako prodavačka a má jen jednu pětiletou dceru, Kateřina má mnoho zvířat i dětí. S manželem mají 3 společné malé děti ve velmi malém věkovém rozpětí. Nejmladšímu dítěti jsou 3 měsíce a nejstaršímu dítěti pouhé 2 roky. Dohromady však mají z předešlých vztahů celkem 9 dětí. K tomu mají doma 2 psy a půl kilometr od domu zahradu, kde chovají velký počet králíků a drůbeže.
Ačkoliv je Kateřina registrovaná na pracovním úřadě a její muž je na rodičovské dovolené, rodina nouzí netrpí. Jejich příjem je zcela závislý na sociálních dávkách. Během dílu se manžel Kateřiny několikrát rozpovídal o tom, jak se v Německu žije.
Manžel Kateřiny konstatuje, že pro rodinný život je rozhodně lepší Německo. Na rodičovskou jde většinou ten, kdo má vyšší příjem. Výše rodičovské se totiž odvíjí od příjmu. Zároveň mají rodiče nárok na přídavky na děti - Kindergeld, které dostávají všichni bez ohledu na výši příjmu. Jde o částku, která je přes 200 eur měsíčně za první dítě. S dalším dítětem je částka vyšší, konkrétně 250 eur. Zároveň si vychvaloval systém, kdy má žena nárok na bezplatnou výpomoc v domácnosti v případě, že je doma sama s dítětem a muž pracuje. A když je žena na rizikovém těhotenství, má nárok na výpomoc s úklidem domácnosti.
Na druhou stranu zmiňoval byrokracii kolem třídění odpadu. Třídit se musí všechno a je to kontrolováno. Nárazově se u nich může objevit pracovnice, která kontroluje složení odpadu, zda je vše správně vytříděno a v případě nedodržení správného postupu třídění hrozí vysoké pokuty. Například použité pleny se vynáší jen jednou za 14 dní. Rodiny dostanou určitý počet velkých plastových pytlů, které jsou k tomu určeny.
Další kapitolou je německý styl výchovy, kdy se za téměř malé plácnutí volá sociální pracovnice. Ve školkách děti nejsou vedeny k tomu, aby si po sobě uklízely. Jak to hodí na zem, tak to tam leží a když dítě řve, paní učitelka jen stojí vedle něj a čeká, až ho to přejde.
Překvapilo mě, že jejich malé děti okolo 2 let navštěvují školku a zřejmě nikdo nemá problém s tím, že mají doma miminko a že ani jeden rodič nepracuje. Jednak je fajn, že nemají problém s kapacitou školek, a jednak neřeší zaměstnanost či nezaměstnanost rodičů, jak to mají někteří lidé tendenci řešit u nás.
Tento díl jsem sledovala se zaujetím hlavně kvůli rozdílům života v Německu a Česku. Kateřina se v malém panelovém bytě s jedním dítětem nudila a povzdechla si, že by rozhodně nemohla žít s mužem, který neustále pracuje. Nicméně pokud by založili rodinu v Čechách, nic jiného by jim nezbylo, pokud by chtěli mít tolik dětí. Podpora rodin u nás tak štědrá není. Například přídavky na dítě jsou limitovány příjmem domácnosti. Pokud rodina překročí 3,4 násobek životního minima, na tyto dávky nárok nemá. Navíc v přepočtu na koruny jde o výrazně nižší částky. Německé přídavky na děti jsou téměř 5× vyšší než u nás.
V Německu se prostě žije lépe, i když nepracujete. Lidé si zde na nejhůře placených pozicích vydělají prý cca 60 000,- měsíčně. Tyto pozice jsou nejčastěji obsazeny cizinci. Jsme pro ně levná pracovní síla, na kterou se dívají skrz prsty.
Není divu, že v Německu žije mnoho cizinců a jejich podíl se neustále zvyšuje. Jejich sociální systém je opravdu velkorysý. Na druhou stranu se zde zhoršuje bezpečnostní situace. Vše má svůj rub i líc.
