Článek
W. Matuška byl bohém, který miloval lidi, a lidé zase milovali jeho. Nádherný hlas a charisma přispěly k tomu, že je Walda dodnes zakořeněn v srdcích mnoha Čechů. V šedesátých letech byl rebel milující flámy. Svou bytovou situaci řešil přespáváním na prknech Semaforu. Jak vzpomínal, nebylo to ideální řešení: „Přespával jsem v divadle… Klid tam nemáš, musíš čekat, až všichni odejdou, někdy je ti blbě, ale nemůžeš si ani lehnout, pak se konečně natáhneš a najednou vprostřed noci někdo přijde, protože kdekterej kamarád a kamarádíček ví, že tam seš, přijde třeba parta s flaškou, protože už je všude zavřeno – a teď je vyhoď! Někdy máš chuť s nima sedět, někdy taky ne, ale není ti to nic platný, protože pokaždý s nima sedět musíš!“
V té době se na jedné zkoušce k filmu Kdyby tisíc klarinetů zakoukal do mladé začínající herečky Jitky Zelenohorské. Z brunetky v červeném svetru nemohl spustit oči. Ona jej zprvu brala s rezervou, o 14 let starší Matuška, navíc dvakrát rozvedený, jí připadal starý. Tehdy byla v posledním ročníku na gymnáziu a z toho, že na ni čeká před školou, si dělávala se spolužačkami legraci v duchu, že mu už chybí jen ten pytlík bonbonů. Ani její tatínek z něj zprvu nebyl nadšený. Populární zpěvák, na kterého ženy stojí fronty, nebyl v jeho představách ideálním partnerem pro jeho dceru. Pak se ale něco změnilo. „My vždycky po představení někam šli, a on neměl kde bydlet. Spal tehdy v divadle, pak z něj vypadlo, že staví nějaký byt na Václaváku, ale zatím to jsou jen holé stěny. A pak se jednou nějak rušilo představení, protože si zlomil malíček u nohy, seděl venku před divadlem s holí, mě ho bylo líto, tak mu říkám – pojďte k nám. A vzala jsem ho do bytu rodičů, jednopokojáku, kde jsme bydleli maminka, tatínek a tři děti. Walda u nás nakonec zůstal rok.“
Jitka Zelenohorská
Do malého bytu chodívali v podstatě jen přespávat. Většinu času trávili prací a večery spolu někde venku. „Často se chodilo k panu Šlitrovi, kde se koukalo do čtyř do rána na filmy… Byla to hezká doba,“ vzpomínala Jitka s nostalgií na chvíle, kdy bylo ještě vše zalité sluncem.
Jitka měla po boku muže, kterého milovala, dobře rozjetou měla i kariéru. Její scéna z Menzlova oscarového filmu Ostře sledované vlaky, při které jí výpravčí Hubička razítkuje pozadí, je ikonická. Charismatická a přirozená dívka si zahrála také ve Zločinu v šantánu a ve Skřiváncích na niti. Kariérně se dařilo i Waldovi.
Skřivánci na niti, Jitka Zelenohorská s Václavem Neckářem
To už spolu bydleli v bytě na Václavském náměstí. Walda ještě se čtyřmi lidmi založil družstvo a v domě číslo 37 vznikly na náklady jeho členů celkem čtyři byty a jeden ateliér. "Nechtěl jsem město nebo stát o nic prosit a postavil jsem si byt sám, za vlastní, “ popsal po letech. Vytvořil si tak vysněný dvoupokojový půdní byt, kde žil svůj spokojený život po boku Jitky. „My jsme se tam přestěhovali, ale pořád jsme bydleli v suti. Když už to vypadalo, že všechno skončí, Walda si vzpomněl, že chce krb, a znovu se bouralo. A já jsem pořád uklízela,“ vzpomínala Jitka na začátky společného života v knize Ujel mi vlak.
Tvořili vyrovnaný pár. On byl bohém, ona praktická žena, která mu organizovala práci. Dělala mu sekretářku, učila se vařit jeho oblíbenou svíčkovou, řešila nákup jeho oblečení, které pak ručně prala. Do toho musela stíhat zkoušky a natáčení. Pro osmnáctiletou holku to byl docela zápřah.
Dokonce řešila i korespondenci jeho fanynek a podepisovala se za něj. „Chodilo mu strašně dopisů, ale opravdu strašně moc. Chodila jsem pro ně na poštu, protože do schránky se to nevešlo. Pošťačky k nám nechtěly chodit, prý by potřebovaly velký vůz. Snažila jsem se odpovídat a posílat, ale vše se stihnout nedalo. A ženský pak byly protivný a uražený, když nedostaly odpověď,“ vzpomínala Jitka. Podle zpěvačky Yvonny Přenosilové byl Walda magnet na ženský a Jitka to z tohoto úhlu opravdu neměla jednoduché: „Lezly mu do bytu dveřma i okny. Když si občas prohlížím staré fotky, tak měl vážně něco do sebe. A myslím, že toho dost využíval. Žil tehdy s Jitkou Zelenohorskou, herečkou z Ostře sledovaných vlaků, a ta měla co dělat, aby s ním vydržela.“
Walda si s věrností hlavu nelámal. „Jednou jsem přijela pozdě v noci z nějakého natáčení, asi ve dvě po půlnoci. Otevřu dveře a vidím, že přes pokoj až ke schůdkům, které jsme měli do ložnice, jsou poházené různé kusy prádélka. Došla jsem až do ložnice, kde jsem zkoprněla. Walda hned že to není ku*va, že to je kamarádka a já ať si ta kamarádka sebere svých pět švestek a maže. Byla to taková dívenka, vypadala jako školačka,“ prozradila Jitka pro Aha!
I přes to ho milovala. Byla ochotná mnohé zkousnout. Což možná byla chyba. „Walda byl rád, že se o všechno starám, ale asi mu časem některé věci začaly vadit. Například jsem ho nutila, aby se denně myl. Když jsem ho poznala, tak mu smrděly nohy, protože v té době žil jako psanec – přespával, kde se dalo, měl jednu pořádnou košili, jedny džíny a jeden červený svetr. Po představení si jen převlékl čisté prádlo. Také jsem chtěla, aby se něco učil, například jazyky, nebo jen češtinu, aby četl, protože jemu háčky a čárky nic neříkaly. Ale pak jsem cítila, že to jde jinam, Walda nechodil domů, utíkal k jiným, ale přitom mě potřeboval. Všechno jsem zařizovala, všechno dělala, ve všem spoléhal na mně. Dokonce jsme se zasnoubili. To bylo rok před tím, než to celé skončilo, na moje narozeniny v listopadu,“ uvedla Jitka v knize Ujel mi vlak.
Waldemar Matuška s Jitkou Zelenohorskou
Po pěti letech vztahu ale místo svatby přišel drsný rozchod. Jak uvedla Jitka v pořadu 13. komnata, Waldovi zkřížila cestu jeho budoucí žena, Olga Blechová. „Pak už nastoupila milostivá, paní Olinka a už začala. Ta šla tvrdě po něm. No holt pak měla větší úspěch,“ povzdychla si. Waldovu nevěru ve 13. komnatě komentovala také Eva Pilarová: „Já jsem byla přesvědčená, že ten vztah klapal a nebýt oné jisté, která se do toho nějakým způsobem namontovala, tak že by klapal dodnes.“ Vzpomínala, že se jí Jitka svěřila, že by Waldu z bytu vyhodit nemohla, protože to byl Waldův byt.
Olga Blechová slavnému zpěvákovi nadbíhala několik let. Využila toho, že její bratr dělal zvukaře, mohla se tak dostat do blízkosti tehdejších pěveckých hvězd. Pak začala sama zpívat a spolu s kamarádkou Irenou doprovázela populární zpěváky. Dle Jitčiných slov se Olga na Waldu nalepila, chodila k nim do bytu na návštěvy a okatě dávala najevo svůj zájem o Waldu. Právě Olga byla příčinou jejich první ostré hádky.
Jitka vycítila, že vztah spěje ke konci. Jejich vztah skončil, když byli oba dva pracovně v Londýně. „Pak jsme si jednou s Waldou sedli do baru a on mi řekl, že mě má rád, ale že má rád také Olinu. Ale že se o mě postará, koupí mi byt a nechá mi to malé autíčko,“ prozradila v knize Ujel mi vlak. Následně odešla do svého pokoje, snědla pár prášků, zapila je džintonikem a uvažovala, že skočí z okna. Život bez Waldy pro ni v tu chvíli neměl cenu. To ještě netušila, jaké ponížení ji čeká po návratu domů.
Walda jí zařídil dřívější let domů. Když přijela do Prahy, aby si vyzvedla nějaké své věci z bytu, zjistila, že jsou vyměněné zámky. V době její nepřítomnosti je nechal vyměnit jeden známý, kterého tam nechávali bydlet. Měl dohlížet na montáž nábytku na míru, který objednala Jitka. Sdělil jí, že své věci má ve skříni na chodbě a že do bytu, který pomáhala budovat, už nesmí. Nemohla ke svým dalším osobním věcem, jako byly například fotky a knížky. Navíc se vytratily i její peníze. Ukládala své a Waldovy peníze na vkladní knížku, tu pak před odjezdem do Londýna dala do úschovy ke své mamince. Pak ale prý přišel známý, co vyměnil zámky v bytě a sdělil, že potřebuje ty peníze, aby se zaplatily nějaké práce v bytě. Kam zmizelo celkem asi 250 tisíc korun, se už Jitka nikdy nedozvěděla.
S Waldou se už nikdy nesešla, zbaběle se jí vyhýbal. To, jak se zachoval, ji velmi ranilo. Na fotky, knihy a oblečení mohla zapomenout. Navíc se psal rok 1968, což znamenalo změnu i na pracovním poli. Divadla, ve kterých hrála, se zavřela. Najednou neměla kde bydlet, neměla práci ani peníze. Zahrála si pak ještě v několika filmech, nicméně na svou největší slávu z 60. let už nenavázala. Původně energická dívka začala ztrácet své sebevědomí, neměla sílu na to, se někde prosazovat. Jak sama řekla ve 13. komnatě, nechala si ujet vlak. Nevyšlo jí ani první manželství, po nevěře svého muže požádala po 7 letech o rozvod. Štěstí našla až po boku německého podnikatele. Odstěhovala se do Berlína, kde 17 let pracovala jako prodavačka konfekce. S manželem byla až do jeho smrti. Po dvaceti letech manželství zemřel na rakovinu slinivky břišní.
Walda se v roce 1976 oženil s osudovou Olgou Blechovou, se kterou pak 3 roky před sametovou revolucí emigroval do USA, kde i v roce 2009 zemřel. Zatímco Jitka na něj stále vzpomínala, on ji z mysli vymazal. „Nedávno jsem našla dopis, který Waldovi potom, co náš vztah skončil, napsal můj tatínek. Kdybych takový dopis dostala já, tak si dám špagát. Ale on na to ani nereagoval. Nikdy potom už se mnou ani nemluvil. Myslím, že nesměl mluvit ani se mnou ani o mně. Když se ho jednou už po revoluci ptali na jeho osudové ženy, dělal, jako kdybych vůbec neexistovala,“ povzdychla si Jitka v knize vyprávějící o jejím životě.
Waldemar Matuška s Olgou Blechovou (manželkou)
Co se Waldovi odehrávalo v hlavě, se už nikdy nedozvíme. I přesto, že v soukromí se jako chlap nezachoval, mnozí ho ve škatulce „opravdový chlap“ budou mít navždy. Bravurní zpěvák, duší kovboj, vždy vyzařoval cosi, co z něj prostě dělá legendu i přes jeho životní kotrmelce.
Zdroje:
1) ZELENOHORSKÁ, Jitka a SVITÁKOVÁ, Jindra. Jitka Zelenohorská: ujel mi vlak. [Praha]: Centrum české historie, 2016. ISBN 978-80-88162-06-3.
2) RADIMOVSKÁ, Dáša a KENT, James. Walda žije!. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2007. ISBN 978-80-254-0015-9.
8) pořad 13. komnata
