Článek
V parku jsem viděla jednu velmi rozrušenou veverku, něco nebylo v pořádku. Možná nenašla ten správný oříšek? Po krátkém přemýšlení jsem pustila veverku z hlavy. Tak jako ona jsem však později byla rozrušená i já. Hodinu před tím, než jsem navštívila park, jsem si koupila knihu. Na obálce tvrdili, že je to bestseller. Hladová po dobré knize jsem se pustila do čtení na své oblíbené lavičce. A tak jako zvědavá veverka louská svůj oříšek, tak jsem se snažila přelouskat svou novou knihu.
Čtení knihy však nebylo pro mě lehkým a chutným oříškem. Kniha pro mě byla pořádně tvrdým, nepoddajným ořechem. Nejenže jsem našla spoustu gramatických chyb, vynechaných slov a vět, které k předchozímu textu nedávaly smysl, ale také jsem došla až do stavu, kdy jsem si slova do vět musela sama domýšlet nebo ve větě přehazovat, aby se text lépe četl.
Je smutné, že autorka knihy napsala bestseller, který v České republice přeloží překladač a pod přeložený text se podepíše překladatel, pokud vůbec překladatelem je.
Autorka knihy není Češka, tudíž se od překladatele očekává, že do překládané knihy vloží něco svého, učeše text, aby se dobře četl a text přeloží tak, aby čtenář knihu pochopil, tak jak autor zamýšlel.
„Vážená paní překladatelko, když knihu sama osobně nepřekládáte, buďte prosím tak hodná a alespoň si počítačový překlad přečtěte slovo po slovu, než jej odevzdáte zaměstnavateli. Vaší ledabylou prací ničíte něčí úspěšné dílo! Autorka knihy by si jistě nepřála, že komolíte její výtvor a že čtenáře, který za knihu zaplatil, nutíte dělat Vaši práci.“
Známé nakladatelství (raději nebudu jmenovat) by si mělo pečlivě vybírat koho zaměstnává nebo když mu takový zaměstnanec stačí, zaměstnat dalšího člověka, který překlady po odvedené práci, takzvaného překladatele, přečte.
Není to poprvé, co jsem na něco takového narazila. Takovéto chyby v posledních letech vidím skoro ve všech knihách a také ve zprávách na internetu. Knihy, které se překládaly v době mého dětství, dávaly větší smysl, oči klouzaly z řádku na řádek, bez nějakého zastavovaní a přemýšlení, co chtěl autor asi říct. Překladatel mnohdy využil i svých životních, čtenářských, pracovních zkušeností, někdy přidal i něco ze sebe, odvedl dobrou práci a knihu byla radost číst.
V dnešní uspěchané době se dělá vše rychle a zběsile, ale kniha není o rychlosti a zběsilosti. Číst knihu je o tom, že si čtenář uvaří dobrý čaj či kávu, sedne si do svého oblíbeného křesla nebo lehne do teplé postele a těší se, že si přečte něco nového, zajímavého a hezkého. Těší se, že si odpočine od každodenního shonu, vpluje do příběhu a nechá se unášet dějem.
Člověk napsal knihu lidem, člověk by měl knihu lidem i přeložit. Překladače jsou programy bez lidských citů, vtipných nápadů a nenahradí překlad kreativního člověka a jeho myšlení. Tak daleko ještě pořád tyto překladače nejsou.
Nejsem expert na český jazyk a gramatiku, o to je to velmi smutné, že si takových chyb všimne i laik. Je s podivem co v dnešní uspěchané době nám lidem stačí. Ledabylá, hlavně rychle odvedená práce? O tom přece život není. Je hezké vzpomínat na knihu, kterou jsem četla před lety. Bylo to autorem románu, který knihu krásně napsal, ale rovněž překladatelem, který do knihy vložil něco ze sebe. Byla to práce obou - spolupráce, která se v dnešní době moc nedoceňuje. Ale to je už téma na jiný příběh…
Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem nešla spát kvůli tomu, jak poutavě autor knihu napsal, přinutil mě (v dobrém slova smyslu) číst ji až do rána, až jsem ji dočetla celou. Maminka mě pak nechávala dospávat. S úsměvem na tváři si vzpomínám, že mou snídaní byl rovnou oběd.
Tímto skládám poklonu staré generaci překladatelů, díky které mám mnoho hezkých vzpomínek na knihy mého dětství a mládí.
A co mohu vzkázat Vám milí čtenáři? Nespokojte se v životě s ledabylou prací, jednou se to stejně někde negativně projeví.
Přeji našim veverkám, autorům, překladatelům a knihám zdar a ne zmar!
Vaše čtenářka Veverka
