Článek
Vypadat mladší. Co jsme si to my ženy na sebe upletly za bič? Nebo to na nás upletl někdo jiný? Pokud ano, možná jsme s tím podvědomě souhlasily a nevzepřely se tomuto trendu dnešní doby.
Vypadat mladší než jsme.
Nejprve zde musím nadhodit první otázku: Proč?
Budeme mít potom více obdivovatelů, a o to nám jde? Život bude jednodušší a krásnější a my budeme šťastnější?
Každá z nás přece ví, že ke spokojenosti si člověk dojde cestou, která zahrnuje nejen fyzickou položku, ale i duševní rozpoložení a duchovní přesah. Kombinací všech těchto věcí.
Chceme být krásné. O tom žádná. Proto existuje tolik reklam na kosmetiku a oblečení. Ale od určitého věku, kdy se nám začne měnit tělo směrem, který se nám nemusí líbit, začíná být hon na dosažení tohoto trendu nesplnitelným úkolem.
Proč je tak špatné vypadat v padesáti na padesát?
Ano, jsou i ženy, které v padesáti mohou vypadat na padesát pět, nebo na šedesát. To si ale dovolily moc! Měly by dostat pokutu! Jsou poté vystavovány pomluvám a kritice. Možná nejvíce ze strany žen. Domnívám se, že muži to tolik neřeší. Žena se jim prostě buď líbí, nebo ne. Zato my ženy dokážeme v tomto ohledu být k sobě kruté a na příslušné provinilce, která tak málo bojuje proti svému skutečnému věku, nenecháme nit suchou.
Zajímavý poznatek je ten, že muži si mohou dovolit, svým vzhledem, přiznat věk. Je jim to odpuštěno, ba dokonce tolerováno! Přeju jim to, mají svoje jiné trendové těžkosti.
Teď k té druhé otázce: Jak?
Jak to udělat, abychom vypadaly mladší. Stejně nás prozradí krk, dekolt a ruce, na kterém se věk podepisuje i v případě, že si obličej necháme vyhladit. A když se večer v koupelně odlíčíme, je to jasné. Po smytí make-upu vypadáme hůř než s ním! Nehoráznost! Drzost!
Každá máme jiné tělo, jiný genetický předpoklad a na každé z nás jde věk jinak vidět. Pečujeme o sebe, upravujeme se, zdobíme se, snažíme se žít zdravě, mít dostatek pohybu a zdravého jídla. Co ještě více dělat? Nikdo z nás přece nevěděl, jak bude vypadat za třicet let. A věřím, že to mnohé z nás zaskočilo. Nepočítaly jsme s tím. Vyrovnat se s touto skutečností je úděl každé z nás.
Potkávám na ulici ženy, které jsou krásné i v šedesáti, či sedmdesáti. Mají oduševnělou tvář, jiskru v oku a pružnost v chůzi. A mají krásné tváře. Pro jejich krásu ani nevnímám množství vrásek, které v obličeji mají. Protože vrásky tam patří. Mají tam své místo a účel.
Ty vrásky a kruhy pod očima říkají, že už ví, už mají něco za sebou. A ještě něco hezkého před sebou.
Představte si ženu, která by vyhrála boj s věkem a ve čtyřiceti pěti by vypadala na dvacet osm. Do které party by potom patřila? K těm mladším, podle svého vzhledu, nebo k těm starším, podle svého věku? Jakého partnera by mohla mít a s kým by si rozuměla? Nebyla by tak trochu ztracená? Brali by ji mezi sebe?
A proto, moje milé, opěvujme krásu a starejme se o sebe, ale nechtějme zastavit čas. Čas není proti nám. Čas plyne tak, jak má.
Vezměme si příklad z mužů. Dovolme si zrát jako víno, přiznat šediny, pokud chceme a nestarat se o to, kolik plastik letos frčí.
Ale hlavně, rebelky, nenechme si tímto nesmyslným trendem zkazit tak krásnou část života.
