Článek
Když muž vaří, je to báseň.
Když muž vaří a je sobota dopoledne, mám volné ruce a mohu dělat cokoliv. Co jsem to jen chtěla dělat? Tisíc věcí. Kterou teď zvolit?
Když můj muž vaří, sobotní nebo nedělní oběd, připadám si jako princezna.
Můj chlap vaří docela často, ale dnes je to něco docela jiného.
Běžně se u vaření střídáme, když si vaříváme v neděli obědy na celý pracovní týden a pak je krásně nakrabičkujeme, abychom u plotny nemuseli stát denně po práci.
Neděle a středy jsou proto vyvařovací dny. Jsou to ale povinnosti.
Ovšem dnes je to jinak. Dnes můj manžel navrhl, že ty roštěnky, které jsem měla v plánu dělat a na které už mám krásně povolené hovězí maso, udělá on. U toho bude současně dělat několika hodinový tažený vývar z kostí. Mňam!
Navrhnul to sám, ochotně, protože chce. Není to pro něj v tuto chvíli povinnost, ale radost.
Takže místo toho, abych se pustila do nějaké odložené domácí práce, když jsem teď uvolněná z vaření, sedla jsem si ke stolu za noťas a jala se popisovat, to, na co vidím, to, co se odehrává právě v naší malé kuchyni, ten balet, ten lehký tanec.
Protože když můj muž sám a ochotně a s nadšením vaří, je to pohled pro bohy. Jak jen bere do ruky mlýnek na pepř a lehounce pepří nakrájené maso, jak tančí kolem hrnce s právě smaženou cibulkou a vařečka v jeho ruce vypadá jako taktovka vášnivého dirigenta. Jen při pohledu na něj se mi už sbíhají sliny. Na to jídlo.
Teď zjistil, že o něm píšu a dme se pýchou.
Kdysi jsem prohlašovala, že jsem si měla vzít kuchaře. Jenže mám obavy, že vyučení a pracující kuchaři doma nevaří. Mají toho dost v práci.
Nakonec se mi moje přání splnilo. Právě se z kuchyně line vůně tak libá, že kdyby můj kuchař chtěl, abych mu cokoliv slíbila, udělala bych to bez řečí. Ještěže to neví.
„Chceš k tomu brambory vařené nebo pečené v troubě?“
Cože? Mohu si vybrat? Najednou nevím. Je mi to jedno. Pozoruju to představení a v duchu plesám. Tohle vše se dá popsat jen jedním slovem. Vášeň. A protože nevím, kdy opět tuto vášeň v kuchyni zahlédnu, jen sedím, střídavě pozoruji jeho a náš krásný výhled z okna a nádherně se jakoby nudím, i když mě čeká na gauči vyprané prádlo, které je potřeba poskládat.
Přestavuji si, že když takto v kuchyni pobíhám a tancuji já a on se po očku dívá z gauče, že prožívá to samé při pohledu na mě. Nechci si tuto iluzi brát, tak se ho raději nezeptám.
Za dvě hodinky jeho zápal opadne, bude dovařeno, musím si to proto užít.
Milé ženy, vy všechny, které máte doma muže, kteří neumějí vařit, nevěšte hlavu. Najděte a objevte jinou jeho vášeň a zkuste ho při ní pozorovat. Snad se i u vás dostaví ta slastná chuť. Na něj.
Tak jako u mě.
Těším se.
Dobrou chuť.
Tygřice.
