Článek
Za rozpracování teorie portfolia a jeho diverzifikace obdrželo v roce 1990 Nobelovu cenu několik chytrých ekonomů. Překvapivé je, že základní myšlenku najdeš už v Bibli v podobě „Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.“ Autorem (nejen) této úvahy v knize Kazatel má být moudrý král Šalamoun.
To byl důvod, proč se Vidlák začal o Šalamouna zajímat víc. Nakonec tento článek není o penězích, ale snad ti to nevadí. Někdy je fajn si od nich odpočinout. Vidlák našel dva podobné příběhy se šalamounským rozhodnutím, které se mu moc líbí. A tak se o ně chce s tebou podělit.
Šalamoun a spor dvou žen o dítě
Král Šalamoun byl obdařen nesmírnou chytrostí a proslavil se moudrými rozhodnutími. Lidé za ním přicházeli pro spravedlivé rady. Jednoho dne k němu přišly dvě ženy a prosily o pomoc. První žena řekla: „S touto ženou žiji ve stejném domě. Před pár dny se nám oběma narodilo dítě. Její dítě zemřelo, ale ona ukradla to moje a nyní tvrdí, že patří jí.“
„Ne, to tvoje dítě zemřelo!“ vykřikla druhá žena. „Tohle dítě patří mně, poznám přece, že je moje!“
„Přineste mi meč!“ přikázal král Šalamoun jednomu ze svých strážců. Když ho muž donesl, král Šalamoun prohlásil: „A teď to dítě rozsekni na dvě poloviny a každé ženě dej jednu půlku.“ Na tomto místě je třeba prozradit, že to Šalamoun nemyslel vážně, byla to od něj finta. 💡
Jedna z žen zvolala: „Ano, zab to dítě, ať ho nemůže mít ani jedna z nás!“ Ale druhá žena zaprosila: „Můj pane, nezabíjej to dítě. Dej ho té druhé ženě a nech ho žít.“ Král Šalamoun poznal, že tohle je skutečná matka, a vrátil jí dítě. Protože pravá maminka miluje děťátko tak, že je raději dá jiné ženě, než aby přišlo o život. Když lidé slyšeli, jak Šalomoun vyřešil tento spor, radovali se, že mají tak moudrého krále.
Šalamoun a jmenování předsedy Ústavního soudu
Nedávno odhalili archeologové papyrus (Vidlákovi došlo whatsappem) s dalším moudrým rozhodnutím krále Šalamouna. Šalamoun se před odchodem do důchodu rozhodl, že pomůže svému nástupci odhalit, kdo by (ne)byl vhodným předsedou Ústavního soudu. Nový předseda Ústavního soudu měl být jmenován až v době panování nového vládce. Šalamoun opět použil fintu 💡 a záměrně proti duchu platných zákonů vybral jednoho z ústavních soudců a dopředu jej jmenoval předsedou. Příběh má dochované dvě verze konce.
V první verzi vybraný ústavní soudce poděkuje vládci za důvěru, ale funkci odmítne řka: „Můj pane, nemohu přijmout tvé jmenování, protože není v souladu s ústavou. A kdo jiný mezi všemi by měl dbát všech zákonných a ústavních pravidel než právě předseda Ústavního soudu?“ Král Šalamoun poznal, že toto by byl vhodný kandidát. Jeho jmenování ale bude v rukou nástupce Šalamouna a ten se bude rozhodovat pouze dle svého uvážení.
V druhé verzi vybraný ústavní soudce funkci přijme a nepříliš důvtipnou řečí se snaží všechny okolo přesvědčit, že je vše v souladu s ústavou. Král po chvíli soudce přeruší a prohlásí: „Jak bys mohl býti dobrým předsedou Ústavního soudu, když již počátek tvého působení prokázal tvou neúctu k právu? Skutečný odborník by se vzepřel chybnému a hloupému rozhodnutí panovníka a ústavní principy by vždy stavěl na první místo!“ Ostuda soudce byla tak velká, že se rozhodl okamžitě odejít do pustých hor a tam strávil zbytek života jako poustevník.
Když lidé pochopili, že to Šalamoun se jmenováním předsedy Ústavního soudu nemyslel vážně, ale cílem bylo otestovat reakci (a tedy morální integritu) vybraného soudce, radovali se, že mají tak moudrého krále.
