Na Slovensku začal boj o předplacené poplatky u investic. Proč právě teď?

V případě investování zejména do investičních fondů platí investor i několik druhů poplatků. Jedním z nich je vstupní poplatek, jeho výpočet je jednoduchý. Pokud například klient investuje 1000 Kč a výše poplatku je 5 % (nejvyšší hodnota na českém trhu, průměr je nižší), pak na poplatku zaplatí 50 Kč (5 % × 1000 Kč) a za zbylých 950 Kč skutečně nakoupí podíl v investičním fondu.

Vstupní poplatek investiční společnost vyplatí investičnímu zprostředkovateli jako provizi, tj. odměnu za to, že klientovi doporučil její investiční fond. Provize představuje pro investičního zprostředkovatele jeho „mzdu“. Musí z provizí za smlouvy od všech svých klientů pokrýt alespoň všechny své životní náklady. Pokud klient bude v našem příkladu investovat 1000 Kč každý měsíc po dobu 20 let, postupně zprostředkovatel získá za celou dobu dvaceti let provizi 1000×20×12×5 % = 12000 Kč.

Nejvíce „práce s klientem“ má ale zprostředkovatel na počátku. Musí klienta informovat o jednotlivých možnostech, nastavit smlouvu, vyplnit s klientem investiční dotazník a provést mnoho dalších úkonů. Češi, Slováci, a i další národy, za tuto práci poradce nechtějí platit zvláštní poplatek přímo poradci (podobně jako se platí hodinová sazba advokátovi, notáři atd.), a tak vznikl předplacený poplatek.

Místo, aby klient platil vstupní poplatek postupně z každé investované částky, investiční společnost naúčtuje všechny poplatky najednou. Aby klienta motivovala, řekne, že v takovém případě není poplatek 5 %, ale např. jen 4 % a klient musí zaplatit na počátku 1000×20×12×4 % = 9600 Kč. Všechny první investice zaslané klientem použije společnost na úhradu předplaceného poplatku. Předplacený poplatek obratem vyplatí zprostředkovateli jako odměnu za uzavření investiční smlouvy. Poradce tak v prvním roce dostane v našem příkladu odměnu 9600 Kč, a ne pouze 600 Kč, jako v případě průběžné úhrady vstupního poplatku. Předplacený poplatek tak nahrazuje jednorázovou platbu poradci za jeho poradenskou službu.

Podobné náklady s jedním klientem uvádí Róbert Kopál, šéf slovenské Asociace obchodníků s cennými papíry (AOCP): „Keďže z praxe vieme, že pracovné vyťaženie pri kompletnom spracovaní klienta je minimálne šesť hodín a požadovaná hodinová sadzba je minimálne 60 eur na hodinu, poradca bude požadovať aspoň 360 eur.“ Při současném kurzu 25 Kč/EUR se jedná o částku 9 000 Kč.

Předplacené poplatky nejsou ve slovenských zákonech (stejně jako v českých) definovány. Proto NBS předplacený poplatek nejdříve v konzultačním materiálu popisuje a stanovuje jeho dvě charakteristické vlastnosti:

NBS následně konstatuje, že takovýto předplacený poplatek je nepřiměřený a není v souladu se zákonem. Naopak za přiměřený předplacený poplatek považuje takový, kdy ani jedna z těchto vlastností neplatí a zároveň je poplatek vypočítán dopředu nejvýše za období 1 roku.

Tedy v našem příkladu by to znamenalo (alespoň tak si Vidlák stanovisko NBS vykládá), že předplacený poplatek bude 1000×1×12×4 % = 480 Kč, platba poplatku neovlivňuje klientovu pravidelnou investici a pokud by po několika měsících přestal klient investovat, společnost mu vrátí nevyužitou část poplatku.

Svůj názor staví NBS na textu zákona o kolektivním investování. Ten vyžaduje po investičních společnostech:

A dále NBS dovozuje, že jednání v nejlepším zájmu klientů zahrnuje při obhospodařování fondů mimo jiné jednání tak, aby nedocházelo k účtování nepřiměřených nákladů majetku ve fondu a klientům. Uvedené ustanovení tedy vyžaduje nejen to, aby nepřiměřené náklady nebo poplatky nebyly účtovány k tíži majetku investičního fondu, ale také to, aby se nepřiměřeným nákladům nebo poplatkům zabránilo i vůči klientům.

Pro srovnání - podobné požadavky na investiční společnosti klade i český zákon. Konkrétně v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu je uvedeno, že „Obchodník s cennými papíry poskytuje investiční služby s odbornou péčí. Poskytování investičních služeb s odbornou péčí zejména znamená, že obchodník s cennými papíry jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků.“

Připomeňme, že i ČNB vydala v červu varování před předplacenými poplatky, ve kterém uvedla většinu jeho negativních vlastností. NBS svým stanoviskem zveřejněným v rámci konzultací vykládá předplacený poplatek ve své standardní formě přímo jako zákonem nepovolenou praktiku. Otázkou je, proč národní banky řeší předplacené poplatky právě nyní, když tyto poplatky jsou zde již dlouhou dobu.

Banky oficiálně důvod nesdělily, můžeme tak pouze spekulovat. Jedna věc je od situace před lety výrazně jiná. Jmenuje se hromadné žaloby. Jednotlivé státy EU musí (resp. musely) do svých národních legislativ implementovat nástroj na ochranu spotřebitelů ve formě hromadného soudního řízení. Může panovat obava, že právě předplacené poplatky a možné neplnění podmínky „jednání v nejlepším zájmu zákazníků“ by mohly být podkladem pro takovou žalobu.

Národní banky mají zákonnou povinnost hlídat stabilitu finančního trhu, a tedy stabilitu jednotlivých účastníků. Hromadné řízení před soudem, které by zákazníkům přiznalo odškodnění, by mohlo finančně zatížit některé společnosti, a to je situace, kterou si národní banky nepřejí. Můžeme tak spekulovat, že národní banky se současnou aktivitou snaží snížit počet nových smluv s předplacenými poplatky a kromě ochrany spotřebitele také preventivně omezit riziko potenciálních budoucích žalob, ať již individuálních či hromadných.

NBS zveřejnila konzultační materiál se stanoviskem k předplaceným poplatkům v květnu 2024 a dala účastníkům trhu možnost se vyjádřit do konce června 2024. Nyní zpracovává obdržené komentáře a žádný termín zveřejnění finálního stanoviska není určen. Je ale jasné, že kroky NBS pozorně sledují všechny slovenské investiční společnosti.

Zdroje: