Rohlík vs. Tesco. Spor nekončí, zisk známe a jak stát může zlevnit zboží

Společnost Rohlik.cz nabídla své služby v roce 2014 a když firma představovala hodnoty, kterými se chce odlišit od tehdejšího konkurenčního e-shopu společnosti Tesco, neměla to být cena, ale kvalita služby. Na penězích v obchodě ale záleží vždy, a tak v roce 2022 na tiskové konferenci 27. 4. 2022 zaznělo tvrzení Rohlíku že jejich ceny jsou stejné nebo ještě nižší než v supermarketech.

Rohlík se své tvrzení rozhodl dokázat konkrétními čísly. Modelový nákup několika desítek položek měl stát v Rohlíku 1 642,70 Kč a totožný nákup z konkurenčních kamenných prodejen 1 666,20 Kč, 1 702,40 Kč a 1 838,40 koruny. Rohlík neuvedl, která účtenka patřila, kterému obchodu. Ale ústy své mluvčí společnost upřesnila, že do srovnání nevybrala zboží, které u konkurence bylo zlevněno v rámci akcí: „Chtěli jsme být co nejvíce korektní a fér a proto nezmiňujeme, která účtenka patří komu a nechceme s účty manipulovat využitím promocí.“

Anonymní zveřejnění cen modelového nákupu nebylo od Rohlíku férovým krokem. Pokud by zveřejnil konkrétní názvy 3 prodejen, bylo by možné ceny zkontrolovat a bylo by jasné, zda si z různých sítí supermarketů nevybral právě ty dražší společnosti. Důležité pro Rohlík bylo, že pustil do světa informaci, že jejich cenová úroveň je stejná jako u tradičních prodejen.

Reakce jednoho z velkých hráčů na sebe ale nenechala čekat. Tesco na počátku května 2022 spustilo kampaň s heslem „Nenechte se opít … (rohlíkem)“ ve které srovnalo cenu nákupu 37 základních položek ze seznamu, pomocí kterého Český statistický úřad sleduje změnu cenové hladiny a jsou tak reprezentativním vzorkem. Podle společnosti Tesco byl její on-line nákup o 13 % levnější než u Rohlíku.

Rohlík se obrátil na soud s návrhem na vydání předběžného opatření, které by zakázalo společnosti Tesco pokračovat v kampani a ukazovat (dle Teska) nižší cenu nákupu na svém e-shopu. Městský soud v Praze návrhu nevyhověl. Samotný slogan „nenechte se opít…“ neshledal zlehčujícím nebo znevažujícím. Zároveň soud nepovažoval zahrnutí položek, které v dané době byli v akci za nepravdivou či klamavou praktiku. Shrnuto: podle (nepravomocného) usnesení soudu nebyla kampaň Teska v nesouladu s pravidly srovnávací reklamy, aby bylo nutné vydat předběžné opatření.

Rohlík svůj návrh stáhnul poté, co kampaň Teska skončila. Zároveň se ale rozhodl jít formou žaloby na ochranu proti nekalé soutěži a požadovat 1 milión Kč jako náhradu vzniklé škody. Dodejme, že již v minulém roce Rohlík ústy svého generálního ředitele prohlásil, že pokud by vyhrál nějakou částku, věnoval by ji celou na charitu.

V tomto měsíci se ve sbírce listin konečně objevily některé další výroční zprávy. Vidlák tak mohl porovnat hospodářský výsledek tří společností

Z grafu je vidět, že Rohlík (fiskální rok do 30.4.) i Košík (fiskální rok do 31.3.) jsou poslední dva roky ve ztrátě, která se dokonce prohloubila. Náklady na rozvoj nových distribučních center a na zahraniční expanzi nebylo možné pokrýt z výnosů. Zejména majitelé Rohlíku (který se stal prvním českým jednorožcem, tj. firmou s hodnotou přes miliardu dolarů) doufají, že investice přinesou v budoucnu zisk. Bylo by zajímavé zjistit, zda alespoň česká pobočka je již v zisku. Její výroční zpráva na webu stále schází.

V současné době se hovoří o drahém Česku. Cenová hladina mnoha oblastí je u nás vyšší než v sousedních zemích, namátkou potraviny, mobilní služby, stavební materiál atd. Stát z podstaty nemůže ceny za standardních podmínek regulovat, ale může stanovit pravidla, která by vytvořila vyšší tlak na prodejce.

Je až s podivem, že žádná politická strana (ani ty středové nebo levicové) nenavrhly vytvoření zákonné povinnosti standardizovaného webového rozhraní pro výměnu cenových dat. Pokud by existovalo, měli bychom nižší ceny. Jak by vše fungovalo?

Stát by dal povinnost jednotlivým obchodníkům on-line informovat o cenách zboží v reálném čase. Vidlák by začal jednoduchým sektorem – prodejem pohonných hmot. Provozovatelé čerpacích stanic by pomocí tzv. API rozhraní sdělovali cenu nafty, benzínu atd. Nezávislí vývojáři webových a mobilních aplikací by v reálném čase získali cenu od všech pump v Česku a byli tak schopni uživatelům ukázat „kde a za kolik“. Stačilo by třeba kliknout na pumpu v Mapy.cz. a ihned by se zobrazila reálná cena s porovnáním ostatních v okruhu 5 km.

Vznikly by tak aplikace hlídající a doporučující místo nákupu benzínu a nafty, aniž by stát investoval jedinou korunu. A podobně u potravin. Stát by měl definovat koš základních potravin, jejichž ceny by musely být pomocí API rozhraní dostupné. Nezávislé společnosti by si z nich vytvořily vlastní „cenové košíky“ a ukazovaly přesnou cenu. Každý den, každou minutu. Tlak na co nejnižší ceny by byl obrovský. A navíc by podobné spory jako je Rohlík vs. Tesco byly minulostí.