Stavební spoření 2024 a dopad změn na již uzavřené smlouvy

Stát v rámci hledání rozpočtových úspor snížil státní podporu pro všechny smlouvy stavebního spoření bez ohledu na datum jejich počátku. Pamětníci spočítají, že se jedná o čtvrtou úpravu výše podpory. Zatímco první historické snížení se dotklo jen nově uzavíraných smluv, to poslední platí pro všechny bez rozdílu. Nově statní podpora činí pouze 5 % z vkladů v kalendářním roce, nejvýše však ze základu 20 000 Kč ročně.

Některé stavební spořitelny připravily pro nové smlouvy bonusy, např. jedna z nich dorovnává státní podporu do původní výše 2 000 Kč až do roku 2029, pokud si klient sjedná smlouvu on-line. Klienti se staršími smlouvami ale žádnou kompenzaci od spořitelny nedostanou a výnosnost spoření se jim tak výrazně snížila. Pozor: je chybou si myslet, že díky státní podpoře je úrok například 7 % = 2 % (od spořitelny) + 5 % (od státu). Podpora se počítá jen z nových prostředků, skutečný efektivní úrok za celou dobu tak je výrazně nižší a navíc ho snižují i poplatky.

Vysoká státní podpora v počátcích stavebního spoření sloužila jako krytí absurdního počátečního poplatku ve výši 1 % z cílové částky. Pokud si klient sjednal smlouvu s cílovou částkou 300 tisíc Kč, ihned mu spořitelna naúčtovala poplatek 3 000 Kč a všechny vklady zaslané klientem použila na jeho úhradu. Jediný důvod, proč spořicí klienti i tak smlouvy uzavírali, byl argument zástupců spořitelen, že státní podpora za první rok tento poplatek „zaplatí“.

Místo aby státní podpora každou svou korunou sloužila klientům, stavební spořitelny z ní nepřímo platily náklady na distribuci smluv. Když s klesající státní podporou první spořitelna zrušila počáteční poplatek, postupně se přidaly i ostatní. Překvapivě tak již nesmyslný poplatek nebyl potřeba. Spořitelny tím přiznaly, že čistě pragmaticky účtovaly poplatek, když ho mohly před klienty obhájit státní podporou.

Vidláka zajímalo, zda spořitelny zrušily měsíční/roční poplatky a svůj provoz financují primárně z rozdílu mezi úrokem inkasovaným z úvěrů a úrokem připisovaným spořicím klientům. Nestalo se a například pro nově uzavírané smlouvy platí tyto poplatky (zdroj: sazebník poplatků jednotlivých spořitelen).

Ani nově snížená státní podpora tak stále neslouží klientům, ale jsou z ní nepřímo hrazeny administrativní náklady na provoz spořitelen. Poplatky zlikvidují 30 % až 40 % maximální podpory, a to je obtížně obhajitelná výše. Pokud si klient spoří méně než optimálních 20 tisíc Kč, může se stát, že poplatky „ukousnou“ celou státní podporu. A pozor - u starších smluv mohou být poplatky i vyšší, např. 756 Kč ročně.

Klienti, kteří již splnili 6 let trvání spoření a zároveň nechtějí čerpat úvěr, mohou smlouvy ukončit a pro naspořené peníze najít lepší způsob zhodnocování. Ideální je využít trik, jak získat maximální státní podporu i za rok 2024. Před ukončením stačí zaslat mimořádný vklad takový, aby celkový vklad v tomto roce byl 20 tisíc Kč. Nevadí, že následně bude smlouva ukončena, jakmile stavební spořitelna získá od státu příští rok příspěvek za rok 2024, zašle ho i klientům, kteří již smlouvu řádně ukončili.

Dvě vlastnosti ztěžují klientům výpověď a rychlost získání naspořených prostředků. První je délka výpovědní doby. Ta trvá tři měsíce a začíná běžet od 1. dne kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž spořitelně doručíte kompletní výpověď. Pouze za další poplatek umožňují některé spořitelny výpovědní dobu zkrátit a prostředky vyplatit rychleji.

Druhým problémem je (ne)možnost distančního ukončení smlouvy. Spořitelny umožňují ukončení na svých pobočkách nebo v internetovém bankovnictví banky, do jejíž finanční skupiny spořitelna patří. Většina klientů ale nemá stavební spoření u stejné banky jako má svůj běžný účet. Vidlák u všech pěti stavebních spořitelen zjišťoval, zda akceptují některou ze 3 možností distančního doručení výpovědi: prokázání se bankovní identitou (např. ve formuláři na webu spořitelny), odeslání výpovědi skrze datovou schránku nebo odeslání výpovědi opatřené kvalifikovaným elektronickým podpisem e-mailem.

Výsledky jsou smutné a ukazují, že do digitalizace stavební spořitelny neinvestují a ustrnuly v době, kdy kvůli základním úkonům musí lidé zbytečně navštěvovat pobočky. A pokud některý ze způsobů není možné použít z důvodu nevhodného znění zákona, proč stavební spořitelny neiniciovaly a neprosadily jeho změnu? Odpověď je jednoduchá, složitost ukončení spořitelnám vyhovuje. Při osobní návštěvě na pobočce lze výpověď klientovi rozmluvit nebo mu prodat další navazující smlouvu.

Stavební spořitelny jsou od svého založení zbytečné společnosti. Pokud bylo v roce 1993 cílem vytvořit finanční nástroj, který pomůže lidem získat vlastní bydlení, mohli zákonodárci zvolit lepší cestu. Místo vytvoření specializovaného typu banky mohl zákon definovat pouze produkt stavebního spoření, který by mohla nabízet každá univerzální banka. Byl by produkt, nemusely být nové specializované společnosti.

Do budoucna máme dvě možnosti. První volbou je zrušit stavební spořitelny i produkt stavebního spoření. Stačí snížit státní podporu na nulu a ušetřit další peníze státnímu rozpočtu. Pokud ale ekonomové mají argumenty pro zachování tohoto typu financování bydlení (přestože většina státní podpory je čistě spořicími klienty využita na nákup televize, dovolené atd.), pak už konečně zrušme samotné stavební spořitelny a ponechme „jen“ produkt stavebního spoření nabízeného libovolnou bankou. V takovém případě dojde k jeho zlevnění pro všechny klienty, konkurence totiž zafunguje.