Vyšší regulace prodeje alkoholu je nutná, byla překročena další červená linie

Možná to mnoho z nás překvapí, ale rozmístění zboží na ploše každé prodejny je doslova věda. Vše má svůj důvod a vše je podřízeno jedinému cíli: prodat více zboží návštěvníkovi obchodu. Obchodník dobře ví, jaké zboží dát na počátek prodejny (to se zákazník ještě moc nesoustředí), kam dát pečivo (frekventované zboží do nejvzdálenějšího rohu, aby za ním nakupující prošel celou prodejnu), drahé těstoviny do úrovně očí, naopak levné špagety až k podlaze atd.

Vše má své místo a řád a to platí i pro tzv. pokladní zónu. To je to místo u pokladen, kde se čeká v obklíčení zboží pro tzv. impulzivní nákupy. V pokladní zóně totiž již vypínáme racionální mozek (vše z nákupního seznamu už je v košíku) a nastupuje čas pro naše slabosti. Když už máme v košíku týdenní nákup za tisíce korun, tak nějaká ta čokoláda, bonbón, oříšky… už jsou zanedbatelná položka. A to ani nezmiňujeme problémy rodičů s malými dětmi v této zóně.

Každý psycholog a obchodník prostě dobře ví, jak obtížné je pro velkou část lidí nepodlehnout svým slabostem. Jsme prostě lidé a i když do názvu svého druhu jsme si dali homo sapiens (člověk rozumný), většinu našich rozhodnutí děláme podvědomě a řídí nás více emoce než racio. A pokud jde o závislosti, je to ještě horší.

Tento rok si Vidlák všiml malé změny s velkým obchodním dopadem. Obchodníci zařadili do pokladní zóny pro impulzivní nákupy i alkohol a vše nastavili tak, aby ho prodali co nejvíc. (Poznámka: tisková mluvčí řetězce potvrdila, že alkohol v této zóně je nabízen od dubna 2024). Stačí se podívat na úvodní fotografii k článku a „zatleskat“. Pojďme sepsat, jaké všechny psychologické triky prodejci využívají.

Výše uvedené praktiky vedou k vyššímu prodeji se všemi negativními důsledky pro kupujícího. Stejně špatný (a spíše horší) je důsledek umístění alkoholu na stejnou úroveň jako žvýkačky, holící strojky a tužkové baterie i pro ty, co si dnes alkohol nekoupí. Každé dítě nakupující se svým rodičem přece jasně vidí, že „alkohol je něco zcela normálního a pít tvrdé lihoviny je úplně stejné jako žvýkat nebo se oholit.“ Co se asi stane, až dítě trochu povyroste?

Výsledkem pragmatického chování obchodníků je růst prodeje alkoholu. Již nyní patří Česko v jeho spotřebě mezi světovou špičku. To s sebou nese vysoký počet předávkovaných a mrtvých, nárůst výdajů ve zdravotnictví, tlak na sociální systém a vyplácené podpory. A v tomto okamžiku přichází „bojovníci za svobodu“ a hlásají: „Co je komu do toho, kolik, kde a kdy si kupuji alkoholu. Já se nestarám o váš soukromý život, tak vy se nestarejte o můj.“

Neexistuje větší hloupost. Každý student ekonomky dobře zná pojem externalita. Některé činnosti jedinců či společností způsobují nedobrovolné náklady ostatním jedincům nebo celé společnosti. Alkoholik platí stejné (spíše však nižší nebo dokonce žádné) odvody na zdravotní pojištění jako osoba bez závislosti. Přitom ze zdravotnictví čerpá mnohem více. Stejně tak sociální systém je financován z našich daní a tak lidé žijící zdravě platí náklady těm, kteří se díky alkoholu či jiné závislosti dostali do obtížné finanční situace.

Problém není jen v redistribuci, ale také se zdroji. Ty jsou omezené, třeba počet doktorů nemůže být nekonečný. Když se zdravotníci musí věnovat lidem nemocným následkem jejich závislosti, budou logicky chybět jinde. Výsledkem je růst objednacích dob na různá vyšetření, zákroky a složitější formy léčby.

Pokud někdo mluví o osobní svobodě a malé roli státu (idea štíhlého státu), měl by si být vědom, že cesta k němu vede přes společnost bez závislostí. Nemůže existovat nákladově efektivní stát plný jedinců se závislostí. A také s dluhy a exekucemi, ale to je jiný (stejně smutný) příběh.

Máme se zlobit na společnosti, které využívají psychologie prodeje a posilují závislost svých klientů na alkoholu? Cílem každé komerční společnosti je maximalizovat zisk. Může použít cokoliv, co není v rozporu se zákonem: pravidlo „co není zákonem zakázáno, to je povoleno“.

V posledních letech využívají společnosti v marketingu i tzv. společenskou odpovědnost (zkratka CSR znamená Corporate Social Responsibility). Když o sobě společnost nabízející alkohol v pokladní zóně tvrdí, že myslí na blaho společnosti, pak lže. Společnost z fotografie má na svých stránkách mnoho textu o tom, jak odpovědně se chová. Třeba i toto:

Na cestě k lepšímu zítřku. Tento hlavní princip nás nutí každý den přebírat zodpovědnost za naše jednání… Budoucnost, která je v souladu s životním prostředím, staví lidi do středu všeho, co děláme, a přispívá k udržitelnější spotřebě. Tento postoj dobře popisuje schéma se třemi hlavními oblastmi: „dobré pro planetu“, „dobré pro lidi“ a „dobré pro tebe“.

Vidlák moc prosí, aby společnost přestala používat tyto věty až do doby, než odstraní alkohol ze zóny pro impulzivní nákupy.

Pesimisté říkají, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Vidlák se tento týden stavil u pumpy natankovat benzín do svého auta. Hned u platebního terminálu ho překvapila nabídka plastových panáků. 99 % platících na této pumpě v centru města jsou řidiči. Opravdu si myslíme, že každý kupující si předraženého panáka koupí jen proto, aby si ho vypil až doma u televize?

Na omezení prodeje z pohledu času a z pohledu místa není nic špatného. Nejedná se o omezení svobody jednotlivce, ale o standardní regulaci prodeje drogy a o snahu omezit vznik nákladů, které nese celá společnost. A Česko má zpoždění.

-------------------------------------

Další zdroje: