Článek
Nodar Kumaritashvili se narodil 25. listopadu 1988 v gruzínském městě Bordžomi, které je známé svou lázeňskou tradicí i vášní pro zimní sporty. Pro mladého Nodara nebyl výběr sportovní kariéry žádným překvapením, ale spíše přirozeným pokračováním rodinného odkazu. Saně byly v jeho rodině hluboce zakořeněny. Jeho otec David byl úspěšným sáňkařem a jeho příbuzný Felix Kumaritashvili působil jako šéf Gruzínské sáňkařské federace. Nodar trávil své dětství na místních drahách a postupně se vypracoval v nadějného reprezentanta své země. Přátelé a trenéři na něj vzpomínali jako na skromného, pracovitého a nesmírně odhodlaného sportovce, který si navzdory skromným podmínkám v Gruzii dokázal vybojovat cestu mezi světovou elitu.
Skromná cesta za olympijským snem
Jeho cesta na olympijské hry ve Vancouveru v roce 2010 nebyla dlážděna sponzorskými miliony, ale tvrdou dřinou v evropských pohárech. V sezóně 2008/2009 skončil v celkovém hodnocení Světového poháru na 55. místě z celkových 62 závodníků, což mu zajistilo vysněnou kvalifikaci na vrcholnou akci čtyřletí. Pro Gruzii, zemi s omezenou zimní infrastrukturou, byl Kumaritashvili symbolem naděje a sportovního růstu. V době odjezdu do Kanady mu bylo jednadvacet let a studoval na Gruzínské technické univerzitě. I když nepatřil mezi favority na medaile, jeho cílem bylo důstojně reprezentovat svou vlast a posunout své osobní maximum na jedné z nejnáročnějších tratí světa.
Smrt v ledovém korytě Whistleru
Osudný den nastal 12. února 2010 v areálu Whistler Sliding Centre, jen několik hodin před slavnostním zahájením her. Whistler byl už v době své výstavby kritizován jako „nejrychlejší a nejnebezpečnější dráha na světě“. Sportovci zde běžně dosahovali rychlostí přesahujících 140 kilometrů v hodině, což u mnohých vyvolávalo respekt i otevřené obavy. Kumaritashvili vyrazil ke své poslední tréninkové jízdě, která se mu stala osudnou. V poslední, šestnácté zatáčce trati, která nese příznačný název Thunderbird, ztratil kontrolu nad svými saněmi v rychlosti 143,6 kilometru v hodině.
Drtivý náraz v přímém přenosu
Následovala děsivá řetězová reakce, kterou v přímém přenosu i na záznamech sledoval celý svět. Nodar byl odstředivou silou vymrštěn přes horní hranu ledového koryta přímo do nekrytého ocelového nosníku konstrukce zastřešení dráhy. Přestože záchranáři byli na místě během několika sekund a okamžitě zahájili resuscitaci včetně masáže srdce a umělého dýchání, mladému sportovci už nebylo pomoci. Nodar Kumaritashvili byl transportován do nemocnice ve Whistleru, kde byl krátce po převozu prohlášen za mrtvého.
Jezdecká chyba, nebo nebezpečná dráha?
Tragédie okamžitě vyvolala vlnu otázek ohledně bezpečnosti olympijských sportovišť. Mezinárodní sáňkařská federace (FIL) ve spolupráci s organizačním výborem zahájila vyšetřování, jehož závěry byly přijaty s rozporuplnými emocemi. Oficiální zpráva uvedla, že k nehodě došlo v důsledku jezdecké chyby a že dráha jako taková byla bezpečná. Kritici však poukazovali na fakt, že konstrukční řešení v inkriminovaném úseku nepočítalo s možností, že by sportovec mohl vyletět z koryta takovým způsobem. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, ještě před zahájením samotné olympijské soutěže byla zeď v poslední zatáčce zvýšena a ocelové nosníky, o které se Nodar zabil, byly obloženy ochranným polstrováním. Start mužského závodu byl navíc posunut níže na úroveň ženského startu, aby se snížila maximální dosahovaná rychlost.
Memento pro budoucnost sportu
Smrt mladého Gruzínce zahalila zahajovací ceremoniál do černého hávu. Gruzínská výprava nastoupila s černými páskami na rukávech a diváci v hale BC Place uctili Nodarovu památku minutou ticha.
Gruzínská výprava
V jeho rodné Gruzii se z něj stal národní hrdina. Pohřeb v Bordžomi se konal za účasti tisíců lidí a tehdejšího prezidenta Michaila Saakašviliho. Tragédie ve Whistleru navždy změnila přístup k projektování sáňkařských drah. Důraz na rekordní rychlosti musel ustoupit bezpečnosti jezdců. Jeho rodina později na jeho počest otevřela v Gruzii malé muzeum, které připomíná tuto smutnou událost.
Zdroje:
