Článek
Když legenda promlouvá…
Každý rodič sní o svém dítěti. Ještě než spatří světlo světa, už je nejkrásnější , nejušlechtilejší i nejpřitažlivější a také jak svou impozantností a dokonalým chováním upoutává pozornost svého okolí.
Tak takový měl být i Titanic.
Traduje se, že se stavitelé lodi, Pirrie a Bruce Ismay, jednoho večera sešli při „kávě a doutníku“ a začali plánovat velkolepé projekty. Jejich myšlenkové pochody, ve kterých vznikaly lodě se jmény Olympic a Titanic, měly všechny předčít dokonalými vlastnostmi a to že budou delší o celých 33 metrů a s tonáží 46 000 tun pouze o čtyři až pět uzlů pomalejší než parníky rivala Cunarda.
Základem vymýšlení lodí bylo vydělat nejvíce peněz, ochromit konkurenci, být nejžádanější na trhu. A proto se při stavbě nemělo hledět na náklady ani na protesty správců přístavišť, že pro nové lodě nebude v přístavech dost místa. Zejména v New Yorku se velice zlobili. Stavitelé si však byli jistí, že vše se vyřeší v jejich prospěch.
Jeden z nich dal správám přístavů najevo, že zaspaly dobu, neb je informoval, že zamýšlí postavit osobní loď dlouhou 330 metrů a nevylučoval ani tonáž 100 000 tun.
Byla to nepochybně velkorysá úvaha. V době, kdy projektanti Titanicu kreslili svoje plány, nejen že nebyl ani na jedné straně Atlantiku dok, do něhož by se loď vešla, ale nestála také ani dostatečně velká loděnice, kde by ji bylo možné postavit.
Firma Harland & Wolff tedy musela speciálně kvůli tomuto projektu zkonstruovat mimořádně vyztužené ližiny, které by unesly hmotnost oněch dvou nově vyprojektovaných lodí. Pod největším portálem té doby byly tedy stavěny bok po boku právě Olympic a Titanic.
Když se sen stává skutečností…
Ano, měla to být pohádka o největších, nejkrásnějších i nepotopitelných lodích, které konkurenci donutí žárlivostí zezelenat. Ale Vesmír neodpouští nepokornost. Můžeme mít velké myšlenky, můžeme být aktivní ve velkých projektech i vyrábět věci se všemi nej…, ale nesmíme nikdy zapomenout na okolní svět, nesmíme zapomenout mít v sobě zdravou pokoru. Tak jak je dobré mít JENOM zdravé sebevědomí. Tak jak je nebezpečné mít příliš vysoké ego. Což bylo u pánů Pirrie a Bruce Ismay. Vesmír jim nechal vychutnat okamžiky slávy, to ano. Ale pak promluvil…
Jak to všechno bylo?
Vše má svůj počátek i konec. Tak jako je to u narození s prvním nádechem a u smrti s posledním výdechem. Jenom doba života se různí. Někdy trvá hodinu, jindy tisíce let.
Když ušijeme šaty, postavíme dům anebo v tomto případě postavíme loď, naše aura a aura každého, kdo s tou věcí má něco společného při zrodu a posléze při práci či při pouhém kontaktu, se vtiskne do aury každé věci. Tak jako člověka dokáže ovlivnit určitá situace či jiný člověk třeba pouhým výkladem, tak je to i s věcmi neživými. Jenom skupenství materiálu, ze kterého je postavený, je jiné než u člověka.
Pragmatik tomu těžko uvěří, ale hlavně prvotní myšlenka mívá na kvalitu nového výrobku či nové situace zásadní vliv. A se jménem, které dotváří každého člověka i věc, začne zastávat v našem životě nezastupitelné místo. Když odejde, zůstane jen vzpomínka zase s určitou kvalitou.
Je to jakýsi kód, který si lze představit jako energetickou DNA. Příkladem „hromadného rodičovství“ velkého množství individualit může být například zrození naší země.
Je ve znamení Lva, stejně tak my, Češi, máme i lví povahu, zatímco třeba v případě Německa a Němců jde o znamení Berana. Stejný princip lze aplikovat i na slavný Titanic.
Jak to vysvětluje numerologie…
Z numerologického hlediska nacházíme u lodního kolosu hned několik mrazivých překvapení: podle historických zdrojů pochází první myšlenka směřující ke stavbě lodi z roku 1907, součet je tedy osm. Mrazivé je to zjištění, že pokud se nezachází s myšlenkou a následovně při výrobě s láskou a pokorou, dojde k výrazným životním zvratům, které se velmi těžko vyrovnávají. Když někdo dělá svou práci s láskou, je to jiné, než když pracuje čistě za odměnu a pro slávu. Karmická energie čísla osm je nekompromisní.
Kýl Titanicu byl položen v loděnicích firmy Harland & Wolff na Queen´s Islandu u Belfastu 31. března 1909, sečteme-li čísla (3+1+3+1+9+0+9=26, 2+6=8), máme zde druhou osudovou osmičku.
Toto číslo je podle indické numerologie ovládáno planetou Saturn, zvaným vládce temnot. Vliv je pomalý, ale přesně mířený. A ti, kteří jsou pod tímto vlivem, musí velmi pečlivě hlídat své myšlenky, činy a potažmo i důsledky činů. Jinak se dostanou pod její velmi silný vliv a dokud nepochopí, že je potřeba změnit myšlení, budou mít velké potíže, které se na to konto opakují.
Symbolem je osmička naležato. Což je nekonečno. Co vysíláme, to přijímáme. Co jsme zaseli, to sklízíme. Osmička v součtu všech čísel datumu je určitou předzvěstí vážných kolizí, které se člověk učí vyrovnávat. Svým myšlením, verbálním projevem, chováním i svými činy. Jak se chová ke svému okolí. Buď situace zvládá s pokorou a nebo se točí v nekonečném koloběhu.
A základem jsou návraty z minulých životů. Tak jako je příběh Titanicu. Byla to jenom nepozornost jednoho z kapitánů? Pravdou je, že zavinila zkázu nedozírných následků. A do dnes je zahalená tajemstvím.
A co je pro obyčejného realistu nepochopitelné, že tato zkáza promluvila i po 99 letech.
Z energetického hlediska je vysvětlení jednoznačné. Potenciál vepsaný do aury Titanicu na sebe výrazně upozornil. V roce 2008 se v pažské Lucerně konala výstava artefaktů z vraku Titanicu a dne 27. 7. 2008 přímo před vchodem do Lucerny prasklo vodovodní potrubí a Lucerna byla vytopena. Všechny okolní domy byly v pořádku, voda totiž směřovala jen do prostoru s výstavou o lodní legendě.
Náhoda? Nikoli. Opět trocha numerologie: 27. 7. 2008 (2+7+7+2+8=26, 2+6=8)… a opět osmička!
Pragmatik se diví, nechápe. Numerolog říká: to je jasný! Ale proč je to jasný ? Odpovědi na tyto otázky nacházím pokaždé v minulých životech. I Titanic, ač to zní zprvu nelogicky, má ten svůj.
Minulé životy lodi
I.
Ve vizi se mi nejdříve ukázala veliká loď, zamýšlená jako Nej, množství přívlastků si připojte sami. Byla budována na příkaz faraóna, zhruba 700 let př. n. l. Plavit se měla po Nilu i otevřeném moři a sloužit měla k ohromení nepřátel a jako důkaz nedozírnosti faraónových možností.
Ten byl sice prvním mužem říše a disponoval obrovskou mocí, ovšem staviteli a autory lodi, v dnešním smyslu, byli dva jiní muži stejně jako u Titanicu. Jednoho vnímám jako silně ambiciózního muže, ten druhý se spíše podřizoval.
Všichni, kteří na lodi pracovali, měli v sobě strach z onoho vládce, který stavbu pozorně sledoval a chyby nemilosrdně trestal. Všechny tyto skutečnosti postupně vytvářely povahu aury lodi.
Byla svého druhu a velikosti široko daleko jediná, už na dálku působila svým zjevem, velikostí a impozantností. Byla krásná, ale současně z ní šel strach. Všichni v čele s panovníkem byli přesvědčeni, že přežije vše. Silné ego, žádná pokora.
A to se jí také stalo osudným. Nepřežila v bitvě. Viděla jsem krvácející loď, kterou útok doslova rozerval a způsobil jí neopravitelnou zkázu. Nepoškozené zbytky lodi byly částečně použity na stavbu mola.
Tam dřevo postupně ztrouchnivělo – jakoby zemřelo přirozenou smrtí. Alegorie se přímo nabízí – nafoukaný a egoistický člověk, dychtící po vítězství v nebezpečném sportu, například závodník F1.
Až nezdravé a nekritické sebevědomí, absence ostražitosti. Skončil bez nohou a jako postižený svůj život dožil.
Zde nastalo částečné karmické vyrovnání. V první části života lodi nebylo místo pro pokoru, ve druhé šlo o násilné sražení na kolena. Cítím vztek, který provázel faraona, a to se přenášelo i na loď. Karmický dluh se přenesl do dalšího života. V něm měla přijít pokora.
II.
V jednom z dalších minulých životů, kolem roku 1780, se mi ukázala italská výletní loď. Nebyla ve své kategorii jediná, ale byla nejkrásnější. Byla zakoupena jako výletní plavidlo pro vyšší, velmi solventní a věrnou klientelu.
Loď byla mezi pasažéry velice oblíbená, stávala se častým místem odpočinku a příjemných chvil tehdejší aristokracie. Přestože šlo o „kusový výrobek“, přistupovali k její stavbě dělníci více či méně standardně, jejich myšlenka nenesla ani stín budoucí výjimečnosti lodi.
Ovšem jen do chvíle, než se do věci vložil obchodník, který ji v duchu myšlenky Nej… přestavěl a vykrášlil. Nakonec byla předčasně vyřazena z provozu.
Zestárla, změnila majitele a zanedlouho jí selhalo srdce – motor. Už nebyla opěvována, zůstala sama. Mělo to být pokání, karmicky tedy dochází ke zklidnění.
III.
Ovšem další loď v logické řadě – Titanic, spirálu karmických turbulencí rozvířila tak, že prostě ztroskotat musela. Prvotní myšlenka „rodičů“, jak víme, byla mít loď, jež velikostí, krásou a přepychem přebije a znemožní rivaly v oboru.
Byla jediná, největší, nejluxusnější a byla postavena k jedinému účelu – vydělat co nejvíce peněz a likvidovat konkurenci. A ego majitelů prvotní myšlenky vyrostlo do takových výšin, že se mu osudnou stala hloubka.
Ve všech třech případech nešlo o loď, jež by měla přinášet potěšení, hlavní roli hrály vždy a jen peníze. I v reálném životě byla první cesta Titaniku hlavně pro obchodníky v první třídě a v nižších třídách i v podpalubí pro lidi, kteří se vypravili za prací a vidinou lepšího života a opustili svá stávající místa i bydliště. Takže zase a opět důvodem cestování byly peníze.
První myšlenka nesla silné ego a ono odhodlání bojovat až do totální likvidace konkurence ji jen posílilo.
Nic není náhoda, proto sny předurčující zkázu měly budoucí oběti varovat, aby zůstaly tam, kde jsou. Tenkrát se o tom dokonce psalo v novinových článcích. Oni ale hnáni svými sny o bohatství neposlechli, a to se jim stalo osudným. Co aura Titaniku vyzařovala, takové lidi k sobě přitáhla. A tato energie je hluboko vpita v každém milimetru lodi i jejího vybavení.
Artefakty vyzdvižené z vraku Titanicu daly trochu té silné a zkázonosné energie ochutnat i nám v Lucerně. Být za každou cenu první, jediný, nejlepší, největší, prostě Nej…
A další varování Vesmíru…
Po více jak 110 letech vyšly najevo nové důkazy, že téměř tři týdny před vyplutím začalo v Titaniku a jeho třípatrové uhelně za jednou z lodních kotelen hořet a tento rozsáhlý požár dokázal velmi zásadně narušit stabilitu lodi. Nic není náhoda. Proto právě tato nejcitlivější část lodi najela na obrovský ledovec a zkáza byla dokonána.
Což bylo další jednoznačné varování z Vesmíru, že loď neměla vůbec vyplouvat.
Vesmír se ošálit nedá.
