Článek
Emil Hácha byl v první řadě světově uznávaným právníkem v oblasti veřejného práva a dlouho byl v čele československého Nejvyššího správního soudu. Jeho velkým koníčkem bylo umění a byl také hluboce věřící. Politikem nikdy být nechtěl, ale k tomuto osudu jej nakonec předurčila zřejmě i široká znalost cizích jazyků. Mluvil i psal výborně německy, anglicky, francouzsky, italsky, polsky, rusky, slovinsky a slovensky.
Funkci prezidenta bral jako oběť národu
Když byl Emil Hácha v listopadu 1938 zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky, nesl to velmi nelibě. Prohlásil však, že pokud si to tehdejší těžká doba žádá, přinese svou osobní oběť v zájmu národa a státu. Původně se přitom už jen připravoval na odpočinek v důchodu. Bylo mu v té době 66 let. Rok 1938 byl navíc pro Háchu těžký i v soukromém životě. Zemřela mu jeho milovaná žena a také se rozvedla jeho dcera.
Hácha se po zvolení stal posledním československým prezidentem. Své zvolení si ovšem nepřál. Povolil až po tlaku svého okolí a Rudolfa Berana. Sám si ale ještě nemohl uvědomit, jak moc velkou chybu udělal, když podlehnul. Vděku za svou službu národu se totiž nikdy nedočkal. Ale nepředbíhejme. Celou dobu ve funkci se označoval jen jako „místodržící“ Edvarda Beneše. Ten na rozdíl od Háchy český národ v nejtěžších chvílích opustil a urychleně utekl do Anglie.
Emil Hácha byl respektovaným právníkem. K politické kariéře jej donutily okolnosti a hlavně nátlak okolí. Za svůj neslavný úděl se bohužel uznání nedočkal.
Těžké zkoušky hned od počátku
Ačkoliv Hácha neměl s politikou větší zkušenosti, velmi brzy poté, co usedl do funkce, jej čekaly velmi těžké zkoušky. Ta možná nejtěžší přišla hned v noci ze 14. na 15. března 1939. Protektorátní prezident byl pozván do Berlína, kde na něj čekali vrcholní představitelé Německa včetně Adolfa Hitlera.
Háchu nechali několik hodin potupně čekat, aby mu poté dali nekompromisně na výběr. Buď zvolí okupaci českých zemí, nebo válku. Toto dilema bylo opravdu nezáviděníhodné. Emil Hácha dlouho vzdoroval a zdráhal se rozhodnout. Nechtěl tyto potupné podmínky přijmout. Druhého dne nad ránem mu ale Göring vyhrožoval bombardováním Prahy a Hácha utrpěl infarkt. Po ošetření v kritickém stavu dokument pod tlakem podepsal.
Starce jsem zpracoval tak, že byl s nervy úplně v koncích a chystal se podepsat. Dostal však v té chvíli srdeční záchvat. Doktor mu dal injekci, ale Hácha se příliš vzpamatoval, znovu ožil a opět odmítal podepsat.
Pomáhal, kde to šlo
Podle toho, jak se dějiny vykládaly za minulého režimu, bývá Hácha považován za zrádce a kolaboranta s nacisty. Když se však na jeho život podíváme objektivně, zjistíme, že rozhodoval velmi rozumně. Místo nesmyslné války odsouzené k neúspěchu pro Československo vybral politiku zbrzďování a klidného odporu, čímž chtěl pro český národ získávat co nejvíce výhod.
Zachránil také mnoho životů. Například po uzavření českých vysokých škol nacisty, kdy okupační orgány odvekly 1200 studentů do koncentračních táborů. Pro Háchu bylo jejich osvobození prioritou číslo jedna a říšského protektora Konstantina von Neuratha opakovaně bombardoval s žádostmi o jejich propuštění. A první výsledky se dostavily před Vánocemi roku 1939, kdy byla propuštěna první třicítka studentů.
Další propouštění však nacisté podmiňovali tím, aby Hácha publikoval podlézavé prohlášení. Musel například popřát k narozeninám Adolfu Hitlerovi a tento text byl později veřejně publikován. Na základě toho bylo poté propuštěno z koncentračních táborů dalších 180 studentů. Tento přístup Emila Háchy je zcela pochopitelný, protože pro záchranu životů musí člověk udělat cokoliv. Označovat jej kvůli tomu za kolaboranta je krajně nefér.
Z pohřbu Jana Opletala, který zemřel na následky postřelení při protinacistických nepokojích, se stala další demonstrace proti nacismu. V reakci na to bylo zatčeno 1200 českých studentů, které se Hácha snažil dostat na svobodu.
Hácha se přimlouval za všechny pronásledované
Snahy o propouštění vězněných studentů pokračovaly i nadále. A snaha protektorátního prezidenta se nakonec vyplatila. V březnu 1943 byl propuštěn poslední student. Hácha ve svých žádostech těžil z velmi dobré znalosti němčiny a používal také argumenty, že propuštění studentů bude prospěšné pro německou říši, která v té době potřebovala kvalitní pracovníky.
Ani poté, co byli propuštěni všichni studenti, však Hácha svou službu národu nevzdal. Jeho boj proti větrným mlýnům v podobě nacistické mašinerie pokračoval. Snažil se pomáhat například lidem, kteří byli vězněni za napojení na odboj. Zachránil například ministra dopravy protektorátní vlády Jiřího Havelku, kterému hrozil stanný soud. Hácha nacistům vyhrožoval demisí a Havelka díky tomu nakonec přežil.
Odpor vůči Heydrichovi
Pokud někoho Hácha kromě Hitlera opravdu ze srdce nenáviděl, byl to Reinhard Heydrich. Právě po jeho nástupu do funkce říšského protektora ustaly Háchovy kontakty s odbojem a přímluvy za zlepšování podmínek nebo propouštění vězňů. Protektorátní prezident totiž ztratil politickou sílu.
Hácha Heydricha nenáviděl a nazýval jej slizkým hadem.
V té době už odpor k vykonávání úřadu u Háchy dosáhl vrcholu. Přesto však zůstal i nadále, aby se do jeho funkce nedostal kolaborant, jakým byl například Emanuel Moravec. I když to bylo čím dál méně možné, Hácha se snažil dál pomáhat českému národu. Přesto zběsilé popravy, které Heydrich rozpoutal, už zastavit nedokázal. Audience u Heydricha označoval za „polykání ropuch“.
Velký teror Háchu zlomil
Poté, co byl na Heydricha spáchán atentát, se vše změnilo. Následný nepředstavitelný teror nadobro zlomil Háchovu vůli, duševní a zdravotní stav. Byl neschopný vykonávat funkci a přemýšlel o sebevraždě. Neměl už sílu na absolutně žádný odpor a jeho postoje začaly být v té době velmi servilní.
Na veřejnosti se téměř přestal objevovat a veškerý čas trávil o samotě na zámku v Lánech. Podle pamětníků měl dokonce chtít po svém lékaři jed ke spáchání sebevraždy. Nebyl téměř schopný řeči, měl problémy s pamětí a nepoznával ani své známé.
Hácha zůstal po atentátu na Reinharda Heydricha totálně zlomený. Věděl, jaký teror přijde, a téměř zcela rezignoval na své dřívější snahy stavět se nacistickému režimu na odpor.
Krutý osud po osvobození si nezasloužil
Zlomený stařec, který místo důchodu nedobrovolně skončil ve spárech nejsložitějších politických rozhodnutí, se klidu nedočkal ani po osvobození. Místo vděku navíc Václav Nosek 13. května 1945 nařídil jeho zatčení. I když byl doslova na umření, byl držen ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Prosby jeho lékaře o převoz do sanatoria byly odmítány a Emil Hácha ve vězeňské nemocnici 27. června 1945 zemřel.
Tak skončil prezident, který se po celou dobu Protektorátu snažil pomáhat svému národu. I když s nacisty naoko spolupracoval, vždy to bylo pouze ve snaze vydobít si výhody pro české země a zachránit životy politických vězňů. A co je nejhorší, po válce to náš národ nedokázal ocenit. Naopak tohoto vlastence zavrhnul. Ať už za tím byla propaganda nastupujícího komunistického režimu nebo jen pouhá nevědomost, musíme si připomínat, že Emil Hácha byl ve skutečnosti hrdina, který za národ přinášel obrovskou osobní oběť.
