Článek
Celý svět s úzkostí sleduje řádění ruské soldatesky na území přepadené Ukrajiny. Pouze solidarita demokratického světa drží bránící se národ s vypětím všech sil nad hladinou. Velký stát vtrhl ke svým sousedům s jediným cílem: podrobit si je. A proč? Protože chce, protože on může! I my se již dvakrát v této roli napadeného ocitli, avšak na rozdíl od statečné Ukrajiny se nebránili. Hlavně v roce 1938 nás všichni nechali na holičkách, neboť chtěli zachránit pro Evropu tak drahocenný mír. Jak to dopadlo víme všichni. Diktátory nikdy nezastavíš, mír se nakonec nekonal a svět poznal nejstrašnější válku všech dob. Snad proto se národy poučily a nechtějí dát pražádnou šanci ani Putinovým imperialistickým choutkám.
My se tenkrát v zájmu evropského „míru“ obětovali. A což kdybychom tuto oběť odmítli? Jak by se potom vyvíjel svět? Byl by horší či lepší? V čem se tehdejší situace lišila od současnosti?
Mladý československý stát, který odvrhl všechno rakouské, monarchistické a habsburské se ocitl v rozhádané střední Evropě osamocen. Musel se tedy nějak ukotvit. Bylo to v prvé řadě smlouvou s Francií, kde se však mluvilo v případě napadení o vojenské pomoci dost neurčitě, mělo jít pouze o vzájemnou shodu na vhodných opatřeních. Další smlouva se SSSR sice tuto klauzuli už měla, avšak pod podmínkou, že do akce půjde vojensky i Francie. Malá dohoda (Československo, Rumunsko, Jugoslávie) byl spíše pakt namířený proti případným problémům s Maďarskem či Rakouskem.
Další časovanou bombou té doby byly tři miliony Němců žijící v pohraničních oblastech. Jelikož šlo o regiony veskrze průmyslové, bylo jejich obyvatelstvo za velké hospodářské krize poškozeno nejvíce. Navíc již od vyhlášení republiky dávali najevo svou nespokojenost se spolužitím ve státu Čechů a Slováků. Proto se také stali vhodnou rozbuškou v rukou Adolfa Hitlera. Jejich touha po návratu do Říše vyvolala dokonce mezinárodní dozvuky a pod jejich vlivem promluvil Hitler 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku, kde již hrozil přímo vojenským útokem proti ČSR, pokud nebudou Sudety vydány Německu. Po tomto Vůdcově prohlášení přepadly Francii a Velkou Británii obavy o evropský mír a raději ústy ministerských předsedů Chamberlaina a Daladiéra vyzvaly Beneše k uskutečnění těchto požadavků.
Na potvrzení legitimity tohoto ultimáta se sešli 29. září v Mnichově zástupci Velké Británie, Francie a Itálie s Hitlerem, kde podepsali dohodu o odstoupení pohraničí Německu a jako dodatek ještě nařídili územní ústupky Maďarsku a Polsku. Pokud Češi na tuto smlouvu nepřistoupí, stanou se oni těmi viníky, kteří by se stali příčinou porušení svatého evropského míru. A v tomto případě od nich velmoci dávají ruce pryč.
A svatý mír byl zachráněn!
A do toho Slováci ještě šikovně přiběhli s návrhem na širokou autonomii. Vzniklo tedy navíc nové soustátí Česko-Slovensko.
„Bylo by ode mne lehkomyslné vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce,“ prohlásil po jednání s vládou prezident Eduard Beneš.
A pak to s tím mírem šlo už jenom pěkně z kopce.
A co kdybychom se bránili? Lidé přece byli odhodlaní bránit svou mladou demokratickou republiku. Navíc celou západní hranici chránila nově vybudovaná kaskáda betonových pevností. Měli jsme jedno z nejlepších vojenských letectev. Stačilo by to? V době, kdy bylo německé už i Rakousko, kde bohužel žádná naše opevnění nebyla? Kdy čekaly nedočkavě na svou kořist Maďaři i Poláci a Slováci již separátně jednali s Němci o své vysněné samostatnosti? V době, kdy by nás světové mínění odsoudilo coby nenapravitelné válečné provokatéry?
Mnichovské události měly samozřejmě několik variant řešení. Jedno z nich je dokonce podloženo nezvratnými fakty. Fakty, které nejsou mým výmyslem. Následující řádky jsou totiž převzaty z časopisu Živá historie. Alternativní dějiny by potom v této variantě vypadaly asi takto:
Na naší straně tehdy bylo 42 divizí, 340 tanků, obrněné vlaky, dělostřelectvo a minomety, 1500 bojových letadel.
Němci: 54 divizí, 1800 tanků, 2400 letadel a samozřejmě i dělostřelectvo a minomety.
- 30. 9. 1938 Vláda odmítá Mnichovské dohody a prezident Beneš v rozhlasovém projevu vyzývá obyvatelstvo k obraně republiky.
- 1.10. Němci překračují naše hranice. SSSR protestuje ve Společnosti národů a žádá uvalení sankcí na agresora. Přímou vojenskou akci však neplánuje. Anglie a Francie vyhlašují neutralitu.
- 2.10. Polská armáda obsazuje Těšínsko. Hitler obviňuje Čechy z bombardování civilních cílů v Drážďanech. 600 německých bombardérů startuje na Prahu.
- 3.10. Těžké boje na Moravě proti 2. německé armádě, jež se snaží postoupit k Olomouci. Čs. letectvo je téměř u konce svých sil.
- 5.10. Německá 12. armáda prolamuje opevnění v jižních Čechách a postupuje na sever. Čeští ženisté se ji snaží zastavit, odstřelují hráze rybníků a tzv. zamokřují terén.
- 9.10. Prezident a vláda jsou evakuovány do Bánské Bystrice. Čs. štáb posílá proti Němcům poslední zálohy.
- 11.10. Západní Čechy jsou v rukou Němců. Praha začíná evakuovat. Úřady jsou přesouvány do Brna.
- 13.10. Jednotky německé 1. pancéřové divize vstupují do Prahy.
- 16 . - 19. 10. Masivní útok Luftwaffe na Slovensko. Letiště, silnice, železnice i jiné objekty jsou bez protiletadlových baterií snadným cílem. Prezident Beneš a vláda odjíždějí na východ země, k rumunským hranicím.
- 21.10. Prezident Beneš dorazí do Bukurešti. Němci okupují Brno a zbytek Moravy. Současně prolamují obranu na severu a postupují přes Kroměříž ke Zlínu.
- 22.10 Zbytky naší armády bojují v Beskydech nebo se stáhly na Slovensko. Na poradě nejvyšších velitelů armády je rozhodnuto o kapitulaci. V Sudetech Němci lynčují Čechy, kteří nestačili uprchnout. V 19:30 podepisuje generál Syrový v Hodoníně kapitulaci.
- 23. - 25.10. Německá armáda obsazuje Slovensko.
- 25.10. Hitler na Pražském hradě vyhlašuje znovuzačlenění Čech a Moravy do Říše. Území bude rozděleno na župy, nechystá se ani sebemenší náznak autonomie. Ze samotných Čechů budou obyvatelé nižší kategorie. Slovensko do Říše začleněno není, stává se generálním gouvernementem. Maďarsko dostává Podkarpatskou Rus a jižní část Slovenska.
- Poroba Československa by určitě silně pozvedla sebevědomí německého Vůdce. Jeho chuť na Evropu by dostala ještě pevnější kontury.
- Pokračující sled událostí by však byl asi poněkud pozměněn. Smlouvu o přátelství a neutočení by Hitler se Stalinem určitě uzavřel také. Zrovna tak by si potom bez jakýchkoliv skrupulí rozdělili i nebohé Polsko. I tu západní Evropu by pravděpodobně Wehrmacht propochodoval parádním krokem. Pouze útok na Sovětský svaz by se asi o rok opozdil. Přece jenom krátká válka v Čechách několik průmyslových podniků zničila či vážně poškodila. A než se zbrojní výroba znovu rozjede…
- Invaze do Ruska by tedy začala až v roce 1942, kdy tuhá a krutá zima minulého roku se již neopakovala, takže Němci by do té Moskvy opravdu došli.
- Evropa by byla jejich a smělé plány nacistických sociálních inženýrů mohly být bez problému uskutečňovány. Možná někteří z nás, už jako dědečkové a babičky, by potom vyprávěli v jakémsi sněhem zavátém sibiřském srubu svým vnoučatům pohádky o jedné krásné zemi, která kdysi mlékem a strdím oplývala…
Abych byl upřímný, moc optimisticky tato expertíza nevyznívá. Přece není možné, abychom my i ostatní svět dopadli hůř, pokud bychom se Hitlerovi bránili. Ne! Tomu já nevěřím. Nelze dělat takovéto prognózy pouze pomocí šedivého matematického kalkulu. Ano, byli bychom zpočátku úplně sami, obklopeni Říší téměř ze všech stran. Ztráty na životech, na infrastruktuře i nenahraditelných historických památkách by byly nedozírné, ale pokud můžeme věřit vyprávění pamětníků či dobovým dokumentům, muži tehdejší doby byli ochotni pro mladou republiku obětovat i své životy. Jejich odhodlaný, hrdinský boj by zajisté vzbudil v celém světě zasloužený obdiv. Na pomoc by přicházely nejprve skupinky dobrovolníků a posléze by procitl i Západ. Nově vzniknuvší Aliance demokratických států by ze západu zaútočila na Německo a za pár týdnů by byl Hitler smeten z povrchu zemského. Už by nedošlo k napadení Polska, druhá světová válka by nikdy nezačala. Významní světoví vědci by nemuseli apelovat na vládu Spojených států, proto i atomová puma by si ještě nějakou dobu na svůj zrod počkala. Sovětský svaz by neměl možnost díky své politice „osvobozování“ stát se důležitou světovou velmocí, takže například i v takové Číně by nikdy nezvítězili komunisté. Komunisté by ve světě byli vůbec bráni s humorem. Něco jako sekta, která věří v návrat k prvotně pospolné společnosti.
Do Československa by se po obnovení zničené země vrátil normální život, a již nás, dnešní seniory, by v šedesátých letech seznamovali rodiče s nejslavnějšími evropskými městy, která neponičená válkou by prožívala nebývalý rozkvět.
Já vím, přání je otcem myšlenky a co bylo, už zpět nevrátíme. Měli bychom ale být stále na pozoru, aby se podobné dějiny , byť třeba se i jinak tvářící, v budoucnu neopakovaly.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovská_dohoda
Pavel Tigrid, Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, 1990, Odeon
speciál časopisu Živá historie, kapitola Mnichov: Slzy místo oslav, ročník 2010
iDNES.cz: Mnichov s odstupem 80 let, https://www.idnes.cz/technet/veda/mnichovska-dohoda-1938.A180928_165406_veda_vse
Moderní dějiny: Mnichovská dohoda, https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/mnichovska-dohoda-29-9-1938/
