Článek
Fašouni a bolševici – toť jsou bratři, jak se patří
Naše politická scéna se díky populistické flexibilitě politické divize Agrofertu stává poněkud nepřehlednou. Jakákoliv idea je vždy přebita někdy i protichůdnými hesly, jež mají pouze jediný účel – zachovat si hlasy nemyslících občanů, získat zpět moc a tím obnovit v poklidu k sobě plynoucí penězovody. Navíc je zajímavé, že toto hnutí prosazuje beze studu své zájmy pomocí voličů nejen extrémistické levice, nýbrž i pravice. Jak spolu souvisí komunismus a fašismus, údajně voda a oheň, dva nesmiřitelní protivníci?
Zjednodušené geometrické vysvětlení je prosté. Představme si tu naši kabaretní politickou scénu jako úsečku, kde levý bod A jsou komunisté a její protějšek, koncový bod B napravo, obsadili hoši v nahnědlých dresech. Když svineme tuto politickou úsečku do kružnice, co se stane? Oba krajní body se ocitly tak blízko sebe, že to snad ani těsněji nejde.
Vysvětlení politologické nám už musí poskytnout dějiny, lépe řečeno dnes revoluční mládeží znovu opěvovaný Karel Marx, o němž asi nevíte, že původně hlásal rasistickou genocidu proti prý zaostalým slovanským národům. Úplně vážně tvrdil, že k vytvoření nového, socialistického člověka, jenž může vzejít pouze z vyspělých průmyslových národů (jako např. Němců), musíme obětovat i životy těch, kteří by překáželi.
I sám Adolf Hitler vycházel z Marxova učení, což sám přiznával, a dokonce byl i velkým obdivovatelem dalšího rudého vraha – Lenina. Ano, Hitler původně koketoval s komunistickými myšlenkami, vždyť jeho NSDAP = Národně socialistická německá dělnická strana (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) byla dědicem tzv. Dělnické strany a jejich původní vlajka byl hákový kříž v ozubeném kole. Až když Hitler zjistil, že mu tato rétorika příliš voličů nepřinese, neboť tuto krevní skupinu na sebe již nabalili v Německu velmi silní komunisté, zvolil nacionální a protižidovskou linii.
Putinovo Rusko má ve zvyku každý pro něj nepřijatelný režim nazývat fašistickým, čímž dává okázale najevo své nehynoucí zásluhy na porážce německého nacismu.
Ano – nacismu. Nacionálního socialismu. Fašismus byl totiž něco podobného, ne však stejného. Dovolím si tedy něco málo o něm zopakovat:
Samotné kořeny fašismu sahají až do 19. století, kdy řada myslitelů nebyla zcela spokojena se vznikající liberální společností a ve svých dílech ji kritizovala. Nebyli přitom přímými vyznavači budoucího hnutí, ale některé jejich myšlenky byly pozdějšími „vyvolenými“ vůdci zneužity. Ať už se jednalo o Nietzscheho teorii o nadčlověku, Freudovu skrytou iracionalitu lidského myšlení nebo dokonce i o Darwinovo učení o výběru druhů a přežití zdatnějších.
Skutečnými hlasateli fašismu se však prakticky stali až bývalí frontoví vojáci, veteráni Velké války. A domovem fašismu byla Itálie. V roce 1919 zde vznikl Fašistický manifest a zároveň Benito Mussolini založil organizaci Fasci italiáni di combattimento (česky bojová bratrstva) a později skutečnou fašistickou stranu – Partita Nazionale Fascista. (Slovo fasces – svazky - dalo v podstatě název celému hnutí.)
Bennito Musollini byl zpočátku přesvědčený socialista, za podporu vstupu Itálie do Velké války byl však ze strany vyloučen. Přesto rané cíle jím založené fašistické strany byly se socialismem takřka totožné: požadovaly půdu pro rolníky, zastoupení dělníků ve vedení závodů, progresivní zdanění kapitálu, a dokonce i znárodnění půdy či velkých podniků.
V této politice pokračoval i po uchopení moci, kdy zavedl povinné pojištění proti nemoci či stáří, placenou dovolenou, minimální mzdu a stipendia pro nemajetné studenty.
Nejinak si získával přízeň obyvatelstva i Adolf Hitler. Ponechal sice soukromé hospodářství, ale pod přísnou státní kontrolou v podobě čtyřletých plánů (čtyřletek). I on zavedl sociální opatření a podporoval socialistický a rovnostářský etos. Legální rozdíl mezi dělníkem a úředním stavem byl zrušen a naopak došlo ke glorifikaci dělníka, protože (jak již bylo uvedeno) jeho NSDAP byla stranou socialistickou a dělnickou. Jestli vám to něco připomíná, máte pravdu. Vždyť i sám Hitler na otázku, co udělá s ostatními socialistickými stranami, odpověděl, že sociální demokraty pozavírá a komunisté se k němu logicky přidají sami…
Pokud se tedy znovu ponoříme do víru dějin nešťastného 20. století, nemůže nás vůbec překvapovat vzájemná náklonnost německé i sovětské dělnické strany.
Vše začalo ještě během Velké války. Aby byla oslabena moc carského Ruska, německé tajné služby aktivují své nejlepší agenty (Uljanov, Trockij) a rozehrávají riskantní hru. Sami příliš nevěří v její dlouhé trvání, i když na přípravu a provedení puče uvolňuje německá ústřední banka 15 milionů zlatých marek. Za ty peníze se už dají dělat věci. A věci se děly.
Nejdříve však bylo nutno Uljanova dopravit do Ruska, kde měl v současnosti zakázaný pobyt. I to nebyl problém. Uzavřený železniční vagón sice procestoval půl Evropy, ale génia revoluce spolu s jeho věrnými dopravil na místo činu včas.
Nové a šťastné zítřky měly začít.
Ale když se neuskutečnil Leninův sen o světové komunistické revoluci, začal jeho následovník Stalin pošilhávat po jiných stranách téměř bratrských.
Nejprve nesmělé námluvy nakonec skončily vřelým objetím bojových druhů. Podepsána smlouva o neútočení a spolupráci, včetně tajného dodatku, který bolševickému Rusku umožnil si bez jakýchkoliv zábran přivlastnit druhou polovinu Polska a všechny pobaltské republiky k tomu. Zde neobstojí pozdější argumentace, že chtěl aspoň část obyvatelstva zachránit před fašistickou okupací. Nejen Katyň je tomu svědkem, ale i ty statisíce dalších Poláků, Estonců, Lotyšů a Litevců okamžitě přesouvaných do sibiřských gulagů. A navíc, až do 22. června 1941, tj. do dne vpádu wehrmachtu do Sovětského svazu, zasílal Stalin Hitlerovi obrovské množství surovin. Tyto dodávky činily 75% veškerého německého dovozu a obsahovaly potraviny, obilí, manganovou rudu či téměř milion tun ropy. Tak bezmezně věřili bolševici německým nacionálním socialistům. A představte si, kdyby to přátelství dvou příbuzných ideologií trvalo dál. Brrr!
Nebylo by divu, vždyť si ty ideologie jako by z oka vypadly, což názorně ukazuje celá škála propagačních dobových letáků. Hitler a Stalin měli teď pouze jednoho společného nepřítele – prohnilý západní svět, skrz naskrz prolezlý zdegenerovanou buržoasií.
Oba režimy hlásaly do světa téměř to samé: Nový, lepší a spravedlivý svět. Na jedné straně komunistický ráj, na druhé Nová Evropa Adolfa Hitlera. V těchto vysněných habitatech budou všichni šťastně a spokojeně v míru pracovat pro konečné vítězství komunismu (národního socialismu) na celé planetě.
Sociální inženýrství nejtěžšího kalibru. Zatímco mládež byla k těmto ideálům vychovávána již od nejútlejšího dětství (Pionýr či Hitlerjugend), museli být všichni zpátečníci a nepřátelé režimů tvrdě potrestáni, či ještě lépe zlikvidováni. A k tomu sloužily tzv. převýchovné tábory. Nenechme se mýlit, že koncentráky byly vynálezem německých fašistů. Lenin si totiž velmi dobře pamatoval, jak v carském vyhnanství na Sibiři, kam mu chodila pravidelná apanáž i všechny knihy, o které požádal, musel těžce strádat. Nejenže tam dostudoval celou Marxovu pseudovědu, ale ještě ji sám dokázal doplnit a náležitě zprznit. To on přikázal později postavit na jednom z nejvíce nehostinných míst planety pracovní tábory – gulagy, kde se vše odehrávalo již podle poněkud jiných not. Podle bolševických not. Byl zde zkonstruován nový člověk – člověk perpetum mobilis, který ač bez přísunu jakékoliv energie dokázal vybudovat na Sibiři neuvěřitelné a velkolepé stavby. 14 milionů zadržených prošlo do roku 1953 sovětskými gulagy, z toho neoficiálně jich jenom tam zemřelo přes jeden milion.
Samozřejmě Hitler tento rekord překonal. V jeho koncentračních táborech zahynulo či bylo vyhlazeno 6 milionů obětí. Němci měli svého Mengeleho, Rusové zase lágr v Magadanu, kde se na vězních bez umrtvení prováděly bestiální pokusy, a to hlavně pokud jde o chirurgické zásahy do mozku.
Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.
Všechno jedna svoloč!
Dějiny jasně hovoří o tom, že Němci chtěli Novou Evropu, německou Evropu, kde nebude místo pro židy a ani pro méněcenné národy, což jsme měli být i my. Reinhard Heydrich proto plánoval vysídlení celých zemí někam až za Ural, by se uvolnilo místo pro německé osídlence. Část toho se povedla pouze v porobeném Polsku – a víc už se nestačilo. To Stalin byl jiný pašák. Ten za svůj život dokázal přemístit na mapě SSSR krymské kozáky, inteligenci pobaltských republik, Inguše i Čečence. A že se tyto enklávy nevezly pokaždé ve smradlavých dobytčácích, ale museli i pěkně po svých. Ve vedru, v mrazu, v jakékoliv nepohodě. Přes hory a doly. Pochody smrti!
Přátelství Stalina s Hitlerem se projevovalo i v mezinárodním měřítku. Demokratické země téměř najisto počítaly s tím, že se SSSR připojí k Ose Německo, Japonsko, Itálie. Měly k tomu důvod, vždyť Sovětský svaz ládoval do Německa všemožné zásoby horem dolem, a to i v době, kdy se Velká Britanie už pouze osamocená bránila německým útokům. Poznali to i naši komunisté v tehdejším protektorátu, kdy jim přišel z Moskvy příkaz nekritizovat ani jinak neomezovat bratrskou německou dělnickou stranu. Nadšenci, kteří s nasazením života prchali do Ruska, aby mohli proti fašistům bojovat, byli umisťováni do výše popsaných gulagů a nešťastní židovští imigranti byli do jednoho vráceni nacistické mašinérii.
A to vše trvalo do té doby, než paranoidní kámoš Hitler nedodržel Stalinem tak ceněnou smlouvu a bezohledně na Sovětský svaz zaútočil.
A od té doby je největší a nejhroznější ruská nadávka – fašista!
Jen tak pro zajímavost – počet obětí 2. světové války činí včetně holocaustu celosvětově 60 milionů mrtvých. Avšak Stalin při svých čistkách dokázal zlikvidovat ještě navíc 20 milionů občanů své země. V těchto číslech jsou započteny i dřívější oběti ukrajinského hladomoru.
Ale to přece nebyl fašismus. To bylo co? Komunismus?
Vraťme se ještě k nastolenému výroku, že Rusko nazývá všechny své oponenty, všechny ty barevné revoluce ve svém okolí fašistické, což je opravdu největší urážka, jaká může být vyřčena. Vždyť i naši politici ohledně pomníku Koněva nebo pamětní desce věnované vlasovcům, či za podporu krvácející Ukrajině byli takto titulováni. Proč jsou tímto způsobem haněni a uráženi? Vždyť fašismus má přece své typické rysy. Dr. Lawrence Britt došel k závěru, že jde o 14 bodů, které typický fašismus charakterizují:
1) silný a trvalý nacionalismus. Zdůrazňování jedinečnosti své vlasti, záplava vlajek, symbolů, hesel.
2) pohrdání základními lidskými právy, která musí v zájmu něčeho vyššího vždy stranou.
3) označení nepřítele, obětního beránka – Stále nám někdo škodí, nepřeje nám, ohrožuje nás.
4) přednostní postavení armády. I když má země jiné problémy, armáda nesmí strádat.
5) silný sexismus. Vůdcovský princip. Vláda silného muže. Tradiční pojetí rodiny. Odsouzení homosexuality.
6) kontrola hromadných sdělovacích prostředků.
7) posedlost národní bezpečností.
8) provázání náboženství a vlády. Zneužití náboženství coby instrumentu k ovládání veřejného mínění.
9) vytváření průmyslové a obchodní aristokracie (oligarchie).
10) oslabení moci pracujících. Byť má pracující člověk iluzi, že si tuto vládu dobrovolně zvolil, ve skutečnosti je limitován a kontrolován jakýmisi pseudoodborovými svazy či organizacemi.
11) opovrhování umělci a intelektuály.
12) posedlost zločinností a tresty. Neomezená moc policie.
13) divoké kmotrovství a korupce. Klany přátel si navzájem dosazují kandidáty na potřebná vládní či ekonomická místa.
14) podvodné volby – volby se ve fašistických státech často mění ve frašku. V lepším případě je vedena pomlouvačná kampaň proti kandidátům opozice, v tom horším se hromadně padá z oken či jsou političtí oponenti zavíráni kvůli smyšleným obviněním do nejtvrdších kriminálů. Režim manipuluje výsledky voleb pomocí počtu voličů, hranic volebních okrsků a hromadných sdělovacích prostředků. Také je k falšování voleb často využíván i soudní systém.
Když se tak zamyslím, Vladimire Vladimiroviči, nad současným stavem Matičky Rusi, tak nevím, nevím, kde vy to v současnosti žijete. Komunismus to již není, a demokracie? Haha! Asi tak. Takže co?
Že by se nám ten kruh zase začal uzavírat?
Nebo byl v podstatě stále spojen?
Zdroje: Wikipedia - Fašismus https://cs.wikipedia.org/wiki/Fašismus
Wikipedia - Gulag https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag
Wikipedia – Pakt Ribbentrop – Molotov https://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_Ribbentrop–Molotov
