Článek
Tento týden jsem vyrazila do Neapole v Itálii a za prudkého lijáku se pografitovanou lokálkou dokodrcala do Pompejí. Brána do římského města, které zaniklo výbuchem Vesuvu roku 79 AD, tedy před zhruba 2 000 lety, vypadá skoro jako běžný viadukt středně velkého českého města. Procházíte se vydlážděnými ulicemi, ve kterých jsou stopy po kolech kočárů a vozíků, a do prastarého kamenného kanálu zurčí dešťová voda. V domech najdete pece na pečení chleba, propracované dekorace na stěnách a venku na zdech graffiti– jak ta vulgární tak i odkazy na nadcházející volby v roce 79 AD. Doba se změnila, lidi ne.
Po návratu domů jsem se rozhodla udělat malý průzkum oné „marnotratnosti žen“ a trendu sólo cestování celkově.
1/ Trend sólo cestování z historického hlediska – Sir Thomas Coryat ( r. 1577-1617)
2/ Mýtus ženy, která cestuje, aby se „našla“
3/ Utrácení peněz za cesty do exotických destinací namísto koupení „něčeho praktického“
Sir Thomas Coryat (nebo taky Podivín Tom) byl anglický šlechtic, dvorní šašek a dobrodruh z období vlády krále Jakuba I. a také první, kdo s batohem na zádech a jedním párem bot procestoval Francii, Itálii a Německo. Tento pár bot byl znám jako „tisícimílové boty“ a visel v kostele města Odcombe do roku 1702.
Podivín Tom napsal o syrovosti svého zážitku pozoruhodnou knihu „Coryat’s Crudities“ a tato kniha je dnes považována za první cestopis v anglickém jazyce. Tom s psaním pokračoval, ale nedožil se vysokého věku, protože zemřel v Suratu, v Indii, při své druhé cestě do Řecka, Egypta a Indie. I tak po sobě zanechal rozsáhlou dokumentaci a inspiroval pokolení k cestám za dobrodružstvím a poznáním.
V moderní době se tzv „sólo cestování“ těší značné oblibě nejen mužů, ale i žen, které tvoří 71% těchto cestovatelů. Naprostá většina z nich nevolí tento styl cestování z důvodu nějaké existenční krize nebo proto, že by nevěděly za co utratit peníze. Zapomeňte na stereotyp. Tyto dámy jsou samostatné, vybavené jazykovými znalostmi, trpělivostí i dostatkem financí, a disponují běžným rodiným zázemím.
Mohou si dovolit investovat nejen do city break v Evropě, ale i do několikaměsíčního pobytu v Asii, Africe, nebo na Blízkém Východě. Chtějí zažít něco nového, porovnat síly s neznámem a cizokrajnou exotikou, a opět se zhluboka nadechnout, i když je vzduch tvořen třeba jen čpavou směsicí prachu, koření a parfémů v ulicích Marrákeše, anebo dusnou vůní pralesa po dešti v Amazonii.
A co ta marnotratnost? Utrácet peníze za cestování patřilo vždy k privilegiu bohatých, ale dnes už to neplatí. Digitální nomádství umožňuje flexibilitu a při troše štěstí se dá cestovat i s velmi napjatým rozpočtem, pro což existuje v angličtině idiom „shoestring“. Není to vždy komfortní a leckdy musí člověk slevit z nároků, ale pokud cestovatelka touží po autentických zážitcích, je to zároveň nejlepší způsob, jak na ně narazit. Po hlavě. Doporučuje se mít dobré zdravotní pojištění, očkování a vybavit se na cesty kvalitní lékárničkou. Při nákupu jídla používejte nos a dívejte se, kdo další vámi zvolené jídlo kupuje.
A teď k jadérku problému žen = cestovatelek. Ženy jsou strážkyně domova a jeho středobodem. Jakákoliv jejich absence vytváří v rodině chaos a blížící se apokalypsu. Pokud se žena rozhodne odjet každý rok na měsíc za dobrodružstvím, vytváří tím tlak na své blízké a otevírá se dialog – proč utrácet za cestování, když je tu potřeba rodiny? Otce, dětí, atd. Je to sobectví ženy, nebo sobectví těch okolo ní, kteří vidí, že by se ušetřené peníze daly využít „lépe“. Koupit auto. Mít finanční rezervu. Udělat si další společnou dovolenou s celou rodinou. Žena z této bitvy většinou vyjde jako provinilec, který si chce užívat a nemyslí na rodinu, čili NENÍ vnímavá k JEJICH potřebám.
Mám ráda termín seberealizace. Sebepéče. Rozdávat, ale i přijímat. Já se z Asie vrátila s velkým úsměvem na tváři a s pocitem, že není na světě nic, co bych nezvládla. Na to cenovku nedáte. Vážené ženy a senioři, přeji vám šťastnou cestu, a to cestování si jaksepatří užijte!
SHRNUTÍ: Ano, za třítýdenní cestu do Indie si můžete koupit kvalitní mobil. Vydrží vám pravděpodobně rok, dva a budete si muset koupit další. Zážitek z velké cesty máte na celý život. Už Maxipes Fík říkával – kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Možná to platí i o navštívených zemích?
Souhlasím s Fíkem.
Zdroje:
https://eskapas.com/the-first-solo-traveler-in-history/
https://www.forbes.com/sites/angelinavillaclarke/2024/11/11/travel-trends-report-2025-the-rise-in-the-female-adventurer/
https://digitalninomadstvi.cz/
