Článek
Když přebíráte obec po někom, kdo poslední rok úřadoval metodou zjevení, chcete hlavně vědět jednu věc: co všechno ještě nevíte. Kolik je na účtech, co je zaplacené, co je slíbené, co je podepsané a komu. Proto jsem hned na začátku udělal dvě věci, které mi přišly naprosto samozřejmé — a právě slovo „samozřejmé“ se v tomhle příběhu ukáže jako naivní.
Zaprvé jsem obci založil transparentní účet. Ať si každý ve vesnici může kliknout a podívat se, za co obec utrácí. Ne proto, že bych byl svatý, ale z čistě praktických důvodů: až zase někdo na sběrném dvoře rozhlásí, že si za obecní peníze stavím za domem solární elektrárnu, chci mít možnost říct „podívejte se na účet“. (K té solární elektrárně se ještě dostaneme. Ta fáma si zaslouží vlastní epizodu.)
Zadruhé jsem objednal nezávislý audit hospodaření. Ať se černé na bílém ví, co tady bývalé vedení napáchalo. A upřímně — taky proto, aby to věděl ještě někdo jiný než já. Protože tomu, co jsem při přebírání úřadu postupně nacházel, by mi nikdo nevěřil. Potřeboval jsem svědka s razítkem.
A teď ta část, kvůli které tenhle příběh píšu. Auditor logicky potřebuje účetní data. Tak jsem požádal účetní firmu o export z účetního systému. Data, prosím. Tabulku. Cokoliv, co má řádky a sloupce.
Přišlo PDF.
Napsal jsem znovu, tentokrát polopatě: děkuji za PDF, ale potřeboval bych strojově čitelná data, ideálně CSV nebo export do Excelu, chci si nad tím udělat vlastní analýzu. Odpověď přišla rychle a bylo v ní další PDF.
Tak jsem zavolal. A v tom telefonátu zazněla věta, kterou budu citovat do konce života. Paní na druhé straně mi zcela vlídně a bez špetky ironie vysvětlila, že nejsou zvyklí, že by někdo ve veřejné správě dělal datovou analýzu. „Třeba v tom Excelu,“ dodala tónem, jakým se popisuje exotický koníček. A na většinu auditů že se podklady prostě vytisknou.
Vytisknou. Nechal jsem si to zopakovat. Standardní průběh přezkumu hospodaření obce vypadá tak, že se účetnictví — které vzniká v počítači, žije v počítači a existuje jako data — vytiskne na papír, papír se předá auditorovi a ten ho projde. Ručně. Očima. V roce 2026, kdy nad našimi hlavami létají soukromé rakety a moje lednice si umí sama objednat mléko, se hospodaření českých obcí kontroluje metodou „přepočítej to propiskou“.
Nakonec jsme se dohodli. Data dostanu, i když mám podezření, že je někdo bude přepisovat z toho PDF ručně zpátky do tabulky, čímž se kruh české digitalizace elegantně uzavře: z databáze do PDF, z PDF na papír, z papíru do Excelu. Každý krok někdo poctivě odpracuje a zaplatí ho veřejný rozpočet.
Digitalizace veřejné správy u nás totiž proběhla úspěšně. Papír se teď před vytištěním chvíli nachází v počítači.
