Článek
Lidové jmění, lidské milice, dere se mu do mysli při přemýšlení o době minulé. Takové to naléhání, říká si při průsmyku lidského vědění, kterým je on součástí. Jen kdybych znal a věděl to tajemné lidské učení, tak možná bych věděl i já.
Vědomost, ať už lidská, či vědomá, je výplodem nás všech, a proto bychom se na ni tak měli dívat sami. A co ta lidskost vědění? Zeptal se sám sebe, při přemýšleni o lidstvu jako takovém.
Co je to tedy to lidstvo? Co to je ta lidskost vědění a naléhání? V čem spočívá ta podstata nám bližní a kvetoucí, ve víru dechu i svatého vjemu, za pomoci barikád, při přeměně města v něco lepšího, stříbřitějšího, možná až do lidské podoby světů.
Kategorie B, říká si při postupném vědomostním proudu. Lidskost je něco v nás všech, co je neuchopitelné a lidskost vědění je věčná. Tak počkat. Ne, počkej. Tohle přece nedává smysl. Lidskost jako taková snad ani neexistuje. A co když tu je? Vědomost, říká si nahlas při zpěvu lidských ptáků a lišek opodál, tam v přízemí domů nezměněných ještě lidskostí jako takovou.
Tam žijí lidé, to nevíš? A v čem je tedy ta podstata lidského bytí a naříkání? Toho jmění ve jménu lidském v blábolovitém stylu sněhu jarních při svitu bojácném. Lidské učení, vědomost lidská, mluva.
Raději už nezmiňovat tu druhou kategorii, my o ni nemluvíme a přece tu a tam tu lidskost napodobíme a zmíníme. Ve jménu světa bližního a lidského zavrhujeme lidské pokání a pokolení, kilometrů svahů lidských a nám všem vlastních.
Co spočívá na lidské účasti v těchto časech zdejších? Kam ubírá se lidskost od dob minulých? V čem tkví ta lidovost ve jménu tomu přesném?
Tam ti to nesahá ani po paty, řekl mu při přelomu rukou v závislosti na vědění a lidstvu jako takovém.
Sahá to dost daleko, ta lidskost, neposedná. Vědění prosím, dvakrát a k tomu dušené lidské mouchy, nebo ty muší. Záleží co máte, odpověděl, ale tak krásně lidsky, až se zachvěly klobouky a pochvy lyží.
Nevím, kde to končí, ale vím, kde to pokračuje. Nevím, kde to začíná, ale vím, kde se to prolíná ve jménu úplně opačném než božím, tedy lidském.
Vzývám lidskost jako takovou, pro lidstvo budoucí nemám myšlenky. Ani tam, kde hory mlží, ani tam, kde řeka vraští, ani tam, kde králík z klobouku dere se sám, bez pomoci lidské a lidové.
