Cenná ložiska na Ukrajině. Právě na ně si dělá Rusko zálusk

Důvodů ruské invaze na Ukrajinu je mnoho a stále se objevují nové hypotézy. Ve skutečnosti se o všech vedou rozsáhlé diskuse a na shodu v této věci si budeme muset pravděpodobně ještě mnoho let počkat. Již nyní je však možné identifikovat několik klíčových faktorů, které Kreml při svém rozhodování jistě bral v úvahu. Jedním z nich je přírodní bohatství Ukrajiny.

Rusko již desítky let zakládá svou ekonomiku především na surovinách a většinu území bohatých na ložiska získalo válkami, zábory a kolonizací. Současným nejzřetelnějším příkladem je plyn; Sovětský svaz byl na přírodních zdrojích stejně závislý. Dobývání území a drancování jejich bohatství bylo také hnací silou carského impéria. Za symbolický počátek takové politiky lze považovat rok 1581, kdy kozák ve službách moskevského státu Jermak Timofejevič překročil Ural. Začala kolonizace Sibiře.

Tehdy byly největším pokladem zvířecí kůže a dřevo, dnes je to uhlí a ropa a stále častěji také lithium nebo vzácné kovy. Kvalitní půda zůstává zákonitě „v kurzu“.

Na Ukrajině o ně nouze není, čehož si je Rusko dobře vědomo. Touha po drancování nalezišť pravděpodobně nebyla hlavním důvodem invaze, ale svou roli jistě sehrála. Nechybí důkazy o tom, že okupační mocnost věnuje těžbě surovin velkou pozornost již od samého počátku této války v roce 2014. Bohužel není důvod si stěžovat na jejich nedostatek ani poté, co konflikt v únoru 2022 přerostl v regulérní válku.

Z užšího, krátkodobého hlediska byla pro Rusko jednou z nejlákavějších vizí převzetí infrastruktury pro přepravu plynu a ropy na Západ, za kterou Moskva platila miliardy dolarů ročně.

Ukrajina byla na ruských energetických zdrojích závislá ještě více než Evropa. První skutečné kroky ke zvýšení vlastní produkce učinila v prvních letech minulého desetiletí. V roce 2013 začala privatizace plynárenských a ropných společností, kterou přerušila anexe Krymu.

Některá ložiska těchto základních surovin leží pode dnem Černého moře, přímo v okolí okupovaného poloostrova. Mnohem více ložisek se však nachází v okolí Doněcka - také v oblastech obsazených v roce 2014. Měsíc po eskalaci konfliktu byla zveřejněna zpráva analytické agentury SecDev, která uvádí, že: „Ukrajina může mít druhé největší zásoby zemního plynu v Evropě, přibližně 1,2 bilionu metrů krychlových prokázaných zásob (potenciálně až 5,4 bilionu metrů krychlových). Ukrajina má také až 37 miliard tun zásob uhlí a 148 uhelných dolů.“

Podle stejné zprávy se na region mezi Dněprem a Doněckem „vztahuje 80 % konvenční těžby a zásob ropy, plynu a uhlí“.

Výše popsané významné energetické zdroje nejsou jediným nebo snad dokonce hlavním předmětem ruského zájmu. Většina ložisek je v jejich rukou již téměř 10 let. Oblasti, o které se v současnosti svádějí boje, však nejsou bez skrytého bohatství pod sebou - jde především o ložiska rozptýlená na velké ploše „ukrajinského štítu“, geologické oblasti, která pokrývá značnou část Ukrajiny.

Pro ilustraci rozsahu ukrajinského bohatství některých pro ekonomiku klíčových kovů stojí za to citovat údaje z prezentované publikace World Mining Data7/2023.

V únoru letošního roku (od té doby se fronta výrazněji neposunula) Rusko obsadilo půdu, na níž se skrývá 42 % všech potvrzených ložisek kovů na Ukrajině, včetně 33 % prvků vzácných zemin. To je souhrnný název pro 17 prvků, z nichž většina se používá v moderních technologiích (od konstrukce procesorů, pevných disků a různých senzorů až po konstrukci leteckých motorů a jaderné technologie).

Moderní civilizace je na těchto materiálech zcela závislá, přestože jejich význam (a často ani jejich existence) dosud nepronikl do povědomí širší veřejnosti.

Dalším z cenných prvků, po nichž poptávka roste alarmujícím tempem, je lithium. Nejlehčí z kovů je nezbytnou součástí konstrukce lithium-iontových baterií. Prudký nárůst poptávky je důsledkem prudce se rozvíjejícího průmyslu elektromobilů - jen jedna Tesla Model S vyžaduje téměř 64 kilogramů lithia. V roce 2022 sjelo z výrobní linky společnosti Tesla celkem více než 1,3 milionu vozů. Celkový prodej „elektrovozidel“ od všech výrobců loni překročil 10 milionů.

Zároveň je třeba dodat, že podle oficiálních ukrajinských představitelů, které cituje Deutsche Welle, by těžba ložisek lithia na Ukrajině byla přinejmenším se současnou technologií mnohem dražší než v Asii nebo Jižní Americe.

Podrobný popis všech cenných prvků na Ukrajině by si vyžádal přinejmenším sérii článků. Pro účely tohoto textu však postačí dodat, že „na Ukrajině se nachází 117 ze 120 nejužívanějších nerostných surovin, přičemž 97 identifikovaných vysoce hodnotných nerostů se nachází na nejméně 8700 prozkoumaných ložiscích“ (podle zprávy SecDev).

Když se dotkneme tématu přírodního bohatství Ukrajiny, nelze se omezit pouze na to, co se nachází pod zemí nebo na mořském dně. Jedním z klíčových aspektů válečného úsilí byl a je tzv. obchod s obilím. Ta je předmětem nedávných sporů mezi Varšavou a Kyjevem a přímo s ní souvisí „obilný koridor“, který zajišťuje vývoz ukrajinského obilí po moři z Oděsy.

Víceméně právem, ale označení „sýpka Evropy“ a někdy dokonce „sýpka světa“ se na Ukrajinu nalepilo z dobrého důvodu. Podle amerického ministerstva zemědělství byla Ukrajina v roce 2021 pátým největším producentem obilí na světě. Ve stejném žebříčku bylo na prvním místě Rusko, jehož výhoda je však dána téměř neomezeným prostorem pro pěstování, a nikoli nutně kvalitou jeho půdy.

Podle zprávy Centra východních studií:

[Více než polovina území Ukrajiny je pokryta vysoce úrodnou půdou. Převážná většina jejího území se nachází v klimatických podmínkách, které jsou příznivé pro zemědělskou produkci - má dlouhé vegetační období pro rostliny a dostatek slunečního svitu a netrpí nedostatkem vody pro zemědělské účely. Jedním slovem: země má pro tento typ hospodářství vynikající podmínky.

Půda sama o sobě však není ukazatelem úspěšné produkce, a to ani v roce 2021. Ukrajina dodávala 12 % světové produkce pšenice, 16 % kukuřice a 18 % ječmene a více než 46 % produkce slunečnicového oleje (podle SecDev). Takové statistiky jsou možné pouze tehdy, pokud se do rovnice zahrne odpovídající infrastruktura (i když ukrajinské zemědělské technologie jistě nepatří v této oblasti ke světové špičce inovací). V případě plodin i ložisek je zařízení potřebné k jejich těžbě nebo výrobě pro okupační mocnost lákavým soustem.

Zároveň je tato infrastruktura také cílem ruských útoků, jak se pravděpodobně přesvědčíme v nadcházejících týdnech při očekávaném zintenzivnění náletů na kritické prvky energetického systému, sklady pohonných hmot a obilné sklady. Takové útoky mimochodem nejsou doménou kampaní v zimních měsících - stačí si vzpomenout na letecký útok z července letošního roku, při němž Rusové zničili najednou asi 60 000 tun obilí nacházejících se v přístavu Černomorsk.

Obráceně by se dalo říci, že „když se tak docela neví, o co jde, jde o peníze“. Tragické rozhodnutí o invazi jistě nebylo přijato pouze z ekonomických důvodů - upřímně řečeno, kdyby se ukázalo, že tomu tak je, byl by to korunní příklad toho, jak daleko se Vladimir Putin a jeho okolí vzdálili do objetí alternativní reality, neboť v Rusku byly více zasaženy pouze rodiny ruských vojáků padlých na frontě než ruská ekonomika.

Těžko však předpokládat, že by režimu byly zcela lhostejné obrovské, i na státní poměry, peníze, které „čekají“ na vytěžení z okupovaných území. Podle odhadů činí celková hodnota okupovaných ložisek 12,4 bilionu dolarů.

Pro srovnání, Ministerstvo financí Ruské federace odhaduje, že v roce 2024 bude celková výše státních výdajů činit přibližně 411 miliard dolarů. Čistě teoreticky by zpeněžení všech zabraných vkladů umožnilo okupačnímu státu fungovat přibližně 30 let.