Článek
Pan JAROSLAV KRAL napsal článek Zodpovědný státník nebo zbabělý zrádce? Benešův útěk po Mnichovu nahrává spíše druhému.
S mnohými tvrzeními páně KRALA ohledně Beneše lze polemizovat a myslím, že dost úspěšně.
Z obsahu článku dost jasně vyplývá, že pan KRAL nemá nejmenší tušení o Nečasově aféře, která osudově (a ostudně) Beneše s Mnichovskou konferencí propojuje. Ve zkratce šlo o to, že Beneš prostřednictvím ministra Jaromíra Nečase zhruba čtrnáct dní před Mnichovem oslovil Němce s nabídkou odstoupení Sudet i s Německým obyvatelstvem. Tímto velezrádným aktem chtěl vyřešit sudetoněmeckou problematiku. Dokonce chtěl přimět Nečase, aby tuto iniciativu předložil jako svoji soukromou akci. Nečas měl dost rozumu, aby pokyny psané Benešovou rukou nezničil, jak Beneš požadoval, ale uchoval a v roce 1943 zveřejnil.
Takže v Mnichově se nejednalo „O nás, bez nás“ jak se traduje, ale „o nás, podle Benešova rozhodnutí“. Dlužno podotknout, že mnohá rozhodnutí mohl přijímat pouze Parlament. Po souhlasném přijetí Benešova návrhu v Mnichově, předstíral Beneš své „rozhořčení a zklamání“. Následně (řečeno Cimrmanovými slovy) praštil svým prezidentským průkazem o stůl a se zvoláním „Tak já už toho prezidenta dělat nebudu“, odcestoval do Londýna. Panuje úvaha, že si tam nechal v librách převést milion korun, možná i více. Podle pana KRALA se v Londýně pustil do „diplomatické ofenzívy“, přičemž zdroj tvrdí toto: „Beneš během prvních měsíců v exilu dbal, aby dodržel závazek, že na britské půdě bude vystupovat jako soukromá osoba. Zdržel se prohlášení, politických aktivit, odmítal veřejně komentovat činy a kroky britské a francouzské vlády, stejně tak vlády v Praze“.
Posléze odcestoval do USA, kde potvrdil svůj status soukromé osoby přednáškami coby hostující profesor na Chicagské universitě. Politickou aktivitu začal vyvíjet až po Německém obsazení zbytku naší republiky. Dne 12. července 1939 manželé Benešovi odpluli z USA a vrátili se do Londýna. Zde se prezentoval jako prezident v exilu, přičemž nás elegantně zařadil mezi banánové republiky.
Dne 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem Česko-Slovenska E. Hácha, jenž o den později jmenoval poslední vládu druhé republiky v čele s R. Beranem. Nedosti na tom, v Londýně Beneš sestavil svoji „exilovou vládu“. Exilová vláda je skupina lidí, která jedná jako vláda určité země, ačkoli svoji činnost musí vykonávat jinde, v exilu. Nejčastěji je to vláda, která byla ve vlastní zemi zbavena moci buď revolucí či občanskou válkou anebo vojenskou okupací cizí mocností. Tato „exilová vláda“ však nebyla zbavena moci ani jednou z těchto možností, neboť v (nyní již pouze) České republice byla ustanovena vláda podle zákonů a žádný z představitelů „exilové vlády“ v ní nebyl! Ba i sám prezident utekl z republiky až po složení úřadu!
Holandská královna s rodinou a vládou uprchla do Anglie. Z exilu v Londýně pak na dálku řídila boj s německými okupanty. V roce 1945 se do Nizozemska triumfálně vrátila.
Po hrdinném ale marném boji byla norská vláda, potažmo norské vrchní velení, nucena opustit svou zemi. Jediným možným řešením, byla evakuace do Velké Británie kam Norové dorazili v červenci 1940.
Po 18 dnech bojů se Belgie a její vrchní velitel Leopold III. vzdali. Premiér Hubert Pierlot odešel do Londýna, kde vytvořil exilovou vládu.
Tyto vlády byly skutečně exilové!
Zato Beneš z pozice banánového prezidenta nadále negativně až do konce války a krátce i po ní negativně ovlivňoval směřování ČSR do sovětského područí.
https://plus.rozhlas.cz/jaromir-necas-pesak-mnichova-a-tragicka-obet-loajality-9109600
https://plus.rozhlas.cz/tajny-predmnichovsky-plan-mohl-benese-stat-funkci-ministra-necase-ale-zivot-8080026
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edvard_Bene%C5%A1#cite_note-pacner173-26
