Článek
Jaký je rozdíl mezi komunistickou Pohraniční stráží a jednotkami ϟϟ nacistického Německa? Překvapivě malý. Obě složky sloužily režimu k vnitřní represi. Jednotky ϟϟ dohlížely na vězně v táborech. Pohraniční stráž hlídala „vězně“ celého státu – občany, kteří chtěli utéct. Obě blokovaly svobodu pohybu, bránily vnější pomoci a udržovaly moc režimu nad jednotlivcem.
1. Účel a oblast působení
- Jednotky ϟϟ (střežení koncentračních táborů): Jejich primární rolí bylo zajistit, aby nikdo neopustil tábor a aby se k vězňům nedostala vnější pomoc. Toto je jasný znak vnitřní represe a absolutní kontroly nad jednotlivcem. Pásmo před plotem, které zónu smrti vizuálně definovalo, bylo jen fyzickým projevem totalitní moci. Jejich úkolem nebylo bránit se vnějšímu nepříteli, ale izolovat a ničit "nepřátele" vnitřní.
- Pohraniční stráž (ochrana hranic): "O nějakém odrážení vnějšího nepřítele nemohlo být ani řeči." To je zásadní rozdíl oproti standardním armádním jednotkám. Pohraniční stráž byla orientována dovnitř. Její "ochrana státu" spočívala v zabránění vlastním občanům v útěku na Západ. Československé pohraniční pásmo fungovalo jako velký "vězeňský dvůr", jehož cílem bylo zabránit občanům opustit „socialistický ráj“. Systém hraničního pásma, drátěných zátarasů, minových polí a přísného dohledu s okamžitou střelbou prokazuje, že hranice nebyla primárně obrannou linií proti vnější agresi, ale spíše vězením pro ty, kteří se snažili uniknout. I zde (jako v koncentráku), platilo nepsané pravidlo: kdo se přiblíží k drátům, bude zastřelen. Mnoho obětí, které Pohraniční stráž zabila, byli neozbrojení civilisté, kteří se snažili o svobodu. "Ochrana státní hranice" tedy nebyla obrana proti vnějšímu nepříteli, ale před vlastním obyvatelstvem, které chtělo odejít. Obě tyto složky tedy fungovaly jako ideologicky věrné silové jednotky, jejichž loajalita nesměřovala k ochraně obyvatel, ale k udržení moci nad nimi.
2. Mimořádné postavení v rámci státní struktury
Tento bod je klíčový. Obě organizace stály mimo běžnou vojenskou hierarchii, což jim poskytovalo značnou nezávislost a moc.
- Jednotky ϟϟ: Byly ideologickou armádou nacistické strany, ne wehrmachtu. Byly přímo podřízeny Heinrichu Himmlerovi, který stál v čele RSHA (Hlavního úřadu říšské bezpečnosti) a byl jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše. Toto oddělení SS od tradiční armády umožňovalo nacistickému režimu mít k dispozici ozbrojenou sílu, která byla loajální přímo straně a jejím ideálům, nikoli státu v tradičním pojetí. To jim umožnilo provádět masové represe, genocidu a kontrolovat koncentrační tábory bez přímého dohledu regulérní armády. Jednotky ϟϟ měly obrovskou moc a svobodu v provádění brutálních praktik, včetně genocidy.
- Pohraniční stráž: Stejně tak Pohraniční stráž nebyla součástí Československé lidové armády (ČSLA), ale vojsk ministerstva vnitra. Ministři vnitra, měli přímou kontrolu nad touto silou, což jí dávalo mocenskou pozici podobnou ϟϟ. To znamenalo, že byla podřízena komunistické straně a sloužila k prosazování jejích zájmů, nikoli k obraně státu před vnějším nepřítelem. V jejich čele stál v době normalizace například Lubomír Štrougal, tehdejší ministr vnitra a pozdější předseda vlády. Toto podřízení resortu vnitra zdůrazňuje jejich roli jako nástroje vnitřní bezpečnosti a politické kontroly, nikoli obrany státu. Jejich loajalita nebyla k národu, ale ke komunistické straně a jejímu vedení. Byly to de facto politické jednotky s vojenským výcvikem.
3. Společenské vnímání a benefity
Členům ϟϟ byly přiznávány vojenské pocty a výsluhy. Služba u „Pohraniční Stráže“ byla ze zákona považována za náhradu služby u regulérní armády ČSSR. V obou případech byla služba v těchto organizacích vysoce ceněna a odměňována.
- Členové ϟϟ: Být členem ϟϟ nebylo jen o plnění rozkazů, ale o vstupu do ideologicky elitního kruhu, který byl odměňován výhodami, jako byly lepší platy a status. Ačkoliv se jednalo o paramilitární organizaci s často nechvalně proslulou pověstí, nacistický režim je propagandisticky vyzdvihoval jako elitu a věrné strážce režimu. Byli jim přiznávány vojenské pocty, vysoké platy, benefity a byla jim slibována budoucí „sláva“ a místo ve společnosti. Příslušníci ϟϟ byli vyznamenáváni a v rámci nacistického režimu oslavováni jako elita. To pomáhalo přitahovat a udržovat členy, kteří byli ochotni vykonávat ty nejbrutálnější rozkazy. Po válce byli členové ϟϟ stíháni a jejich zločiny nebyly považovány za běžnou vojenskou službu.
- Služba u Pohraniční stráže: I když byla formálně považována za „náhradu služby u regulérní armády“, ve skutečnosti šlo o prestižní a ideologicky preferovanou službu.To, že služba u Pohraniční stráže byla oficiálně uznána jako náhrada služby u regulérní armády, je důkazem, že komunistický režim považoval tuto službu za ekvivalentní, ne-li důležitější, pro své cíle. Byla to cesta k privilegiím, jako byla kariéra v bezpečnostních složkách, a členové byli odměňováni výhodami, které běžní vojáci neměli. Jejich výjimečnost se mimo jiné projevovala v tom, že běžná "lítačka" kontrolující vojáky mimo kasárna, je nesměla kontrolovat. K tomu byli oprávněni pouze příslušníci SNB! Mladí muži, kteří zde sloužili, mohli mít pocit, že plní důležitou vlasteneckou povinnost, ačkoliv ve skutečnosti bránili lidi v útěku. Režim tímto způsobem legitimizoval a odměňoval činnost, která byla primárně represivní. Po roce 1989 se role Pohraniční stráže začala přehodnocovat a její členové byli často kritizováni za své činy.
4. Ideologické ospravedlnění
Oba režimy, nacistický i komunistický, potřebovaly ideologické ospravedlnění pro brutalitu svých ozbrojených složek.
- Nacistické ϟϟ: Využívaly rasovou ideologii a myšlenku "německé krve" a "nadřazené rasy". Vězni v koncentračních táborech byli dehumanizováni jako "podlidé" (Untermenschen), židé, cikáni, političtí odpůrci atd., a proto si zasloužili jakékoli zacházení. SS se vnímala jako strážci rasové čistoty a pořádku.
- Komunistická Pohraniční stráž: Zde se ideologie opírala o "třídní boj" a "ochranu socialistického zřízení" před "západními imperialisty" a "třídními nepřáteli". Ti, kdo se snažili utéct, byli označováni za "zrádce republiky", "agentury imperialismu" nebo "parazity". Hranice se prezentovala jako "hranice míru" nebo "ochrana socialismu", což byla v podstatě orwellovská dezinformace, protože bránila především odchodu vlastních občanů.
5. Psychologický dopad na členy
Stojí za to zmínit i psychologický dopad služby v těchto složkách. Jednotky SS byly od počátku formovány jako nástroj ideologické poslušnosti a represivní brutality. Výcvik nekladl důraz na vojenskou profesionalitu, ale na indoktrinaci, poslušnost k autoritě a potlačení empatie. Vězňové a „nepřátelé Říše“ nebyli vnímáni jako lidé – ale jako odpad, který je třeba zničit.
To vedlo k psychickému přetížení i mezi samotnými příslušníky SS. Ne náhodou existují výpovědi o dehumanizaci i sebe sama, o alkoholismu, otupění, a někdy i zlomových okamžicích, kdy jednotlivci nedokázali dál pokračovat ve službě – a to i za cenu těžkých trestů.
U Pohraniční stráže ČSSR nešlo o genocidu – ale podobně jako u SS, šlo o službu v režimu, který požadoval brutalitu vůči neozbrojeným lidem.
Mladí branci byli doslova postaveni před absurditu: na jedné straně jim bylo řečeno, že brání „mírovou socialistickou vlast“, a na druhé straně se po nich chtělo, aby stříleli vlastní spoluobčany, kteří jen chtěli odejít z nesvobodné země.
Historická literatura o sebevraždách nebo psychickém zhroucení v řadách PS je řídká – což není překvapivé, protože socialistický režim podobné případy utajoval a statistiky nepublikoval. Přesto:
- V archivech StB, v hlášeních vojenské kontrarozvědky i v pamětech veteránů se objevují případy sebevražd vojáků základní služby u PS – často krátce po zařazení, nebo po psychickém zhroucení při službě.
- Někteří vojáci spáchali sebevraždu přímo při hlídce – zbraň otočili proti sobě, často beze slova, někdy po hádce s nadřízeným, jindy po prvním "incidentu".
- V jiných případech šlo o dezercí do zahraničí – podle dostupných údajů se během let 1949–1989 pokusilo z řad Pohraniční stráže uprchnout přes 20 osob, z nichž několik bylo při útěku zastřeleno nebo zadrženo a následně odsouzeno k mnohaletým trestům.
Režim o takových případech mlčel, nebo je prezentoval jako „zrádce, kteří podlehli nepřátelské propagandě“. Reálné motivy – psychické zhroucení, odpor k systému, výčitky svědomí – byly ignorovány.
6. Symbolika a dědictví
Obě tyto složky se staly silnými symboly represí a násilí svých režimů. Jejich působení a oběti zanechaly hluboké jizvy ve společnosti a jsou varováním před totalitními režimy a jejich nástroji.
- Jednotky ϟϟ: Dnes jsou symbolem bezprecedentních zvěrstev, holokaustu a totalitního zla. Nikdo si nedovolí uspořádat veřejnou vzpomínkovou akci.
- Pohraniční stráž: V postkomunistických zemích jsou připomínkou nesvobody, "železné opony" a obětí, které zemřely při pokusu o útěk za svobodou. Veřejné vzpomínkové akce těchto vrahů jsou běžné!
I když se režimy lišily, jejich nástroje k udržení moci a kontrole obyvatelstva měly mnoho společného. Obě složky nebyly primárně určeny k obraně státu před vnějším nepřítelem, ale k ovládání a potlačování vlastního obyvatelstva, které bylo v očích režimu „nepřítelem“ číslo jedna. Nebyly jen vojenskými silami, ale ideologickými nástroji, které chránily mocenský status quo, a to i za cenu brutality a porušování základních lidských práv. Dějiny mají tendenci se opakovat, pokud zapomínáme na jejich skutečnou povahu. Když je vrah oslavován jako hrdina, stává se z oběti zločinec. A právě to se stalo – i u nás.
Po pádu komunismu se o příslušnících Pohraniční stráže mluvilo velmi opatrně. Mnozí tvrdili, že „jen plnili rozkazy“. Ale právě v těchto případech je nutné klást otázky:
- Jaký vliv měla služba na psychiku těch, kteří se skutečně museli rozhodnout, jestli zmáčknou spoušť?
- Kolik z nich to udělalo – a kolik se psychicky zhroutilo nebo odmítlo střílet?
- A je možné, aby někdo prošel takovou službou bez trvalých následků na svědomí – pokud vůbec měl nějakou morální výbavu?
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se v obou případech lišilo vnímání těchto jednotek ze strany obyvatelstva uvnitř a vně daného režimu?
