Článek
V poslední době se na této platformě setkáváme se sérií článků, u nichž je uveden jako autor Jan Sedlák. Jestli jsou tyto texty dílem skutečného člověka či umělé inteligence, toť otázka. Ale tak či onak, představují nebývalé zostření útoků na české školství, práci škol a učitelů. Zastánci této kritiky budou jistě argumentovat tím, že nejsou kritizováni samotní učitelé, ale špatný systém. Jenže učitelé jsou součástí tohoto systému a především na nich v posledku záleží, jak výchova a vzdělávání ve škole probíhají. Nemohou si tedy myslet, že se jich tyto útoky netýkají. A jsou to útoky velmi razantní. Situace ve školách a následně v rodinách je líčena přímo katastroficky – jako by šlo o nějaký Armagedon, na němž dochází ke konečnému střetu mezi zastánci prušáckého (rozuměj: dosavadního, tradičního) způsobu výchovy a vzdělání, a božím vojskem moderního školství. Tedy školství, které se bude realizovat v jakémsi beztížném stavu, oproštěném od zátěže povinností, domácích úkolů, školních lavic, paměti, učitelova výkladu atd. Samozřejmě používám adekvátní nadsázku. Ale stačí se podívat na exaltovaný slovník těchto textů, na „bitevní“ výrazy, které zde vytvářejí obraz zkázy - cituji: „Jídelní stůl se mění v bojiště, rodinné odpoledne se mění v toxické válečné pole. Otevírají se sešity, začíná pláč, křik, vydírání a úmorné vyplňování prázdných kolonek.“ V bitevní pole se mění i obývák, z rodičů se stávají tu drábové, tu dozorci a z dětí vyhořelé psychické trosky. Celé rodiny jsou nejen destruovány, ale přímo likvidovány. Autor nešetří superlativy: Velké metaanalýzy dokázaly nulový přínos, dětství je ztraceno. V Česku jsme dospěli k naprosté absurditě…atd., atd. Nezasvěcený člověk by mohl nabýt dojmu, že se zde podává zpráva o konci světa. Ale bohužel jde o něco horšího, jde o domácí úkoly…
Tyto bulvárně vyostřené články postupují systematicky a berou si na paškál všechno, co se prý podílí na školním zotročování dětí a ničení jejich mozků. A tak cílí nejen na domácí úkoly, ale také na sezení v uspořádaných lavicích, výuku četby, známkování… dokonce na zvonění na konci hodiny, které prý žáky vytrhává z hlubokého a kreativního ponoření do problému. Co ještě zbývá? No, je toho ještě dost, a tak se můžeme těšit na další obrazy zkázy a utrpení. Autor se může pustit do školních dveří, školních oken, záchodů, splachovadel, přestávek, dlažby na chodbě, učitelských dozorů o přestávkách (to bude zvláště tučné sousto: učitel = dozorce, škola = vězení). A samozřejmě do výuky všeho druhu, neboť není problém, především za pomoci hlubokých zahraničních metaanalýz, „dokázat“, jak to všechno vraždí dětskou kreativitu. Ono totiž není obtížné vzít špetku demagogie a z čehokoliv, co se týká školství, vytvořit nebezpečné monstrum, jež má jediný cíl - devastovat dětskou duši.
Jistě, tyhle texty by se mohly brát jako jedna velká legrace. Jako povedená parodie na ty neustálé, na jedno brdo koncipované útoky na české školství (kolikrát jsme např. četli o školství „zaseknutém v době Marie Terezie“). Nebo by se nad tím mohlo mávnout rukou, poněvadž to vlastně žádná kritika není. Relevantní kritika něčeho totiž předpokládá znalost toho, co je kritizováno. A že tyhle články jsou mimo realitu, je zbytečné rozepisovat, stručně a trefně to vyjádřily ohlasy pod nimi. Takže žádný problém?
Jenže tyhle útoky dopadají nejen na lidi věci znalé. Dotýkají se určitě mnoha lidí, především rodičů, kteří si názor na školu pod vlivem různých okolností teprve vytvářejí. Zároveň se složitě buduje křehká, ale velmi nutná důvěra v trojúhelníku škola – dítě – rodič. Být rodičem, který situaci ve školství nezná, bál bych se po přečtení těchto článků svoje dítě takové instituci vůbec svěřit. Přitom je zcela přirozené, že situace dítěte ve školním procesu přináší občas nejrůznější problémy. Problémy, jejichž řešení často vyžaduje dobrou vůli všech zúčastněných. A vědomí, že příčina může být ve všech vrcholech trojúhelníku. Zkuste si sami, prosím, doplnit, jakou roli v tom takovéto články sehrávají.
Ne, opravdu si nemyslím, že je české školství bez problémů, že nesmí být kritizováno a že my učitelé pracujeme bez chyb.
