Článek
Tuzex, Mrázek a Eggenberg: Jak se vekslák Jiří Shrbený dostal mezi mocné podnikatele devadesátek a proč jeho cesta skončila ve vězení. Na začátku tohoto devadesátkového příběhu nestojí uhlazený podnikatel v dokonale padnoucím obleku ani vizionář, který právě objevil kouzlo kapitalismu. Stojí tu vekslák. A ne ledajaký. Jiří Shrbený starší patřil k lidem, kteří už dávno před listopadem 1989 pochopili, kde se v socialistickém Československu skutečně točí peníze. Oficiální ekonomika měla své pětiletky, tabulky, podniková ředitelství a nekonečné chodby plné razítek. Skutečné peníze se ale často pohybovaly úplně jinudy. Přes valuty, zahraniční zboží, kontakty a především přes schopnost pohybovat se na hranici mezi tím, co ještě projde, a tím, co už začíná být problém. Shrbený se v tomto světě pohyboval už před revolucí. A zkušenosti, které si z něj odnesl, měly po roce 1989 cenu zlata. Když padl komunismus, většina lidí teprve zjišťovala, co vlastně znamená podnikat, kde sehnat kapitál, jak fungují firmy a proč najednou všichni potřebují razítko, živnostenský list a nejlépe také známého na správném místě. Shrbený začínat od nuly nemusel. Měl peníze, kontakty a zkušenost s obchodem. Nový svět pro něj proto nebyl úplně nový. Jen se změnila pravidla a najednou se hrálo o mnohem větší částky. A právě tehdy začala velká česká privatizační éra. Do slovníku se postupně dostalo nové slovo, které mělo v následujících letech téměř magickou moc: tunelování. Některé podniky se privatizovaly, jiné se restrukturalizovaly, další se transformovaly. A občas se majetek prostě vydal na výlet z jedné společnosti do druhé. Když se někdo zeptal, proč se z firmy ztrácí majetek, odpověď bývala velmi odborná: restrukturalizace. Když se zeptal podruhé, už to bylo tunelování. Právě v této době se na scéně znovu výrazněji objevil František Mrázek. Se Shrbeným ho spojovalo dlouholeté partnerství, přesto šlo o dva poměrně odlišné typy hráčů. Mrázek byl výraznější, ambicióznější a především mimořádně dobře propojený. Budoval síť kontaktů kolem politiků, policistů, státní správy i podnikatelů a snažil se mít přehled nejen o obchodech, ale také o lidech, kteří je mohli ovlivnit. Shrbený působil jinak. Byl více obchodníkem a člověkem firem. Držel se blíž konkrétním podnikům, jejich vedení, majetku a vlastnickým strukturám. Nebyl tedy druhým Mrázkem. Spíš člověkem, který dokázal uvnitř jeho světa fungovat a využívat jeho příležitosti. Do širšího okruhu kolem Mrázka patřil také Miroslav Provod, další muž s minulostí spojenou s veksláctvím a obchodem se západním zbožím. Právě Provod se objevoval u zrodu společnosti Dionex a později také v příběhu kolem českokrumlovského pivovaru Eggenberg. Postupně tak vznikala skupina lidí, v níž měl každý trochu jinou úlohu. Mrázek představoval kontakty, vliv a velké tahy. Shrbený se pohyboval především uvnitř firem a majetkových struktur. Provod patřil k lidem kolem obchodů a podnikatelského zázemí. Dnes bychom možná řekli tým. Jen místo prezentace v PowerPointu se pracovalo s miliony, kontakty a obchodním rejstříkem. Jedním z prvních důležitých stavebních kamenů tohoto světa se stal Dionex, založený v roce 1991. Kolem společnosti se pohybovaly obchody v řádu desítek milionů korun a také úvěr Pragobanky kolem 86 milionů korun. Na poměry běžného člověka to byly peníze z úplně jiné galaxie. Devadesátky totiž otevřely dveře světu, ve kterém se najednou rozhodovalo o majetku v částkách, o nichž se většině lidí ani nesnilo.
A pak přišel Eggenberg. Historický pivovar v Českém Krumlově nebyl obyčejná továrna. Měl historii, tradici, slavnou značku a především značný majetkový potenciál. Dne 7. září 1991 přešel v malé privatizaci za 75 milionů korun na společnost Dionex, za níž podle dostupných záznamů stáli Jiří Shrbený a František Mrázek. Vyvolávací cena přitom činila jen něco přes 23 milionů korun. Pivovar nakonec vydražil Mrázek. Šlo o jeden z jeho významných obchodů a později do společnosti vložil nepeněžitý vklad oceněný na téměř 692 milionů korun. Shrbený mezitím získával stále důležitější pozici přímo uvnitř podniku. Stal se členem představenstva a od května 2002 také jeho předsedou. Současně působil jako ředitel pivovaru. Tím se dostal přímo do centra dění kolem firmy a jejího majetku. A právě tady začíná být příběh Eggenbergu opravdu zajímavý. V roce 2004 byly některé nemovitosti oceněny přibližně na 214 milionů korun a vloženy do nové společnosti Pivo Eggenberg A.D. 1560. Za tento majetek získal pivovar třicetiprocentní podíl. Další dva podílníci přitom vložili každý 20 tisíc korun a získali po 35 procentech. Člověk si při pohledu na podobnou transakci říká, že česká privatizační matematika musela mít vlastní učebnici. V jedné kapitole stálo: majetek za stovky milionů. V další: podíl za dvacet tisíc. A mezi tím někde zmizela kalkulačka. Později se část podílu odpovídající vkladu přes 206 milionů korun převedla za pouhých 80 tisíc korun. To už není obyčejná účetní magie. To je chvíle, kdy i kalkulačka začne mlčet, zhasne displej a raději předstírá, že vybila baterky. Jenže majetkové převody nebyly jediným problémem. V roce 2002 zasáhla pivovar ničivá povodeň a stát poskytl na jeho obnovu přibližně 52 milionů korun. Právě nakládání s touto dotací se později stalo hlavním bodem trestního řízení proti Jiřímu Shrbenému. Soud nakonec vyčíslil škodu na 42 277 571 korun. A Shrbený už v té době nebyl někde na okraji příběhu. Byl předsedou představenstva a zároveň ředitelem pivovaru. Jeho postavení ve vedení podniku proto sehrálo zásadní roli v následném trestním řízení. Kolem Mrázkova okruhu se mezitím objevovaly politické vazby a kontakty na lidi ze státní správy. Později se část těchto vztahů dostala i do policejního spisu Krakatice, který se zabýval prorůstáním podnikatelského prostředí do politiky, policie a státní správy. V některých odposleších se objevovaly také rozhovory Mrázka se Shrbeným. Shrbený v nich měl předávat informace o dění v podsvětí. Jejich role ale zůstávaly odlišné. Mrázek byl především člověkem, ke kterému informace směřovaly a který je dokázal využívat v širší síti vztahů. Shrbený byl spíše muž uvnitř firemního a obchodního prostředí.
A pak přišla další kapitola majetkových operací. V roce 2006 bylo podle dostupných údajů 36 nemovitostí v hodnotě kolem 206 milionů korun převedeno za pouhých 90 tisíc korun. Ano, opravdu 206 milionů proti 90 tisícům. Tady už člověk začíná chápat, proč se v devadesátých letech tak rychle rozšířilo slovo tunelování. A také proč měla česká účetní matematika v zahraničí tak špatnou pověst. Soudní finále už bylo podstatně méně veselé. Jiří Shrbený byl odsouzen k pěti letům vězení. Soud mu uložil také peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun a zákaz působení ve statutárních orgánech. V roce 2017 Vrchní soud v Praze jeho odvolání zamítl a rozsudek se stal pravomocným. Příběh muže, který začínal jako vekslák a během několika let se dostal k řízení významného historického pivovaru, tak skončil za mřížemi. František Mrázek už u toho ale nebyl. V lednu 2006 ho v Praze zastřelil nájemný vrah. Vražda dodnes zůstává neobjasněná. Shrbený pokračoval ještě nějakou dobu ve světě, který se po revoluci otevřel lidem schopným rychle pochopit jeho nová pravidla. Jenže svět devadesátek se postupně měnil. Některé praktiky začaly být předmětem vyšetřování, některé firmy zanikaly a některé majetky měnily majitele rychleji než názory politiků před volbami. Eggenberg nakonec svou vlastní kapitolu uzavřel. V roce 2013 ukončil výrobu a později se dostal do konkurzu. Historický areál ale přežil. V Českém Krumlově se pivovarská tradice postupně obnovila pod novým majitelem a část areálu dostala nový život. Pivo se tedy vaří dál. Jen už bez mužů, kteří kolem něj kdysi hráli svou velkou hru. Jiří Shrbený se po návratu z vězení postupně stáhl do ústraní. Z člověka, který stál po boku Františka Mrázka u některých velkých obchodů, se stal muž, jehož jméno se objevovalo především v obchodních rejstřících a soudních spisech. Dne 3. listopadu 2025 zemřel ve věku 75 let. Jeho příběh ale stojí za připomenutí právě proto, že ukazuje jednu z nejzajímavějších stránek českých devadesátek. Nebyla to jen doba rychlých zbohatnutí, luxusních aut, prvních podnikatelů v drahých oblecích a reklam na mobilní telefony, které tehdy stály skoro jako ojeté auto. Byla to také doba, kdy se během několika málo let přesouval obrovský majetek a kdy lidé s kontakty, zkušenostmi z šedé ekonomiky a schopností rychle se zorientovat dostali k příležitostem, o kterých se běžnému člověku ani nesnilo. A právě tady se nejlépe ukazuje rozdíl mezi Mrázkem a Shrbeným. Mrázek byl vidět. Budoval kontakty, sháněl informace, otevíral dveře a snažil se ovlivňovat lidi kolem sebe. Shrbený byl jiný typ hráče. Pohyboval se uvnitř firem, představenstev, majetkových struktur a konkrétních obchodů. Nebyl mužem, který potřeboval být neustále na titulních stranách. Jeho síla spočívala spíš v tom, že dokázal být uvnitř. Nebyl druhým Františkem Mrázkem. Byl jiným typem hráče, který dokázal fungovat velmi blízko něj a přitom zůstávat více v pozadí. Po Mrázkovi zůstala legenda českého podsvětí, vražda, která dodnes nebyla objasněna, a příběh muže, který se stal jedním ze symbolů divokých devadesátek. Po Shrbeném zůstala především stopa v podnicích, majetkových transakcích, soudních spisech a především v příběhu Eggenbergu. Dva muži ze stejného prostředí. Dvě různé role. A jeden svět, který se po listopadu 1989 otevřel tak rychle, že pravidla se často tvořila až za pochodu. Někteří lidé devadesátek byli vidět všude. Jiní byli důležití právě proto, že vidět příliš nebyli. A Jiří Shrbený patřil k těm druhým.
Pokud vás příběh zaujal, koukněte na HistorieZábavně.cz, kde najdete i další zajímavé články z české i světové historie.
