Článek
Někde v korunách stromů se ozval pták. „Co to bylo?“ Nejsme si jisti. Stojíme s dětmi venku pod vysokými olšemi u potoka, který protéká okolo naší školy. Chvíli v tichosti nasloucháme zvukům okolní přírody. Během několika minut se vše uklidní a ptačí koncert se rozjede naplno. Neznámý hlas se ozve znovu. Je čas na originální řešení. „Tak vytáhněte mobily.“
Kdyby kolem nás právě procházel někdo, kdo považuje mobilní telefony ve škole za pohromu, možná by se trochu zarazil. Vyvedu děti do přírody poslouchat ptačí zpěv – a jedna z prvních věcí, kterou jim řeknu, je, aby vytáhly telefony.
Spouštíme BirdNET. Aplikace poslouchá s námi a po chvíli nabídne druh, kterému by mohl hlas patřit. Tím ale naše práce nekončí. Teď musíme zaostřit dalekohledy a podívat se, jestli má pravdu.
V tašce
Ve školním řádu máme napsáno docela jasně, že mobily a další přenosná zařízení mají být při vyučování i během školních akcí v budovách i na území školy ztlumené a uložené ve školní tašce. Hned další pravidlo ale říká, že při vyučování je žáci smějí používat se souhlasem učitele. A někde mezi těmito dvěma větami se podle mě odehrává skoro celá dnešní debata o mobilech ve škole.
Mobil má být v tašce. Dokud nemáme dobrý důvod ho vytáhnout. Neznamená to, že teď dvacet dětí stojí v lese a každé kouká do svého displeje. Používáme ověřené a bezplatné aplikace a zdaleka ne každý je má ve svém telefonu nainstalované. BirdNET mívají většinou děti, které příroda zajímá trochu víc než ostatní. A právě z nich se na chvíli stanou naši průvodci.
Průvodce nejdřív musí vědět, jak aplikaci správně používat. Pak už nepracuje jen pro sebe. Poslouchá se svou skupinou, ukazuje ostatním výsledek a společně zkoušejí zjistit, jestli opravdu našli správného ptáka.
Mobil tak paradoxně nemusí každé dítě zavřít do vlastní obrazovky. Jeden telefon může dát důvod pěti dětem, aby společně zvedly hlavu. Podobně pracujeme i jindy. Na podzim s houbami, jindy s rostlinami, minerály nebo fosiliemi. Mobil může pomoci při určování a vzápětí zase zmizet do kapsy.
Učím v Německu, tedy v jazyce, který není můj mateřský. A někdy mi při určování pomůže samotná němčina. Chroust se objevuje v květnu, a tak je Maikäfer, doslova „májový brouk“. Příbuzným chroustům, chroustkům letním, se zase podle doby jejich nejintenzivnějšího výskytu říká Junikäfer, tedy „červnový brouk“. Krásně popisné názvy. Jenže ani na ně, ani na paměť učitele se nedá spoléhat vždycky. Příroda se neřídí tím, co si zrovna pamatuji. A mobil dokáže během několika sekund pomoci, když si nejsme jistí.
Překladač na mobilu může mít ve škole ještě jinou roli. Měli jsme žáka, který k nám přišel z východní části Německa. Německy samozřejmě uměl. Jenže my jsme v Bavorsku a kolem něj se najednou mluvilo trochu jinak, než byl zvyklý. V mobilu proto používal aplikaci, která mu pomáhala překládat bavorské výrazy do spisovné němčiny. Vlastně překladač z němčiny do němčiny.
Tehdy mi to připadalo hlavně úsměvné. Dnes v tom vidím ještě něco jiného. Pro dítě, které přijde do nového prostředí – a tím spíš pro dítě z jiné země – může být telefon s překladačem jedním z nástrojů, které mu pomohou překonat první jazykovou bariéru a zapojit se mezi ostatní.
A možností, kdy se telefon může ve škole hodit, je samozřejmě mnohem víc. Fotografujeme také počasí. Bouřky, zajímavé mraky nebo třeba i vzácné antikrepuskulární paprsky. Z fotografií dětí pak může vzniknout výstava nebo soutěž. Můžeme sledovat přelet ISS, pomocí aplikace se orientovat na noční obloze nebo během exkurze rychle zjistit něco o věci, před kterou právě stojíme.
Jeden ze snímků pořízených žáky mobilem pro školní fotosoutěž. Antikrepuskulární paprsky.
A při sportu mi telefon občas zachraňuje pověst. Některé gymnastické prvky už dětem prostě nepředvedu. Už přece jen nejsem nejmladší a moje tělo zřejmě dostalo předběžné oznámení o ukončení provozu v některých polohách. Na internetu najdeme kvalitní metodická videa. Pohyb můžeme zastavit, zpomalit a znovu pustit. Podívat se, co přesně dělají ruce, nohy nebo celé tělo.
V tu chvíli není mobil nepřítelem vyučování. Je učební pomůckou. A někdy se dokonce promění v lunární modul.
Dokážete přistát na Měsíci?
V jedné hodině fyziky jsme se bavili o cestě k Měsíci. O programu Artemis, přistání, gravitaci, rychlosti a o tom, co vlastně musí kosmická loď zvládnout, aby bezpečně dosedla na povrch. Při další hodině jsem se rozhlédl po třídě. Nějak se mi nedařilo upoutat pozornost. Skoro všechny mobily venku. A rozhodně jsem k tomu předem nedal souhlas.
Takže přesně ta situace, kvůli které máme ve školním řádu napsáno, že telefon má zůstat v tašce. Jenže děti tentokrát nesledovaly TikTok ani si nepsaly s kamarády. Přistávaly na Měsíci. Někdo objevil aplikaci, ve které se dá řídit lunární modul, a během chvíle ji zkoušela skoro celá třída. Někomu se podařilo dosednout. Jiní se s měsíčním povrchem setkali rychlostí, kterou by skutečná posádka asi příliš neocenila.
Mohl jsem říct: „Mobily do tašek.“ Podle našich pravidel bych měl pravdu. Místo toho jsem chvíli koukal. A pak jsem si to zkusil taky. Pár minut jsme společně přistávali na Měsíci. A bylo to fajn.
Úspěch, nebo neúspěch pedagoga? Nevím. Podle školního řádu jsem měl mobily poslat zpátky do tašek. Jenže děti právě samy pokračovaly v hodině, která už skončila. Rychlost klesání, gravitace a práce motoru už nebyly jen slova. Každá chyba skončila okamžitým výsledkem. Většinou kráterem. A novým pokusem.
Stejná krabička
Jenže náš školní řád obsahuje ještě jedno pravidlo. Fotografování, filmování a pořizování zvukových záznamů je v celém areálu školy i během vyučování přísně zakázáno. A pro tohle pravidlo mám velmi dobrý důvod. Dnešní telefon totiž není jen malý počítač. Je to zároveň fotoaparát, kamera, diktafon a vysílač, který během několika sekund dokáže dostat obraz nebo zvuk ze školní třídy k lidem, kteří v ní nikdy nebyli.
Za dobu své praxe jsem zažil situace, kdy děti nenatáčely učitele proto, že by dělal něco špatně. Stačilo, že se při práci na školní zahradě otočil zády. Pár vteřin, několik gest za jeho zády, smích spolužáků – a z obyčejné práce může vzniknout video, jehož jediným smyslem je člověka ponížit. Zažil jsem i horší případy. Ty už nechci popisovat ani anonymně.
Jeden příběh ale vyprávět můžu. Protože se stal mně.
Právě vysíláme
Něco bylo ve třídě jinak. Po letech s dětmi to člověk někdy pozná dřív, než dokáže říct proč. Pohledy. Potlačovaný smích. Zvláštní napětí. Několik dětí věnovalo neobvyklou pozornost něčemu, co jsem rozhodně nebyl já. Někde byl telefon.
Zjistil jsem, že z hodiny běží živý přenos na internet. Samozřejmě bylo potřeba před publikem ukázat, jak jsou někteří borci drsní a výuku je třeba trochu okořenit. Zastavil jsem to. Tentokrát jsem si toho všiml. Kolikrát jsem si toho asi nevšiml?
V tu chvíli už telefon není učební pomůckou. A není ani nevinným rozptýlením. Stejná krabička dokáže poslouchat ptáky nebo přistávat na Měsíci. Teď bez mého vědomí vysílá moji hodinu na internet.
Klid, učiteli, já si jen něco hledám
Samozřejmě existují i mnohem obyčejnější problémy. Telefon je zatraceně lákavá věc. Učitel někdy stojí před třídou s pracovním listem. Proti němu TikTok, Instagram, YouTube, hry, kamarádi a prakticky celý internet. To není úplně vyrovnaný souboj. „Já si jen něco hledám.“ Jistě. Po nějaké době učitel docela dobře pozná rozdíl mezi výrazem dítěte, které hledá informace k tématu, a dítěte, kterému se právě na displeji odehrává něco podstatně zábavnějšího než výklad u tabule. Ne ale vždycky. A ne vždy má sílu opakovat stokrát za hodinu: „Schovej ten mobil!“ Děti jsou v tomhle překvapivě schopné.
A pak se telefon ztratí. Kdo někdy ve škole hledal drahý mobil, asi ví, jak rychle se z jednoho ztraceného telefonu stane událost dne. Hledání. Obviňování. Slzy. Telefonáty rodičů. Podezření, kdo ho mohl vzít. Škola za soukromé telefony odpovědnost nepřebírá. Jenže když se jeden ztratí, problém je najednou velmi skutečný pro všechny kolem.
A telefony mezi dětmi navíc nejsou stejné. Mobil může být i symbolem společenského postavení. Máš nejnovější drahý model? Jsi king. Máš obyčejný telefon po někom z rodiny? To už může být mezi dětmi jiný příběh.
Potřebuji být se svým dítětem v kontaktu
A rodičům rozumím taky. „Potřebuji mít možnost spojit se se svým dítětem.“ Samozřejmě. Otázka je, jestli potřebujeme být se svými dětmi ve spojení neustále. I během vyučovací hodiny?
U nás má dítě v naléhavé situaci možnost telefonovat přes sekretariát. Stejnou cestou se k němu může dostat důležitá zpráva od rodičů. Telefon tedy nemusí ležet na lavici jen proto, aby bylo dítě dosažitelné. Jenže ani tady není odpověď úplně jednoduchá.
Švédsko: když do debaty vstoupí bezpečnost
Letos v srpnu se Švédsko rozhodlo pro velmi radikální řešení. Od začátku školního roku platí v povinných školách celostátní pravidlo: mobilní telefony se ráno vyberou a dětem se vracejí až na konci školního dne. Švédská vláda opatření zdůvodnila především snahou vytvořit klidnější a bezpečnější prostředí a lepší podmínky pro soustředění při vyučování.
21. srpna přišla tragédie. Na Brinellskolan ve Fagerstě zaútočil útočník s mečem. Sedmnáctiletá dívka zemřela a tři chlapci byli zraněni. Podezřelý osmnáctiletý mladík byl studentem školy.
Na první pohled se nabízí příběh, který se kolem podobných zákazů často objevuje: co když dítě právě v takové chvíli potřebuje telefon, aby zavolalo pomoc nebo dalo rodičům vědět, že je v pořádku?
Jenže skutečnost je zajímavější. Brinellskolan je gymnázium a nový švédský celodenní zákaz se na gymnázia nevztahuje. Během útoku navíc mobily skutečně sloužily ke spojení s okolním světem. Švédský rozhlas zaznamenal příběh matky, která byla během uzavření školy v kontaktu se svou dcerou ukrytou uvnitř. Telefon, který před chvílí mohl rušit při matematice, byl najednou tenkou nití mezi dítětem ve škole a vyděšeným rodičem venku.
Ani to ale není argument pro to, aby každý školák držel celý den mobil v ruce. Je to spíš připomínka, že jednoduchá otázka může mít v různých situacích úplně jiné odpovědi.
Svět mobily ze škol vytlačuje
Švédsko přitom rozhodně není samo. Podle UNESCO mělo v červnu 2023 nějakou formu celostátního omezení mobilních telefonů ve škole 24 procent zemí. Začátkem roku 2025 už 40 procent a v březnu 2026 napočítalo národní zákazy či omezení ve 114 vzdělávacích systémech – tedy v 58 procentech zemí světa.
Jenže slovo zákaz znamená v každé zemi něco trochu jiného.
Francie zakázala používání mobilů na základních školách a collèges už dříve a od začátku školního roku 2026 rozšířila zákaz také na lycées. Francouzská pravidla přitom počítají s určitými výjimkami a s praktickými způsoby, jak telefony během školního dne odložit.
Finsko od srpna 2025 stanovilo jednotnější pravidla pro základní vzdělávání. Během hodiny se mobil používat nesmí – pokud jej ovšem učitel nepovolí pro výuku. Výjimky existují také například ze zdravotních důvodů.
To už mi začíná být povědomé. A pak je tu Bavorsko, kde učím.
Bavorská pravidla se snaží spojit dvě věci, které mohou na první pohled vypadat protichůdně: děti připravovat na digitální svět a současně je chránit před nadměrnou konzumací médií. Na základních školách je soukromé používání telefonu obecně vyloučeno, zatímco další školy mají poměrně velký prostor vytvořit si vlastní pravidla podle věku žáků, místa a situace. Při vyučování lze digitální zařízení použít se souhlasem dohlížejícího učitele.
Možná tedy svět nediskutuje jen o tom, zda mobily zakázat. Spíš hledá hranici. A každý ji zatím kreslí trochu jinde.
Co na to děti a co na to čísla?
Že mobil dokáže při vyučování rozptylovat, na to jsem žádný výzkum nepotřeboval. Data OECD jsou ale přece jen přesvědčivější než moje zkušenost od tabule.
V šetření PISA 2022 uvedlo v průměru kolem 30 procent patnáctiletých žáků, že je ve většině nebo v každé hodině matematiky rozptyluje používání digitálních zařízení. Přibližně čtvrtina uvedla, že je podobně často rozptylují zařízení používaná ostatními spolužáky. A žáci, kteří uváděli časté digitální rozptylování, dosahovali v matematice v průměru o 15 bodů horšího výsledku i po zohlednění socioekonomického prostředí žáků a škol.
To samo o sobě samozřejmě ještě nedokazuje, že těch patnáct bodů „sežral mobil“. Ukazuje to ale souvislost, kterou by asi žádný učitel neměl ignorovat.
Takže zákaz? Možná.
Norská ekonomka Sara Abrahamsson zkoumala školy, které používání smartphonů zakázaly. Její výzkum zjistil po zavedení zákazů lepší studijní výsledky, zejména u dívek, a také pokles šikany. To už je docela silný argument pro druhou stranu našeho sporu. Jenže věda má nepříjemný zvyk nedávat nám vždycky odpověď, kterou bychom si přáli.
Zákaz funguje. Ale co přesně vyřeší?
V roce 2025 zveřejnil tým britské University of Birmingham výsledky projektu SMART Schools. Výzkumníci sledovali 1227 dětí ve věku 12 až 15 let na třiceti anglických středních školách. Dvacet škol mělo restriktivní pravidla, která rekreační používání mobilů během školního dne nepovolovala, deset mělo pravidla volnější. Výsledek?
Ve školách s přísnějšími pravidly děti během školního dne skutečně trávily na telefonech a sociálních sítích méně času. Takže alespoň v tom nejužším smyslu přísnější pravidla dělala přesně to, co dělat měla: během školy držela děti od telefonů dál.
Jenže když výzkumníci sledovali celkový čas během pracovních dnů a víkendů, významný rozdíl mezi oběma skupinami už nenašli. A nezjistili ani lepší duševní pohodu dětí ve školách s přísnějšími pravidly. Jinými slovy: zákaz dokázal dostat telefony z lavic. Nedokázal je ale dostat ze života dětí.
Letos na projekt navázala další část výzkumu. Tentokrát výzkumníci podrobně mluvili se 177 žáky, rodiči a zaměstnanci sedmi škol. A dostali něco, co sami popsali jako velmi smíšený obraz. Děti ve školách s přísnými pravidly například více komunikovaly tváří v tvář. Některé ale zároveň popisovaly, že večer dohánějí čas, který přes den na telefonu neměly, někdy i na úkor spánku. Restriktivní i volnější pravidla měla podle účastníků své výhody i nevýhody.
A pak jsou tu data OECD. Ta skutečně ukazují, že ve školách se zákazem mobilů žáci méně často uvádějí, že je telefon při matematice rozptyluje. Jenže hned přidává dvě důležitá „ale“. První: zákaz musí někdo také dodržovat. Přibližně 30 procent žáků škol se zákazem přesto uvedlo, že smartphone ve škole používají několikrát denně, a dalších 21 procent každý nebo téměř každý den.
A pak OECD přidává druhé „ale“. Školy musí vedle pravidel rozvíjet také schopnost dětí zacházet s digitálními zařízeními. Některá zjištění naznačují, že děti ve školách se zákazem mohou mít méně příležitostí vytvořit si vlastní strategie, jak používání telefonu regulovat. A jsme zase zpátky u otázky, kterou řeším ve své třídě.
Zákaz může vyřešit problém školy. Ale vyřeší tím i problém dítěte?
Garáž na mobily
My máme ještě jednu praktickou pomůcku. Garáž na mobily. Není to trestné parkoviště. Když telefon při práci nepotřebujeme, může prostě zaparkovat. A mně se vlastně líbí právě ten princip. Ne: Mobil je špatný. Ale: Teď ho nepotřebujeme. Jdeme poslouchat ptáky? Vyndat. Potřebujeme se podívat na gymnastický prvek? Vyndat. Chceme zjistit, kdy nám večer přeletí nad hlavou ISS? Vyndat. Potřebujeme překladač nebo rychle dohledat informaci při exkurzi? Vyndat. Pracujeme spolu a telefon k tomu nepotřebujeme? Zaparkovat.
Naše školní pravidla tedy nejsou postavená na tom, že telefon neexistuje. Naopak. Počítají s tím, že existuje. A že někdy může být při učení užitečný.
Naše „garáž“ na mobily. Nestála skoro nic, má očíslovaná parkovací místa a plní svůj účel. Když se rozbije, složíme za pár korun novou – nebo vyhrabu další někde ve skladu.
Zakázat je jednodušší
Úplný zákaz má jednu obrovskou výhodu. Je jednoduchý. Mobil nesmíš používat. Hotovo. Učitel nemusí řešit, zda dítě právě hledá něco k výuce, nebo sleduje video. Nemusí přemýšlet, kdy telefon povolit a kdy ho zase uklidit. A výzkumy nám dávají dost důvodů brát zastánce zákazů vážně. Mobily děti skutečně rozptylují. Přísná pravidla mohou jejich používání během školy omezit. Některé studie ukazují zlepšení výsledků nebo omezení dalších problémů.
Jenže právě to rozhodování, které úplným zákazem odstraníme, mi připadá také důležité. Dítě jednou školu opustí. A nikdo už nebude stát u dveří a říkat: „Telefon odevzdej.“ Bude ho mít v kapse při práci. U večeře. Při rozhovoru s partnerem. Na koncertě. V lese. Možná při důležitém pracovním jednání. A jednou také za volantem, kde už schopnost říct si „teď ne“ nebude otázkou školního řádu. Bude muset samo poznat, jestli mu telefon právě pomáhá, nebo jestli mu bere pozornost od něčeho důležitějšího.
Možná proto není jedinou otázkou, zda mají děti ve škole mobil mít. Možná je důležitější něco jiného. Dokážeme je naučit poznat chvíli, kdy má smysl ho vytáhnout – a chvíli, kdy je lepší nechat ho v kapse?
Ještě jednou do lesa
Někde nahoře se znovu ozve pták. Stojíme pod stromy a posloucháme. BirdNET poslouchá s námi. Na displeji se objeví jméno druhu. Průvodce ukáže telefon ostatním.
Poslechneme si hlas ještě jednou. Zaostříme dalekohledy a zkusíme zjistit, jestli aplikace opravdu poznala správně, koho máme nad hlavou. Možná ano. „Tak jo. Už víme, koho hledáme.“ Mobily můžeme schovat.
A teď se zkusíme podívat nahoru.
Zdroje a další informace
UNESCO – Global Education Monitoring Report: Vývoj zákazů a omezení mobilních telefonů ve školách ve světě (2026). Phone bans in schools are spreading worldwide as the policy debate rages on
OECD – PISA 2022: Digitální zařízení, rozptylování žáků a školní výsledky. PISA 2022 Results – From data to insights
OECD – PISA 2022, Volume II: Zákazy mobilních telefonů, jejich dodržování a samoregulace používání digitálních zařízení. PISA 2022 Results – Digital devices, distraction and school policies
University of Birmingham – SMART Schools (2025): Studie 1 227 žáků ve 30 anglických školách. School bans alone not enough to tackle negative impacts of phone and social media use
University of Birmingham – SMART Schools (2026): Navazující kvalitativní výzkum zkušeností žáků, rodičů a zaměstnanců škol. School phone bans or not? Digital lives of students affect the school day
Norwegian School of Economics (NHH): Výzkum Sary Abrahamsson o dopadech zákazů smartphonů v norských školách. Smartphones should be out of the classrooms
Švédská vláda – Regeringskansliet: Celostátní pravidla pro školy bez mobilních telefonů od školního roku 2026/27. Mobilfri skolstart för Sveriges elever
SVT Nyheter: Informace o útoku na Brinellskolan ve Fagerstě 21. srpna 2026. SVT – útok na školu ve Fagerstě
Sveriges Radio: Svědectví o komunikaci matky s dcerou ukrytou během útoku v Brinellskolan. Mamman sms:ade med dottern som satt inrymd
Finská národní agentura pro vzdělávání (Opetushallitus): Pravidla používání mobilních telefonů ve finských školách od srpna 2025. Jednotná pravidla používání mobilních telefonů ve školách
Bavorské státní ministerstvo školství a kultury: Pravidla soukromého používání mobilních telefonů v bavorských školách. Handynutzung an Schulen
Francouzské ministerstvo školství – Éduscol: Pravidla omezení mobilních telefonů a princip „numérique raisonné“ ve francouzských školách. Interdiction du téléphone portable et numérique raisonné
BirdNET – Cornell Lab / Technische Universität Chemnitz: Informace o aplikaci pro určování ptáků podle hlasu a principu jejího fungování. BirdNET App – Identify Birds by Sound
